Pavly malé ódy o sobě samých a o namyšlených kravkách

Občas je pěkně na palici, jak všichni trpíme sebeklamem.
O sobě samých.

Ve smyslu, že nás všichni kolem berou takové, jací jsme. Že si určitě o Vás myslí jen to dobré, že jste milí a přátelští, že samozřejmě občas bouchnete, ale vždy to má racionální důvody, že jste holka do nepohody, skvělý vůdce a kamarád.
No ale realita je potom taková, že jste pro ostatní namyšlená kravka.
Ne, že bych to měla teď potřebu psát proto, že mi toto někdo řekl. Že jsem namyšlená kravka. Ale kdoví, co si lidi myslí žejo?

Samozřejmě se většinu času snažím působit přirozeně. Více méně. A mile. A podobný sračky. Ale fakt bych chtěla vidět lidem do hlavy protože věřím, že málokdo pochopí Vaší osobnost. Moji osobnost. A to rozhodně nejsem nic složitého. Docela normální, docela hloupá holka. Co jí je 26.
A po 4 letech v práci konečně může oficiálně říct, že dělá kariéru. Protože od 15. 9. 2019 bude Pavla SPV. (jéééé.....)

A to je podnět pro článek.
Ne však pro takový, kdybych vzpomínala na časy minulé, kdy jsem SPV být chtěla a nebyla (protože na jednu stranu, myšlenka na SPV mne nikdy nenapadla, maximálně teda párkrát, když můj chlapec byl SPV a mluvil o tom, jak to hrozně nesnáší), ale spíš pro sepsání jisté obavy, že nejsem vhodný materiál pro SPV.

(SPV myslím supervizor. Vedoucí na callcentru.. pro ti co nepochopili..) 

Žiji totiž ve své bublině která říká, že vedoucím (stejně jako učitelem), nemůže být každý. Realita je samozřejmě taková, že vlastně každý může být učitel i vedoucí, jen ne všichni mohou být dobrým vedoucím či učitelem.
A já chci být dobrá tvl!
Ale co když to neumím sama ovlivnit? Protože jsme absolutně konfliktu-vyhýbající. A to jako vedoucí je na hovno. Taky jsem občas dost falešná a hraji si na kamarádku, což taky jako vedoucí je dost na hovno. A dělám si oblíbence. A občas se mi nechce pracovat. A dobře si nevedu v roli zodpovědného člověka. A neumím rozdávat úkoly. A zvládat stres! No... což je všechno na hovno jako vedoucí.

Ale můj hlavní problém bude, co si o mne budou myslet lidi pode mnou. Jako ti co mne neznají, ti co budou třeba i o 10 let staří a já jim budu vedoucírovat. Já nechci aby si mysleli, že jsem namyšlená kravka!
Můj chlapec říká, ať na tyhle věci seru. Že je důležitý můj pocit, jak já si o sobě myslím, že si vedu a že nikdo další do toho nemá co kecat (krom mého nadřízeného- hahaha...). Ale samozřejmě tento racionální pohled na věc mne neuspokojuje a já chci vyšilovat. 

Takže tak.
Píšu si, protože za půl hodiny jdu domů z práce (poprvé a naposled jsme o víkendu od 6 -18! Masakra. Nesnáším to) a potřebovala jsme trochu zabrat čas, abych furt jen nečuměla na televizi.
Když jsme v tý práci žejo..

Tak to je všechno teda

Čus bus 

(až příště napíšu, budu SPV tyvole)

(hnus)