Moje hrůza

Je trochu hloupý nápad psát o tomhle článek, když  je večer a  máma půjde za chvíli spát. Ale psát to stejně jdu!

  Mám panické strachy z noci. Z bubáků, strašidel, tmy. A jsem dospělá normální fungující bytost, ale někdy je to v řiti. 

Nevím kdy to přesně začalo, vždycky jsem tak moc po*raná z věcí nebyla. Sice je pravda, že na horory jsme se nikdy nedívala tak moc aktivně jako moje kamarádky. Taky jsem moc nepodnikala zajímavé výpravy do schátralých domů, nebo nevyvolávala duchy. Jednou, dvakrát maximálně za můj život. Ale teď bych to už nikdy neudělala. N.I.K.D.Y.

Když jsem naposledy koukala na horor, bylo to ve společnosti dalších 3 kluků. Za tím jedním sem se krčila a schovávala se za jeho rameno kdykoliv kdy sem měla tušení, že se něco stane. Zvládla jsme takhle v tomto adrenalinovém výkonu shlédnout asi 3 fakt nehezké horory. Mama, Sinister a v Zajetí démonů (to nechápu doteď, jak jsem to mohla vůbec přežít). Z jednoto toho filmu mě chytla nová moje stracha. Myslím, že to bylo právě v tom posledním zmíněném. Je tam jedna scéna, ve které figuruje holčička bouchající hlavou do skříně, pak nějaké řeči a střih na to, jak největší strašící zmrdka skočí ze skříně. Napoprvé při sledování jsme to neviděla, protože jsme se schovala za rameno. Bohužel chlapci byli nespokojení z toho, že jsem to neviděla, tak mi to po dokoukání pustili osobisto ještě jednou. Lekla jsme se tak, že jsme se rozbrečela a klepala se 10 min po tom. Od té doby mám strach z otevřených skříní. A to i přes den. Když tu skříň vidím, nemůžu se na ní ani dívat a zavírám ji s odvráceným pohledem. Samozřejmě, do skříní chodím normálně pro věci, otevírám ji normálně, ale nemůže zůstat nedovřená.

(na ten obrázek si při usínání rozhodně vzpomenu..)

Filmová statistika 2015

Já prostě mám ráda filmy. Moc.

V Polsku na univerzitě jsme měli učitelku, která za den koukala na 2-4 filmy. Každý den. Viděla opravdu naprosto všechno. Bylo jí jedno, zda je to francouzský film, polský, anglický... Prostě koukala na všechno a milovala to. Sama nás pak vyučovala v předmětu, ve kterém jsme se ustavičně koukali na filmy a potom je rozebírali. V kabinetu měla milion DVD seřazeny podle žánru. (blázen)

Už pár dní přemýšlím o tom, že bych si chtěla někam zaznamenávat, na co se to vlastně koukám a především kolikrát za rok. Víte, já když něco miluji, tak na to čumím pořád dokola. Já vždycky když totiž jím, tak si u toho musím pustit nějaký film. A když jsme u toho sledování tak ho většinou i potom dokoukám. Zatím největší skóre shlédnutí filmu mám pravděpodobně u HP3, Pitch Perfect, Stopaře a hned na to dohání všechny Marvel filmy, protože Marvel filmy já miluji. M.I.L.U.J.I. (Protože noták, všichni hlavní protagonisti jsou prostě mega k*ndy. Iron Man, Thor, Capitán? :3 A nemluvě o Strážcích galaxie)

Proto je tady můj krásný, decentně okopírovaný, leč pořád originální projekt s názvem Filmová statistika.

Prozření po dokoukání Hobbita

Právě jsme dokonala posledního Hobbita. Každého zasáhlo něco jiného, mě ale nejvíc to, jak se mohl Bilbo po tom vše vrátit zpátky domů? Když toho tolik viděl a tolik věcí prostě zažil. To jak vešel do dveří Dna pytle... No prostě nechápu jak se mohl vrátit. (Miluji Martina Freemana a nebylo by lepšího herce než jeho. Musím si stáhnout znovu Stopaře.. a taky  Sherlocka... A taky Na konci světa) Stále nad tím kroutím hlavou a cítím divnou tíhu na srdci, jak kdybych měla malý záchvat astmatu. Tvl Bilbo! JAK SES MOHL VRÁTIT!!

Ale kurva právě jsem prožila totální prozření, které mi úplně obrátilo život naruby.
Každý máme nějakého oblíbeného trpaslíka, u většiny lidí, stejně tak i u mě vede Kili. No víte proč, je to prostě fešáček a tak dále. Musím sice totálně zapomenout a nevšímat si celé té "věci" s Tauriel, protože s tím nesouhlasím, ale jedeme dál. Aidan Turner, tak se jmenuje herec hrajícího Kiliho, hrál v Nástrojích smrti : Město z kostí. A víte proboha koho tam hrál?!? (nemohla jsme si vzpomenout na jméno té postavy tak jsme to jak idiot teď hledala v knize) Luka!! Toho vlkodlaka, který byl "strýček" Clary, protože její máma nebyla dost velká holka na to, aby přiznala že ho miluje. No víte o kom mluvím. Já teda ten film extra nemusím (nemusím ho vůbec, lituji, že jsme se na to vůbec koukala) ale panebože! Teď z toho nebudu moci usnout.

Upřímně mu sluší více dlouhé trpasličí vlasy, než vlkodlačí plnovous. Dělá ho to o deset let starším, což v jeho případě není dobře. Vždyť mu je teprve 31! Pořád ještě patří do věkové kategorie, se kterou bych mohla navázat vztah :3 (protože je jenom!! o 9 let starší)

Teď abych si šla Nástroje smrti přečíst

hm........ možná :))

Svěžánkujte děcka!

A stahujte na The Pirate Bay, než ho zase zruší! 

oDkladač s hodinou a panem Božským co má velký zadek

Jsem profesionální odkladač. Né obkladač, ale oDkladač. Zítřejší zkouška odsunuta na 14 dní do budoucna, dnešní ústní část zkoušky odsunuta na 14 dní do budoucna. oDkladač. Tak by se měl jmenovat vysokoškolský syndrom. Protože se slovo prokrastinace stala moc mainstream.

   K životu jsme přestala potřebovat všechny ty "popíčky" a jedu už jen čistě v tomto. (Až na Fall out boy, protože se mi o Patrickovi dneska zdálo a twl. Moje nová nejoblíbenější skupina! Protože mi pomohl s kufry i když měl přítelkyni a měl vytetované peříčko /G-E-Y/ na klíční kosti) 

Na dnešní den jsem spala jen 1 hodinu. JEDNU HODINU. Před 5 hodinou raní jsme usnula, protože normálně v období zkouškovém tak usínám. Jenže pak jsme musela vstávat v 6 hodin, což je hodinu po tom co jsme šla spát. Ale nějak sem ten den zvládla, test dokonce napsala (i když Saša ne, což znamená že se nemůžu pořádně radovat) a ve vlaku sice usínala ale protože já se vždycky lehce pošklebuji všem, kdo to ve vlaku/autobusu zalomí, mám i takovou hroznou touhu je fotografovat, sama jsem udržela oči otevřené. 

Pak jsme ale došla dom, převlékla se do pyžama, pustila (znovu) Strážce galaxie a hodila pepka do postele. A to bylo prosím pěkně 4 odpoledne. Probudila jsem se krátce po 8 večerní. I i když už úplně neumírám, bolí mě hlava jak prase ale přece jsme si musela počkat na to, až budou dávat Sex ve městě, protože i když většinu dílů zdám úplně zpaměti, konec 6 série vždycky obrečím. Božskému snad fandil každý ;).

(teď jsme strávila 10 vteřin hledání na klávesnici "É". Asi musím jít pokračovat ve spánku)

A taky jsem byla běhat. Poprvé ve svém životě sama. A i když jsem uběhla asi tak minutu stálého běhu a zbytek jsme se musela procházet, bolí mě celý člověk. Ale už i lidi, co mě znají krátkou dobu si všimli, že jsme nějaká tlustá, tak se nedá nic dělat. Jeden můj "milovaný" kamarád mi dneska řekl, že mám velkou prdel. Přesně těmito slovy. Není nad to vybírat si upřímné kamarády že :))

Jdu umřít za zvuků FOB

protože Patrick !!

mi !!

pomohl !!

s !!

kufry !! 

(v mém snu)

Video na téma - Žluté auta (video)

Protože od pondělí mi začíná totální nejhorší 14 dní ve škole, kdy mám 7 zkoušek a potřebuje je všechny udělat, a co nejlépe i na první pokus, učím se. Sice začínám něčím, co sem se učit vůbec nemusela, kdybych nebyla kráva a nesmazala si počítač dřív, než jsme udělala prezentaci, ale to nevadí. Zatím čtu knihu na České země o malířce Zdeňce Braunerové a moje posedlost lepičkama dostává teda zabrat. Na 70 přečtených stránkách jsme použila cca 25 lepiček. Zítra musím skočit do Teska pro nové :D

Ale o tom nechci mluvit, školní článek mám v plánu asi v pátek. To vám ukážu i rozvrh mých zkoušek a snad už poctivě vypracované nějaké ty věci do školy a SNAD 3 zkoušky budu mít už za sebou. 

V youtube tvorbě se chci konečně trochu dostat dál od knih, proto jsme natočila video na téma Žlutých aut. Jedná se o hru, která právě s žlutě zbarvenými auty počítá a my ji s kamarádky hrajeme už pár let. Včera jsme ale došli k diskuzi, kterou ještě Maruška z teamu Peety utvrdila, že hra je převzatá od někoho, možná z nějakého filmu nebo kdoví odkud, protože ji zná i někdo, kdo nemá na nás žádnou návaznost. Ale to neva. Dokonalost hry na Žluté auta to nijak neposkvrnilo. Porto to hrajte s námi!! 

Ps: Ten rádoby "kovbojský" vzhled, který jsem ve videu projevila se mi líbí. Nekonečnost a dokonalost klobouku (áách slunce slunce!!) plus ty copánky, které dokonale prodlužují moje vlasy je top. Teď to mám mimochodem taky.

ALE TA PRDELKA MÍSTO BRADY! Panebože... -_-

Pokud tu hru znáte, tak se svěřte! A pokud ne a hrát ji budete, jsme jenom ráda. Jednou sním o tom, že půjdu po Pardubicích, kolem po Palacké nebo po Hradecké projede žluté auto a random člověk, co kolem mě bude procházet mi dá menší ránu pěstí do ramene a řekne "Žluté auto." Pak bude dál pokračovat a dělat, jakoby nic :))

Já jdu zpět k četbě o Zdence.

Ono mě to kupodivu baví :D

Svěřítkujte

Knihy k Vánocům (video)

Už přes hodinu tady mám otevřenou tuto stránku na psaní nového článku na blog. A mám pocit že za chvilku se zase zaberu do něčeho jiného, tak to musím napsat rychle. 

Buď jsem přehnaně akční, nebo zase extra zpožděná a pomala. Dnes jsme to druhé. Ale to, že Vánoce byly již dávno a já video natočila a zveřejnila až teď, cca 14 dní po, je jedno. Kdo mě sleduje na Youtube už to viděl, kdo ne, měl by se k těm lidem co jo přidat, ať máte příděl nových a svěžích videí rovnou za tepla a nemusíte čekat, až se jako dostanu k tomu to zveřejnit. Ale já stejně nepředpokládám, že ve vás moje videa vyvolávají nějaké přehnané reakce, tak se raději na tento tenký led nebudeme pouštět. 

A ta hůlka je B.O.Ž.Í.. Že? :3 (odkaz na slečnu, u které jsme ji vyhrála)

A ten účes už nikdy. Jsem na něm tlustá v obličeji. A nesnáším to jak má bradní prdelka vypadá fakt jak bradní prdelka!  Až se vážně hecnu, rozjedu rubriku s akčn zapojením "PSTTKZZSND" (Pavlositlustátakkonečnězačnizesebouněcodělat).

Tadadý tadadá

Mějte se jak uznáte za vhodné

Já se budu mít krásně a svěže :3

Ach ty povinnosti

Zítra je škola. Zase. A já musím do knihovny. Po roce a půl. To je život..

Nehodící se obrázek 01

Začal nám rok 2015 (což jsme řádně oslavila pozvracením našeho párty chlívu) a já začnu pěkně zostra. Nejdřív jsem velice umělecky změnila vzhled blogu - nejdéle, cca 20 minut, mi zabralo najít font. Zbytek byl jen trapná snaha zahrát si na grafika, kterým už nejsem a nikdy ani nebudu- a teď přemýšlím, jak bych změnila ty "rubriky" nebo "štítky" nebo co to vlastně je. Náááádech.....výýýdech.

Nikdy jsem nebyla moc dobrá v organizaci, dochvilnosti, poctivosti, ve splnění věcí co jsem si zadala, co jsme slíbila, a podobně. Ne že bych jako byla taková hajzl, ale prostě když něco nemusím, a můžu to stále a stále odkládat a posouvat, udělám to. Nikdy se mi to moc nevyplatilo, někdy mi to ale projde. Dokonalý příklad je škola samozřejmě, což ale všichni vysokoškoláci znají. Vím že mám na 19. století přečíst tunu knížek, ale místo abych zašla do naší dementní knihovny a zkusila to pořešit, raději o tom jen mluvím a nic nedělám. Nebo ta smutná aféra ohledně prezentace.. Měla jsem do konce Vánoc odevzdat prezentaci, jenže se mi zepsul notebook no a prezentaci jsme udělat nemohla. Takže musím číst zase knihy navíc. A takhle by to mohlo jít dál

O té zelené a Pavle

Víte o čem se veřejně moc nemluví i když se ví, že to všichni dělají? Co občas pobuřuje davy, které to odsuzují a druhý dav, který je někdy velice prořídlí, zase souhlasně nutí do pokyvování? Cigarety, alkohol a marihuana.

Já jsme vždycky byla benevolentní k těmto různým životu zpříjemňujících věcí. Pokud tedy lidé znají svoji hranici, a vlastně všeobecně normální hranici. To že kouříte je v pohodě ale ne v tom případě, když vám nebylo alespoň 17. S Alkoholem je to taky normální, pokud nejste totálně pod obraz co druhý den. A marihuana?

Trávu znám. Je to divné, když už řeknu jen to, že ji znám jak přes kamarády, tak z vlastní zkušenosti. Ale dokonalá 7 už ne. Nojo. Já mám prostě větší sklon k závislostem. Příležitostně kouřím několik let. Ne aktivně ale příležitostně. Taky jsme už párkrát byla dost hodně opilá.  Ale prostě tráva je něco jiného. Jiném způsobem vás to vypíná a to se mi líbí.

Ne, ona vás vlastně nevypne.

Spíš vystřídá a jinak přepojí vaše centra v mozku.

Pokud nejsi dostatečně "moderní", nebo prostě jsi jen pokrytecký idiot s zlými názory plné odsuzování a připomínek, nemám tě ráda. Mám kamarádku, která se občas hodně ksichtí a sleduje mě, jako bych ji extrémně zklamala. Ne dobře, ne že bych je neměla ráda, jen to prostě nechápu. Jak kdybychom nemohli být všichni milý a hodní na lidi kolem nás a nechali je dělat věci, co nikou stejně neublíží. A hlavně je nesoudili hned za každou maličkost kterou dělá kdo jiný, co nedělají oni sami. 

Výzva na rok 2015 (+ jakým fiaskem a zklamáním skončila ta za 2014)

Je to tu zase. Je znovu 1. ledna a já jdu znovu do knižní výzvy. Hallelujah !

Minulý rok mi to nevyšlo. Splnit výzvu jen na 28% je docela trapné. Měla jsme totiž v plánu přečíst 100 knih. Asi jsme byla extra moc hodně naivní co? Přečetla jsme totiž nakonec jen 28 knih. Samozřejmě vím, co za to může. Polsko (a alkohol, drogy, nechuť a nevíra..) Ale to přece neva! Tento rok to dám. Ještě se můžete podívat na knihy, které se mi v tom roce 2014 podařilo přečíst :)

(* To prázdné období mezi Únorem a Dubnem je tak hezky symbolické hlavně s tou polskou knihou za Květen :3 )

(RR označuje Re-reading )

Lidi v mém okolí si myslí, že hrozně moc čtu. Jak moc jsme sečtelá a podobné věci. Máma je narvni z věčného nakupování knih které podnikám. Z toho jak jen sedím a čtu, místo abych zametla po činčile. Ale 28 knih není tolik. To zvládne úplně každý!
+ Info kolik knih jsme si koupila za rok  2014 : JENOM 24! Tak mi mami neříkej, že za to tolik utrácím -_-

Ale rok 2014 je už 19 hodin za námi, proto se pustíme do té výzvy na 2015!