Bez kouření s telefonem a Xenomophem

 

Už 34 dní nekouřím. Jsem zatraceně fucking úžasná! Do prdele chápete, po více jak 12 letech?! Epicky bombastická.
Obecně, teď už je to jednodušší. Prvních 14 dní jsme na to kouření myslela víc. I teď na to myslím- kdykoliv kdy jsem po jídle nebo někdo mi volá v práci, ale dokážu to normálně neprožívat. Ale nebudu o tom psát, akorát mne to štve. Říká se, že i když přestanete kouřit, navždy ten „tik“ bude ve vás existovat. To uvědomění- teď bych si zapálil/a- ale po delší době už prostě nebudete chtít samy sebe „podrazit“ a tu hnusu si dát. Ale chuť bude vždycky. Nakkt.

Každopádně, protože nekouřím, již teď jsem tím ušetřila 7198 KČ! (počítáno krabička a půl na den za předpokladu, že krabička stojí 130 kč). A tato informace mne motivovala k tomu, si za to něco pěkného koupit. Jakože za odměnu. A protože jsem debil, tak jsem si koupila něco nejvíce zbytečně drahého a obecně zbytečně nepotřebného.

Mám IPhone 16Pro.

Proč nevyhodit 33k za telefon, který doslova nepotřebuji, že. Moje zlatá milovaná 13 stále funguje zcela dokonale, nemá ani škrábaneček, aktualizace na ni stále vychází, žádný progres například ve fotoaparátu nebo rychlosti čipu FAKT nepotřebuji, protože doprdele si toho ani nevšimnu. Ale oslavuji že nekouřim a nepiju, tak jsme si prostě koupila telefon.

Mohla jsem tyto peníze investovat například do nového katalyzátoru, který je nezbytné koupit do našeho auta, protože nepošlo STK, protože vysoké emise, jo protože odešel katáč, ale ne, Pavla je sebestředná.
Nebo jsem mohla investovat do nové kuchyně/koupely, kterou chceme rekonstruovat, protože vypadá stále jako z doby před miléniem a než se někdy objeví budoucí dítě, bylo by fajn mít tyto prostory nové. Ale ne, Pavla je sebestředná. 😊

(PS: s mým mužem jsme dělali průzkum a od dob koupě 13 do dnes- 2roky pouze- jsem utratila za Apple číčoviny více jak 100k- ano něco šlo z benefitů (36k) ale zbytek z mé zbytečně rozhazovačné kapsy. Je tohle normální tyvl?)

Je jen otázkou času, řekněme že do měsíce nejpozději, než vyjde najevo/bude vyjeveno Xenomophí tajemství. Jakože na jednu stranu- v pořádku hele, stejně je na mne pomrkáváno a očekáváno už více jak 2 roky a kolem 21.10. už bude OK tuto zprávu komunikovat, ale zároveň mne i těší okolní nevědomost. Ale až to bouchne, achjo, bude na mne pohlíženo jinak (doufám) a bude se ode mě očekávat mnohé a zbytečné. Ale taky stále mám v hlavě takový to – co když to nevyjde a pak na mne bude smutně pomkáváno. Ale čert to vem, udělala jsem vše, co bylo v mých silách, aby všechno dobře dopadlo. Tak to dobře dopadne. (Nejhorší noční můru právě mám z toho, že se něco debilně posere).
Proč vlastně zde na SVÉM blogísku o tom nepíšu otevřeně tvl? Kdo si to jako přečte?
Hele jo, pokud někdo teď čtete tyto řádky a je před koncem října 2024 a došlo Vám, o čem tady mlžím, prosím, napište mi přímo. V závislosti na tom, v jakém jsme oficiálním vztahu, tak buď na Teams nebo na messík/Instagram. Pokud Vám to dojde, přestanu mlžit a potvrdím tuto informaci, kterou budete vědět dříve, než moje máma. Ale potřebuji napsat „dle tvého blogu vyplívá, že..“ abych věděla, že je to na základě tohoto, ne očekávaných situací, co o mne jsou valeny právě zmíněné poslední dva roky. Domluveno? Díking

Ksakru, právě sem si strhla strup z opaku. OMG.
No nic, jdu se chystat k  odchodu, dnes mám rande s Marpou, jdeme na vínko (ona jde na vínko, já nepiju z očividných důvod), a potřebuji vymyslet, co si vezmu na sebe, když zvonáče nemohu, protože venku prší a vytřela bych jimi celý Kolín i Pardubice…

PS: Nesnášim Prima TV, ale ta nová šou Zdrádci s Vojtou mne donutila koupit si Prima+. Miluju to, velice cením a fakt mne neděle kvůli tomu baví. Koukáte na to taky někdo? 

Přeji příjemný říjen přátelé.

Ať Vás nebolí záda a břicho, jako mne poslední týdny  

Agresivní cunt ohledně Papinka

 Zapamatujme si datum 29.4.2025. Existuje šance, že toto datum bude revoluční. Revolučnější, než 30.6.2022. O tom ale raději jindy.

Měli jsme s mužem dovolenou. Už zase nemáme. A i když jsem 14 dní byla mimo práci, většinu času i mimo domov, jakmile jsme si dnes ráno sedla k PC a začala pracovat, jako by žádná dovolenka nebyla. Nakkt. Ale hádám, že takto to mají všichni dospělí lidé.

V rámci této naší dovolené jsme byli s mužem a s Papim v Polsku-Międzyzdroje už nikdy prosím pěkně, zbytečně drahý, zbytečně moc lidí, všichni mě srali. Každé ráno jsme chodili na koblížky- jeden za fucking 10 zł! (60 kč). Ale byly topové. A snědla jsme hodně ryb, které tedy většinou topové nebyly. Ale měli jsme balkón, která byl extra topový.

Také jsme byli v kině – Vetřelec Romulus- topovka. Miluju Vetřelce a jeho svět, je to jediný „horor“, kterého se cíleně nebojím a velice ho vítám. Sic preferuji Promethea a Covenant, každopádně bez původního Aliena by to nebylo ono.  A Romulus je přesně původní Alien. S atmosférou, s lekačkama, původně divně vypadajícíma Facehuggerama. Jen ta „věc“ na konci Romulu byla brutálně nepříjemně znepokojující. Jako velice nepříjemně. Ale jako hodící se k tomu. Ale… fuj prostě. Xenomorpha se nebojím, ale ta věc.. ty vole.. Miluju to.

přejdeme ale k hlavnímu tématu: 

Stává čím dál větší agresivní p*ča. Pokud mě někdo sere s ohledem na Papinka, vracím to zpět a můžou mi všichni políbit prdel. (následuje dlouhý popis situace- Pavlo z budoucnosti, až si to budeš zase za pár let číst, vím že budeš znovu nasraná jako já, Pavla v přítomnosti co to píše nebo Pavla z minulosti, co to zažila :D)

Nejdříve v Polsku jsme seřvala (polsky a pak i česky) jednoho Němce, co měl potřebu mi na Papiho mlaskat.
Situace:  sedíme v restauraci, Jakub je na záchodě, borec u vedlejšího stolu mi mlaská na psa. Tak se na něho otočím a důrazně, hlasem i pohledem, řeknu NIE (polsky). Borec moc dobře rozuměl, sic byl Němec, ale musíte být jen retardovaní, aby nebylo jasné, co říkám.  Pak cca po minutě znovu začal mlaskat na psa. A Pavla má nervy jedny a je to p*ča, takže jsem na něj nejdříve polsky spustila, jestli nerozuměl, co Ne znamená, že nechci aby dělal to, co dělá. Na tož on zavrtěl hlavou a dál mlaskal, tak jsme přidala na hlase a už česky spustila, že očividně je něco jako kretén, protože i kdyby byl hluchý, moje chování a důraz pochopí tak ať jde do prdele a přestane mi na psa mlaskat (nebo něco v tom smyslu, chápeme se). Pak přestal. Důraznost výrazu a hlasu zahrála svou roly. Ale ty vole!  (Kdyby to byl Čech, tak vysvětlím nepatřičnost jeho chování normálně, nebylo by to poprvé protože co do prdele musíte být za kreténa, abyste mlaskali na cizího psa? To dělají jen debilové, co nevědí, že existuje nějaká výchova a hlavně, že na cizího psa bez svolní majitele nemáte právo vůbec mluvit/šahat).

Pak jsem se pohádala s jednou plesnivou důchodkyní na veřejném „koupališti“.
Situace: přijedeme na přírodní koupaliště/pískovnu kousek za Kolínem, kam mají psi přístup, protože jsme si to kontrolovali a platili jsme za Papiho vstup. Jakub rozbaluje stan, já jdu Papiho smočit do vody, protože je 31°. Namáčím Papiho a cca 5 metů ode mě se začne bavit nějaká plesnivina s jiným borcem, cíleně nahlas ale ne na mě „To je hrozné jak sem lidi vodí ty psy, taková hezká čistá voda a oni takhle špiní. Ani jim nevadí ty děti kolem, takový psa ani neuhlídáš a hned udělá něco do vody“.. a podobný debilní keci. Chtěla bych upozornit- Papi byl na vodítku a nikdy v životě pes neudělá potřebu do vody. A opět, Pavla má nervy jen jedny, tak jsme se na ni otočila „Jestli jako mluví na mě“, na čež ona, že ne, že se baví s pánem, takže sem se rozjela, že jen děti se baví takhle někomu za zády, že kdyby ji vadilo, že jsem tu se psem, tak má normálně říct a já ráda odejdu abych ji neohrožovala, pak jsme se chvilku dohadovali, ona furt „že ji vůbec nevadí, že tady jsme“ a „jsme myslela že to je koupaliště pouze pro lidi“ podobný kydy. Tak jsme to cíleně několikrát ukončila tím, že Pes sem smí, kdyby se zeptala tak to ví a pokud ji vadíme, že klidně se posunujeme jinam, ona místo odpovědi jek blbě kecala, tak jsme ji opakovaně skákala do řeči než jsem ji „donutila“ říct, že ji nevadíme a pak odplavala do prdele.
Ani jednou jsem nebyla sprostá, pouze jsem řádně a věcně argumentovala, slušně ji to vysvětlila. Ale babko plesnivá, je větší pravděpodobnost že ty sama chčiješ do tý vody, než že můj pes něco provede.   

(Plus v sobotu ráno jsme venčila ráno Papiho po Kolíně a zase nějaký seschnil mi na Papiho mlaskal, chtěla jsem být normální a nehádat se, ale pak se mi to vymstilo, protože po kratší konverzaci jsme se dozvěděla, že je to „až moc velký kamarád důchodce“ co by, cituji: „moc rád byl jako můj pes abych ho chodila takhle hezky venčit a starala se o něj“ (v perverzním tónu prosím pěkně). Jestli ty máš vnučku, tak bych se bála ti ji svěřovat, ty prasáku).

Jak říkám, jsem agresivní p*ča, jinak bych tady nevěnovala 575 slov emočnímu výkřiku 😊

Zakončím to však pozitivním odlehčením pro Pavlu na budoucí připomenutí:

Máme nový venčící song : „Zásobování kyanidem do školky“. Zařadil se na naši desku dalších psích songů, kde jsou hity jako například „Charles psí astronaut“, „Když jsi vstávala“ nebo „Hey mister Coconut“.

Jo a ještě jedna věc, nechci mluvit o práci, natož o negativních věcech, ale tohle si tu musím odložit:
Na konci srpna jsem měla jedno UPP na AJ. Chlapec lidsky skvělý, měla jsem ho ráda, normální názory, normální fajn pokeci s ním, ale někdy jsem se velice pozastavovala nad jeho chováním a přístupu k zaměstnání.
Konkrétně pak: od firmy dostávají všichni naši opíci koncové zařízení. PC, monitory, klávesnici a tak. Normálka. Když něco přestane fungovat- stává se- tak to opíci nahlásí a my uděláme výměnu a dáme jim nový kus. Avšak.. tento chlapec cca před rokem zhodnotil, že mu nefunguje monitor. A místo toho, aby to nějak řešil se rozhodl, že ho prostě vyhodí… A tuto skutečnost mi oznámil právě až těsně před tím, než byl odejit. A i když je to nefunkční zařízení, je majetkem firmy, je podepsaný předávají protokol na kterém je uvedeno, že ho musí vrátit. No hold si takhle borec v poslední výplatě zaplatí zbytečně monitor, proč ne 😊 (pro doplnění, ten monitor už ztratil hodnotu, takže doplatek je pouze 1k, ale tyvole!!!)  

To je vše
jdu venčit zase Papinka
Proč ne, v těch 29° vedrech..

(ano, po tom létě a vedru se mi bude stýskat, ale už to je trochu moc)

O 29.4. si promluvíme příště

PS: už 5 dní nekouřím. Trochu mi z toho rupou nervy

Výkřik o 3 démonech

 Původně jsem tento „výkřik“ ve výrazně zkrácené verzi chtěla psát na Threats. Protože však se příspěvky z Threats samy náhodně bez našeho vědomí repostují i na FCB (jojo, Meto máš to skvěle vymyšlené, gratulky tvl) a může je vidět kdokoliv, koho máte na FCB v přátelích, seru na Threats a pošlu to sem. Threats jako miluji, pokud procvičíte algoritmus, není to trapně toxické prostředí jako Twiter (X) nebo stupidně debilní jako TikTok, protože člověk si cca po 14 dnech vybuduje dokonalou sociální bublinu. Vycvičí algoritmus.  A pokud Vás někdo sere, svajpík doleva zajistí, že jeho kydy už neuvidím. Nice jak sviňa.

Tady to mohou číst jen ti, kteří náhodně zabloudí a vzpomenou si, že Pavla píše blog. (Protože Pavla je blbá, nevím proč furt o tom musím mluvit, že mám blog. Noa? Nikoho to nezajímá Pavlo. A toho koho to zajímá, nechceš aby to zajímalo. Mysli hlavou a ne prdelí.)

Velice brutálně se snažím bojovat se svými démony. Chlast, W, kouření.

Chlast skoro, hodně skoro, hodně mocinky mocinky mocinky skoro vyřešen. Teoreticky. Piju Birel. Ano, je v tom pořád nějaké procentíčko alkoholu (dle obalu do 0,5%), ale už to není o tom, že denně vychlastám 4 K11. Ne že by mi to nechybělo, ale pociťuji uspokojení, když vím, že jsem nepila. Není to teda stejné upokojení, jaké člověk cítí po 4 K11, ale pořád je to uspokojení. Dneska dokonce jdeme do hospody a já jdu s nastavením, že prostě piju jen Birel. A cítím se svěže jak debil.

W, která se mi zdála před půl rokem jako největší problém, se vyřešila sama. Mám zásobu sice minimálně ještě na 3 měsíce, došly ale OCB a zároveň při užití pociťuji brutální ne komfort v podobě výčitek, overthinkingu a neschopnosti normálních funkcí mozku. W je sice moje láska, ale stal se z toho toxický vztah, takže pápá. Ale za pár měsíců/let k sobě zase najdeme cestu. Zůstáváš v mém srdci. Navždycky. Škoda, že mi tak ničíš hlavu a způsobuješ, že si vlastně nic nepamatuji.  

Kouření ale bude průser. Je to průser jak sviňa.

Jsem „aktivním“ kuřákem už spoustu let. Víc jak 10. Možná víc jak 14 let (nechutný, takových peněz!!). Kdysi dávno to byly Kamelky, potažmo modrý LM. Pak asi před 5 lety jsme přešla na IQOS.  (sorry, musím si teď zakouřit, když o tom píšu, mmnt.)(Dokouřeno, pokračuji). A na Iqosu je vlastně nejvíc na kkt, že to můžete kouřit doma- protože to tolik nesmrdí, a já jsme si vybudovala tik, že když nemám co dělat s rukama (například v práci mi někdo zavolá na Teams a já jen mluvím) automaticky si zapaluji. A doprdele. Ještě tak před 14 dny jsem byla schopná denně stáhnout 2 krabičky (měsíční cinkačka pak byla klidně kolem 5k- takových peněz!). Teď bojuji sama se sebou, abych to dala max do 1 krabičky denně. Dneska třeba v práci jsem si řekla, že si zakouřím vždy, když počet příchozích hovorů hitne nějaké číslo (50-70-100 a 120). Ale trochu to nedávám. Není to asi o té potřebě nikotinu, ale o tom „svrbění v rukou“. Na Threats jsme si rozjela nějakou diskuzi, jak normálně přestat kouřit, jak si nastavit tu hlavu, aby člověku došlo, že to kurva není potřeba. Nevim hele. Nevim nevim. Nedám to asi. Teda, dám, jo že dám, nejsem kokot, ale bude to tak moc bolestivé! Strašákem a největším vykřičníkem je pro mne však ta představa, že Pavla s pupkem plným dětí bude stát a tahat tyto čertovy prstíky s myšlenkou, že každý potah zabíjí mozkové buňky mého zatím nenarozeného dítěte, ale já jsme tak slabá osoba, že tomu nedokážu zabránit. Dokážu, na truc a pak pošlu všechny tyhle pocity do prdele.

Pro info: nejsem těhotná! Fakt ne, ale až jednou budu, tyto píčoviny už nesmím řešit.  

Pro info 2 : jdu zase pracovat, tento výkřik mi ale pomohl.
Pro Info 3: tenhle týden jsme v práci dělala 4 pohovory. Fakt mě to už přestává bavit. Obecně všechno s prací spojené. Nechce někdo dělat za mne SPV? Klidně hned od pondělka?

Jedeme dááál

 

LP8, dinousauři, 60kg a dospělí lidé

 

Prosím pěkně, pokud někdy budu mít ještě tak stupidně debilní nápad a požadovat nastavení „akčního plánu“ v práci, kopněte mě do hlady.  Vážně. Omg.. Poslední 3 měsíce mi dávají zabrat. Nevadí. Nesložím se. Přežijeme všechno.

22.6. byla LP 8

Účastnila jsme se již od pátka a domů jela až v pondělí, takže víkend delší. Výýýrazně delšííí. Počasí konečně zase vyšlo (ne jak ta zimní  chcanka co byla minulý rok), takže dny akorát! Vymyslela jsme si opět nový dring- tentokrát Růžovou. Prosecco, HroznoGrep Mirinda a jeba ledu (praskací lízátko když se zadaří).  Příjemné, sladké a holčičí :3
A protože ráda nalévám a rozdávám své pití dalším lidem, takhle jsme vypili 7 prosecc.. Ale na Instagramu byla ta Růžová pěkná! Když jsme u toho Insta..Ano, opět jsem světu ukázala LP8, snažila jsme se nedávat až moc kraviny, ale většinou mi to obecně sluší, tak je to berný. A zveřejnila jsem „jenom“ 37storek -_- Každopádně v telefonu mám z LP8 dohromady 189 fotek/videí z těchto „4“ dnů. Nejlepší je video, kdy bratra hodí do Zbraně! Nebo jak v noci zpíváme- zase.
 Přivezla jsme si dvě nové písničky (Bejšíí, Song Request), nepřijeli žádní policisté ani sousedi, nic se nerozbilo, pouze Petra ztratila Iqos a Dan batoh. Takže na slušňáka.

 LP8 bude ta LP, kdy ráno se našlo 8 židlí ve stromech. Pokud se ptáte, proč byly židle na stromech: Fakt netuším.  Nerozumím, ale hrozně to fíluju :D Bylo nás pouze cca 33 lidí a hypoteticky to mohl udělat každý, takže netřeba to řešit.

Splnila jsme několik achievementů, několik jsem jich zase dosrala, ale v obecnosti řekněme, že na 89% úspěšný víkend. 

Pondělní uklízení byla trochu bolest, ale odjela jsem zpět do Kol po kompletně uklizeném prostoru zahrady. Ano, děkuji i Jaromírovi. A Fandovi. A aj bratr se zapojil! Trochu

Každopádně, byla to moje poslední LP. Když jsme to tam pak prezentovala, bylo to smutné..

 

otočme list chlapci a děvčata

Včera (30.6.2024) jsme měli s mým muže druhé výročí svatby. Masakra. Jako jak to letí!
I tento rok jsme byli toto důležité datum oslavit ve Vespě jídlem. Jo a láhví vína. Bavili jsme se o politice, smlouvě o nákupu bytu, pomlouvali cizí lidi, vymýšleli jména pro budoucí děti. Tak příjemně dospělé :D Protože jsme dospělí a dospělí se chovají dospěle s dospělými názory a posuny k budoucnu.

Papinka má problémy- s vedrem, se srdcem a malinkato plícemi, chápe jako starý pán, šourá se jako starý pán a poslední půl rok přehnaně břečí. Má intoleranci na kuřecí příchuť v ňamkách a svědivé pacinky z důvodu častého mytí pacinek..
Pořád mu to ale sluší a je miloučký.
Většinou.

Protože mi je 31, začala jsem sbírat dinosaury. Dobře, „začala sbírat“ je moc silné spojení, ale chtěla bych začít sbírat Brontosaury a Brachiosaury. Zatím mám jen tetování a jednu figurku, ale každému od teď budu říkat, že svátku/narozeninám/jen tak, chci figurku brongo/brachy .. A všichni se budou jmenovat Čenda!
A taky sebestředně a povrchně oznamuji, že za dva roky (od svatby) jsem zhubla 12 kg. MASAKR DÁMY A PÁNOVÉ! Neptejte se mne na dietu, bylo to jen o tom, že nežeru (jakože vůbec, odmítám obědy, mám stažený žaludek, na nic nemám chuť + chodím s Papinkem furt ven). Každopádně brutálně si užívám, že si toho lidé všímají a BRUTALITNĚ  brutálně si užívám, že mi to sluší. A vejdu se do velikosti S/M, potažmo 38. Protože tvl. Mám pod 60kg kámo. POD 60!! A když si toho někdo náhodou nevšimne, jsem schopna to do konverzace „nenápadně“ protlačit, aby si toho bylo všimnuto- jo sorry, sebestředný, povrchní a tak, ale ksakru, POD 60!!
 Přišla jsme sice tím o 2 čísla na prsou, ale ta mezera mezi stehny za to stojí. Milana (panděro) sice stále ještě mám, aleeee taky to už není k blití, jen je to ech. A s „ech“ dokáži žít.
(neříkám tím, že ti, co nemají 60 kg jsou k blití. Jen že já sama jsme velice potěšena tím, kde jsem. Každý ať si vypadá jak chce, fakt je mi to u druhých výrazně fuk)

Každopádně, protože se s mužem posouváme do těch „dospělých rozhodnutích“, je to asi poslední léto v mém životě, kdy vypadám jak vypadám. To mne mrzí. Ale jak jsem řekla „dospělí se chovají dospěle…“

Už se těším, až tuhle zprávu někdy v následujících měsících oznámím v práci. Teda snad, jestli se zadaří. Taky mám už svůj věk a své závislosti žeano, takže to nemusí být úplně prc prc a hotovo.

Survivor 2024 jsem si až moc užila- až jsme si musela koupit herohero. Dalších 175 za nějaké předplatné (jako YouTube Premium za 360, Netflix za 340,…)
Mám ráda svoje hodinky, které převážně používám na informaci o aktuálním počasí potažmo k prozvánění mého telefonu, protože se nachází náhodně po bytě.
Na Duolingu se aktivně učím anglicky.
Začala jsme pít nealko pivo.
a ve hře Manor Matters v telefonu mám už 14260 level

A touhle bombou se s vámi loučím
Čus

Jupijajé démone na dovolené

 No a máme tu zase duben! Ten čas ale letí, když se člověk dobře baví..

V posledních měsících jsme zase rozhazovala těžce vydřené peníze a koupila si novu klávesnici (mrtě! Tykokos! Má tak příjemně měkká tlačítka! A jen za 550? Pfu, skvost.) a protože jsem posedlá pěkným pracovním místem, i 2ks RGB osvětlení na monitor. Jichychy :3. Juchuchu :3. Jako jest pravdou, že s přicházejícím létem to nevyužiju, protože pracuji jen za světla a tohle osvětlení použiju jen v noci ale.. ach. Topovinky. Viz přiložená fotografie. Miluju to.

PS: neví někdo, kde bych si mohla koupit obyčejnou malou žárovku do lávové lampy max 25W? Ale ne LED?! Protože mi přijde, že už se nikde neprodávají a já fakt potřebuji do Julie (tak se ta lampa jmenuje) obyčejnou malou žárovku. (teď jsme na svém blogu dohledala, že Julii jsem dostala k Vánocům v roce 2013! Hustý)

Duben opět znamená 10k kroků. Opět nedodržím původně nastavené limity. Opět se asi nedokopu k tomu, abych začala běhat. Ne prostě. Jsem líná. Jo jsem. Vyčítat mi to bude moje důchodcovské já, dnešní já to už ignoruje. Dnešní já řeší jiné „problémy“.

Zároveň, budoucí Pavlo, Jakubíček se vrátil z dovolené. Té v Iráku. Přežil, žádná repatriace nebyla potřeba. Protože jak on opakovaně říká, „Irák je safe“. To, že Ministerstvo zahraničních věcí si myslí něco jiného pomineme, Jakub říká že je safe, tak je safe.

Každopádně, v době jeho dovolené jsme si proaktivně též vzala v práci volno. Velice mi to pomohlo, protože v období 14 dní jsem nemusela „řešit běžné pracovní sračky“ (termín, který nepochybně používají všichni rádoby vedoucí pracovníci), ale když jsem se tento týden do práce vrátila, řešení těch sraček mně skoplo mnohem výrazněji, než jsem chtěla.
Opět mi došlo, že to dělám špatně. Že zavírat oči před situacemi je blbost a že je žádoucí je řešit. Ale, dokud nejsem donucena, odmítám cokoliv řešit- což je špatně. Kdybych si měla dát sama ZV jako podřízený nadřízenému, fakt bych se nepochválila. A nastavila bych akční plán. Potřebuji, aby mi někdo nastavil akční plán!

40 v hasičárně

 

Odkládat kocovinu na pondělí, je vždycky stupidní nápad.

Tak jsem o víkendu byla zase doma. Bratránek slavil 40. v Hasičárně. A byla to tedy zase klasická prasárna.

Musíme se ale znovu pozastavit nad těmi tričky. Tykráso, to opravdu byl majstštik! (Ucelení, kdyby sis to Pavlo z budoucnosti nepamatovala- cca 25 z nás mělo tričko a Vlastimilovým obličejem jako Ježíšem). Sice teď nevím, co s tím trikem budu dělat dál ale.. no prostě epicky bombastické 😊

Zase jsem se trochu urvala (trochu? Chachachacha.. jasný, trochu..).  Ale víte co.. zase mi hráli a to mi vždycky stačí k obecné radosti. A bylo pivo. Prosíčko. Panáky. W. Příjemná společnost čůráků.  Dokonce si trochu i pamatuji, jak jsme se fotili na polaroid s holkama. Dozvěděla jsem se zajímavé drby a životní osudy. A zase si potvrdila, že i když všichni stárneme, jsme pořád stejný kreténi, jako před lety. To se asi nikdy nezmění.

Dokonce bylo i občerstvení! Dle doložené fotografie jsem i nějaké to jídlo jedla. Vím, že v těžké noci, možná až nad ránem, jsem obcházela stůl s myšlenkou, že něco ještě požeru. Zodpovědná jsem byla, vím, že musím mít základ abych nezvracela a taky že jsem nezvracela! A ani nic nerozbila! Ani jsme se já přímo nikde nerozbila, takže nemám ani žádné modřiny! Klobouček prostě.

Ale taky jsem pořád říkala „kámo“.. v 31 letech -_-

Nevím v kolik jsem šla domů- ani jak. Považuji za zázrak, že jsem nezůstala v hasičárně. Někde schoulená na parketu odpočívajíc do smrti. Ne dobře, to by se nestalo, nakonec by mne někdo pomohl domů, ale Jaromíra mne údajně viděl odpočívat na parketu kolem půl 4. Nepamatuji si, nestalo se.  Probudila jsme se doma v posteli, všechno dobrý.

Každopádně, jak to už u prasáka Pavly bývá, sice jsem spala asi 4 hodiny, ale v neděli od půl 11 jsme museli do hasičárny „uklízet“ a nakotlila jsem se znovu. To uklízet je záměrně v uvozovkách, protože všichni co jsme tam byli, jsme šli dopíjet, ne uklízet. A jak to mám i na insta napsané- After bývá taky nebezpečný. Sice jsem měla v neděli asi jen 3 piva a 3 panáky, ale tím jsem znovu roztočila motor v sobě a nedovolila jsem kocovině naskočit, takže dnes, v pondělí, si opravdu užívám práci. A ty muffiny teda tomu taky nepomohli.

Už když jsem psala o LP °7, tak jsem asi zmiňovala tu chujovinu s kolování lahve že? Nevím, proč to děláme a kdo to vlastně kdy vymyslel, ale opět jsem se nevyhnula minimálně 3 lahvím na kolovačku (zelená, rum, cokoliv co teče, není třeba specifikovat). Za dob covidu nemyslitelné, ale tak jsme přeci jedna velká rodina. Ale proč špinit zbytečně panáky, když se můžete napít rovnou z lahve. Co zůstala přes noc venku před vchodem otevřená. Hnus zelenej a ještě k tomu teplej.. Jo jasně, nemusím to pít, ale tak nejdu někam se jen usmívat že, jdu tam lejt! 

Údajně byl takový rámus, že přišli lidé z vesnice opakovaně žádat o klid. Nedivím se.

Ale bylo to v pořádku. Jen by se to nemuselo dít moc často, protože se z toho budu vzpamatovávat asi až do středy.   

Ne, Pavlo. Nepiš tady o tom, kolik chlastáš, nezapomeň, že tvůj blogísek čtou i lidi, se kterými pracuješ.

Což je vlastně jedno, když jsem všechno už nasázela v průběhu večera na Insta, kde mne taky sledují lidé, se kterými pracuji. 

 musim přestat chlastat
a začít pracovat  

mini práce + Papaláška

Část první

Hele, s ohledem na můj věk (a na plány, které jsem sdělila celému světu a nedodržela -_-) se mne jednou za čas někdo zeptá na těhotenství. Jako, kdy že bude.. Jo, je to na číču být 31. letá vdaná žena. Každého to zajímá. Každopádně, mám mnoho důvodů, proč ještě ne, ale jeden, který obecně je překvapující, že já tu práci mám vážně ráda a mám strach, že když ji na 3 roky přeruším, už to nikdy nebude takové. Fakže.

Jakože. Sebestředně a namyšleně- já tomu kurva rozumím a brutálně mě těší, že ostatní to ví a spoléhají na to. Jako! Hele, je fajn dělat něco, čemu rozumíte!

Jo, nějaká práce s lidmi, ZV, 121, rozvojové plány atd. není moje silná stránka, ale!, pokud jde o to ostatní, epesní rádesní.

Každopádně, změny k 1.3. jsou nepříjemné, ale zase je fajn, když mám tolik věcí na práci, že nestíhám svoji opravdovou práci. Jakože… musím školit a meetingovat, to je důvod, proč nemám hotové hodnocení. Jakože… stejně to musím udělat, ale to že to teď nedělám, prostě má reálný důvod (ne ten, že 4 hodiny denně hraju hru na telefonu…)

Ale k tomu, co mne ale nutí teď psát toto.

Zrovna jsme si pročítala Teamsy a řešila jsem, jak vlastně komunikuji s druhými (často dělám, že si čtu své maily, teamsy, poznámky..) a narazila jsme na toto, a kdybyste znali celý lor , je to hrozně vtipné :D

Neboli, jak 27.12. 2023 přestali fungovat stránky. Ale! Všimli jsme si toho v 13:20, v 13:22 všichni zaregovali s tím, že potvrzují výpadek, v 13:23 jsem to nahlásila, v 13:33 spadlo všechno, v 13:34 už vše zase fungovalo. No jako. Není to skvělý? Problémy nastanou vždy, ale to řešení?! Jako mazec.

Část druhá

Papinka.

Jako jak je možné, že jsme zde, za ten poslední rok, nenapsala nic o Papinkovi?!

Každopádně> Papinka (viz přiložené foto)

Charles, Čaí, Čači, Papa, Papi, Papaláška, Milan, Koláček, Koblížek, Kočička. To je náš Papi. (jako Pan PacIčka) Může za to, že nejezdíme na dovolenou. Že každý den musí být někdo doma. Že 4x denně, trávíme venku minimálně 2,5 hodiny. Že máme po celém bytě jeho chlupy. A v jídle. Ale je to nejlepší koláček na světě.

Ano, jakožto Šetlenda, je výrazně neurotický, jako všichni psi jeho podoby. Ale je to pasteveček, takže když se oddělíte od skupiny, kouše do lýtek. Když běžíte, kouše do lýtek. Když vás chce popohnat, kouše do lýtek. Jako decentně! Jako jeho ovečku :3. Ale je miloučký. Všechny emoce obecně vyjadřuje štěkotem a má třeba naučené divné tradice (každé ráno musí probíhat kontrola ponožek, po každém venčení musí dostat Hamku ňamku, na každém patře cestou ven je třeba ho pokocánkovat slovy „ kyči kyči“), ale je to nejhodnější koblížka, kterou můžeme mít.  Jako hluboce a srdce ryvně.

A jak je to Šetlenda (sorry, Sheltie, Šetlenský ovčák) tak je i velice chytrý a pracovní, takže zcela náhodně se naučil povely jako Na druhou (přejdi silnici na druhou stranu), Šušu (honem rychle), Tam ne (jdeme jinou cestou, než chceš jít), Papa Po (jdeme a nedělej zcény), Za mámou (můj muž Papiho posílá za mnou), Já přijdu (odcházíme, ale vrátíme se).

Tím náhodně myslím, že jsme ho to cíleně neučili, ale opakovali jsme to samé, že na to přišel a rozumí.   

Je to prostě koláček.

Ale samozřejmě, naše výchova koláčka není dokonalá, takže jak jsem již uvedla, je neurotický> brečí, když nejsme doma více než 5 hodin, očekává šunky když se vaří, štěká náhodně a nevyzpytatelně, nesnáší Kolie a Australáky, tahá na vodítku, nedokáže odpočívat jinde než doma, nemá rád, když se druzí radují… ale všechny jeho nedostatky jsou způsobené naší výchovou, takže mu to žádným způsobem nemůžeme vyčítat, protože víme, že Papinka dělá jen to, co dokáže.

A je prostě miloučký! (tahle věta mezi mnou a mým mužem musí denně padnou minimálně 2x. Tedy konkrétně „Podívej se, jak je miloučeký/pěknej!“)

Papalášku jsme si koupili hlavně proto, že v době covidu nebyl důvod chodit ven. A to bylo na palici. Takže je dítětem covidovým. Díky němu ale nemáme nadváhu (jak bylo uvedeno, každý den minimálně 2,5 hodiny venku ((pro dnešek venčí Pavla a byla : 8:27-9:05, 12:32-:13:11, 17:34-18:29 a ještě jednou večer jdu- přesné časy určuji na základě hodinek, kde si pouštím chůzi) a zároveň s mým mužem nemáme ponorku. A máme se o co starat. A co dalšího milovat. A pomlouvat. A tak.

Papinka je prostě nejlepší koláčka na světě.

A chodíme na volno- ano, šokující, ale ráno a večer, tedy v časy, kdy výrazně dokážu ovlivnit a předpovídat, koho potkáme, jdeme na volno a Papi je velmi hodný. Protože poslouchá náhodné povely, které jsme ho za ty léta naučili. Protože, ty kráso, víte, že mu je už více než 3 roky. Prostě hodnočký, vychovaný kluk. Papapáška no!

(momentálně je nasraný, že si ho nevšímám a leží pod mým stolem ve trojce. Dopíšu a jdu mu házet kočičku. Nebo Džika. Nebo kostičku. Ponožku. Čuňu. Žraloka. Mici…)

ps: jak je papi neurotický, doopravdy dokáže akceptovat jen mne, mého muže, Jaromíru a Míšu. Občas, s přemlouváním, paní Dášu a Renatu. Přesně v tomto pořadí. Jinak nikoho dalšího aktivně rád nemá. Jen je akceptuje. Ale s nevolí..