Odkládat kocovinu
na pondělí, je vždycky stupidní nápad.
Tak jsem o víkendu byla zase doma. Bratránek slavil 40. v Hasičárně.
A byla to tedy zase klasická prasárna.
Musíme se ale znovu pozastavit nad těmi tričky. Tykráso, to opravdu byl majstštik! (Ucelení, kdyby sis to Pavlo z budoucnosti nepamatovala- cca 25 z nás mělo tričko a Vlastimilovým obličejem jako Ježíšem). Sice teď nevím, co s tím trikem budu dělat dál ale.. no prostě epicky bombastické 😊
Zase jsem se trochu urvala (trochu? Chachachacha.. jasný, trochu..). Ale víte co.. zase mi hráli a to mi vždycky
stačí k obecné radosti. A bylo pivo. Prosíčko. Panáky. W. Příjemná
společnost čůráků. Dokonce si trochu i
pamatuji, jak jsme se fotili na polaroid s holkama. Dozvěděla jsem se zajímavé drby a životní osudy. A zase si potvrdila, že i když všichni stárneme, jsme pořád stejný kreténi, jako před lety. To se asi nikdy nezmění.
Dokonce bylo i občerstvení! Dle doložené fotografie jsem i
nějaké to jídlo jedla. Vím, že v těžké noci, možná až nad ránem, jsem
obcházela stůl s myšlenkou, že něco ještě požeru. Zodpovědná jsem byla,
vím, že musím mít základ abych nezvracela a taky že jsem nezvracela! A ani nic nerozbila! Ani jsme se já přímo nikde nerozbila, takže nemám ani žádné modřiny! Klobouček prostě.
Ale taky jsem pořád říkala „kámo“.. v 31 letech -_-
Nevím v kolik jsem šla domů- ani jak. Považuji za
zázrak, že jsem nezůstala v hasičárně. Někde schoulená na parketu
odpočívajíc do smrti. Ne dobře, to by se nestalo, nakonec by mne někdo pomohl
domů, ale Jaromíra mne údajně viděl odpočívat na parketu kolem půl 4.
Nepamatuji si, nestalo se. Probudila
jsme se doma v posteli, všechno dobrý.
Každopádně, jak to už u prasáka Pavly bývá, sice jsem spala
asi 4 hodiny, ale v neděli od půl 11 jsme museli do hasičárny „uklízet“ a
nakotlila jsem se znovu. To uklízet je záměrně v uvozovkách, protože všichni
co jsme tam byli, jsme šli dopíjet, ne uklízet. A jak to mám i na insta
napsané- After bývá taky nebezpečný. Sice jsem měla v neděli asi jen 3 piva a 3
panáky, ale tím jsem znovu roztočila motor v sobě a nedovolila jsem
kocovině naskočit, takže dnes, v pondělí, si opravdu užívám práci. A ty
muffiny teda tomu taky nepomohli.
Už když jsem psala o LP °7, tak jsem asi zmiňovala tu chujovinu
s kolování lahve že? Nevím, proč to děláme a kdo to vlastně kdy vymyslel, ale
opět jsem se nevyhnula minimálně 3 lahvím na kolovačku (zelená, rum, cokoliv co
teče, není třeba specifikovat). Za dob covidu nemyslitelné, ale tak jsme přeci
jedna velká rodina. Ale proč špinit zbytečně panáky, když se můžete napít
rovnou z lahve. Co zůstala přes noc venku před vchodem otevřená. Hnus zelenej a ještě k tomu teplej.. Jo jasně, nemusím to pít, ale tak nejdu někam se jen usmívat že, jdu tam lejt!
Údajně byl takový rámus, že přišli lidé z vesnice opakovaně žádat o klid. Nedivím se.
Ale bylo to v pořádku. Jen by se to nemuselo dít moc často, protože se z toho budu vzpamatovávat asi až do středy.
Ne, Pavlo. Nepiš tady o tom, kolik chlastáš, nezapomeň, že tvůj blogísek čtou i lidi, se kterými pracuješ.
Což je vlastně jedno, když jsem všechno už nasázela v průběhu večera na Insta, kde mne taky sledují lidé, se kterými pracuji.
musim přestat chlastat
a začít pracovat
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji všem za milé i nemilé komentáře :) Když budete přehnaně vulgární, příjdu k vám domů a vysypu kbelík hnoje do postele :*