Dovolená v Namu (a malý odstaveček o Nedej se- jako vždycky..)

Tak jsem zase dočetla Nedej se.

Dala jsem si zákaz tuto knihu číst, ale protože je to víc jak půl roku, co jsme to četla naposledy (což je vysoce úctyhodné když uvážíme, že jsme tu knihu sebou tahala víc jak 5 měsíců ustavičně v batohu) a tak jsem si dovolila zákaz porušit a znovu si to přečíst. A pořád je to super. Pořád je to fajn. A dokonalé. A sladké. A pořád budu Baze se Simonem milovat jako nikdy nic jiného (jako myslím nic jiného knižního)

Mrzí mne však, že z toho nemám už ten pocit jako po prvním, druhém a třetím přečtení. Když to znám zpaměti, není to ončo, ale.. pořád je to Aaaaaaaaaaaaaaachhhhhhhh.

A už jsme říkala, že bude dvojka? Možná jo. Můj blog vlastně není už nic jiného, než stýskání si nad dokonalostí této knihy. 

Například jsme byli s mým chlapcem na dovolené. Ve Vietnamu. Na 21 dní. A na blogu ani zmínka. Ani dokonce nebude žádný vlog z toho.
Asi stárnu a tyto věci přestávají být pro mne důležité. (Jako blog a vlog)

Ale když už o tom píšu, Vietnam byl SUPER.
Jako ano, každá dovolená je svým způsobem super. 21 dní se nemusíte o nic starat a jedinou otázku, kterou si člověk denně položí je "Co budeme jíst" a "Jak dlouho budeme na pláži". No a podobné otázky tohoto rázu.
Pavla miluje Pho Bo Tai, takže o snídani/oběd/večeři bylo vždy postaráno (opravdu za tu dobu co jsme tam byli, jsme Pho měli každý den. Někdy několikrát. Za 35 Kč? No nekup to! A jak bylo dobrý. Aaaachjo! To v Čechách nemáte šanci zažít). Ale nesnáším mořské plody. A nejím ani jiné živočichy vodní. Nesnáším ten smrad...

 Zároveň ve Vietnamu, světe div se, je dost velký parno. Dusno. Vedro. A Pavla to miluje. Když jsme přiletěli do Da Nangu a já jsme vystoupila z letištní haly a do obličeje mne fláklo to totální nechutný vedro, byla jsme nejvíc šťastná.
Ano, počasí nám úplně nepřálo a mohu tvrdit, že asi 50% veškerého času tam stráveného jsme měli hnusně zataženo, jednou dokonce lilo jako prase, ale to se dalo přežít. Největší liják jsme stejně strávili v Tucaně na pivu. Na několika pivech (nakonec asi na 10?)
Taky když jsme dorazili do Ha Longu na jeden z divů světa, kde je nejkrásněji, stejně jsme měli hnusně. Nasere. Ale! i tak jsme se koupali mezi ostrovy, skákali z lodě do moře a bylo fajn.
Dovolená je Fajn.
A jezdili jsme na motorce, koupali ve vlnách které byli větší než my, že se nedali ani přeskočit, takže jsme se museli nechat flákat jimi do obličeje. A potkali hromady Budhů úplně všude. Jezdili taxíkem za 15 kč. Dali si Vietnamský Ballon. 7 hodin strávili na cestě na motorkách, kdy Pavla nesnášela svět, nesnášela svého chlapce. Potkali krysy větší než malý pes.  Hromady evropských turistů. Denně jsme narazili na nějaké Čechy, takže jsme tolik nemohli mluvit sprostě (to ale Pavlu stejně nedonutilo nemluvit sprostě. Pavla je totiž totální kanálník) Fakt ta Asie se stává obrovsky Evropany navštěvovaná destinace.
Dali jsme si BiaHoi na ulici v Hanoji (a taky McDonalda v Hanoji...). A pak dalších 70 piv v plechovkách. Jeli 16 hodin vlakem přes polovinu státu. Zpátky letěli letadlem 1,5 hodiny. Nenáviděli Pongy a všechny lidi jim podobný, kvůli jejich nechutnosti a chování (hrozně řvou, neakceptují Váš prostor a furt jen kašlou a plivají, jak kdyby měli nějakou těžkou plicní nemoc).Projeli jsme kus džungle motorce.
Taky jsme se tak moc jednou na motorkách opálila (ne, neřídila jsme, byla jsem jako batůžek), že jsme měla obličejích krásný černý s růžovými tvářemi a neměla jsme žádné kruhy pod očima! U zrcadla jsme pak strávila asi 5 minut a nemohla se vynadívat.
No a tak. Už je to skoro 2 měsíce, co jsme se z Vietnamu vrátili.
A bylo to nejvíc fajn
Vím, že na každé dovolence je nejvíc fajn, ale mě se tam líbilo moc. Bylo tam moře. Bylo tam vedro. Byla tam džungle. Absolutní neřád a chaos na ulicích, bordel a šílenost, ale mně se to líbilo moc. Chtěla bych se tam vrátit.
(Jen ale pro úplnost, se vším všudy - očkování, víza, letenky, ubytování, jídlo, motorky a sračky k tomu- nás to cca stálo 30 tisíc. A to je trochu hodně)

A taky jsme byli v Kataru. Na 11 hodin co jsme čekali na přestupu na další letadlo, tak jsme se podívali do Doha. A to bylo taky neskutečný. Takhle masakrálně zazobaný město člověk musí vidět. Ty baráky. Ty Auta. Ty obchody pod barákem (my máme večerky, oni mají prodejny Ferrari)!

No a asi tak.

To by mohlo zase pro dnešek stačit.

Toto píšu zase v práci.
Víte, že nám konečně dali druhý monitor! Celé O2 na 2 monitorech funguje celou věčnost, jen k nám se to zase dostalo až po 10 letech. Neva! A protože Pavla si umí "dupnout" a jsme tu vlastně služebně nejstarší, mám nejlepší a největší monitory. Mecheche.
Jo a pořád jsme v práci nejvíc nařachaný borec. Zase teď za měsíc duben jsme v 3 nejlepších operátorech z našeho oddělení. Hustý co?
Jsem tak namyšlená.

Tak se mějte hezky

Čusko busko lidi.

(Mějte se krásně a svěže.. a tak dále)