Část první
Hele, s ohledem na můj věk (a na plány, které jsem
sdělila celému světu a nedodržela -_-) se mne jednou za čas někdo zeptá na těhotenství.
Jako, kdy že bude.. Jo, je to na číču být 31. letá vdaná žena. Každého to
zajímá. Každopádně, mám mnoho důvodů, proč ještě ne, ale jeden, který obecně je
překvapující, že já tu práci mám vážně ráda a mám strach, že když ji na
3 roky přeruším, už to nikdy nebude takové. Fakže.
Jakože. Sebestředně a namyšleně- já tomu kurva rozumím a brutálně mě
těší, že ostatní to ví a spoléhají na to. Jako! Hele, je fajn dělat něco,
čemu rozumíte!
Jo, nějaká práce s lidmi, ZV, 121, rozvojové plány atd.
není moje silná stránka, ale!, pokud jde o to ostatní, epesní rádesní.
Každopádně, změny k 1.3. jsou nepříjemné, ale zase je
fajn, když mám tolik věcí na práci, že nestíhám svoji opravdovou práci. Jakože…
musím školit a meetingovat, to je důvod, proč nemám hotové hodnocení. Jakože…
stejně to musím udělat, ale to že to teď nedělám, prostě má reálný důvod (ne ten, že 4 hodiny denně hraju hru na
telefonu…)
Ale k tomu, co mne ale nutí teď psát toto.
Zrovna jsme si pročítala Teamsy a řešila jsem, jak vlastně komunikuji s druhými (často dělám, že si čtu své maily, teamsy, poznámky..) a narazila jsme na toto, a kdybyste znali celý lor , je to hrozně vtipné :D
Neboli, jak 27.12. 2023 přestali
fungovat stránky. Ale! Všimli jsme si toho v 13:20, v 13:22 všichni
zaregovali s tím, že potvrzují výpadek, v 13:23 jsem to nahlásila, v 13:33
spadlo všechno, v 13:34 už vše zase fungovalo. No jako. Není to skvělý?
Problémy nastanou vždy, ale to řešení?! Jako mazec.
Část druhá
Papinka.
Jako jak je možné, že jsme zde, za ten poslední rok, nenapsala nic o Papinkovi?!
Každopádně> Papinka (viz přiložené foto)
Charles, Čaí, Čači, Papa, Papi, Papaláška, Milan,
Koláček, Koblížek, Kočička. To je náš Papi. (jako Pan PacIčka) Může
za to, že nejezdíme na dovolenou. Že každý den musí být někdo doma. Že 4x denně,
trávíme venku minimálně 2,5 hodiny. Že máme po celém bytě jeho chlupy. A v jídle.
Ale je to nejlepší koláček na světě.
Ano, jakožto Šetlenda, je výrazně neurotický, jako
všichni psi jeho podoby. Ale je to pasteveček, takže když se oddělíte od
skupiny, kouše do lýtek. Když běžíte, kouše do lýtek. Když vás chce popohnat,
kouše do lýtek. Jako decentně! Jako jeho ovečku :3. Ale je miloučký. Všechny
emoce obecně vyjadřuje štěkotem a má třeba naučené divné tradice (každé ráno
musí probíhat kontrola ponožek, po každém venčení musí dostat Hamku ňamku, na
každém patře cestou ven je třeba ho pokocánkovat slovy „ kyči kyči“), ale
je to nejhodnější koblížka, kterou můžeme mít. Jako hluboce a srdce ryvně.
A jak je to Šetlenda (sorry, Sheltie, Šetlenský ovčák) tak je
i velice chytrý a pracovní, takže zcela náhodně se naučil povely jako Na
druhou (přejdi silnici na druhou stranu), Šušu (honem rychle), Tam
ne (jdeme jinou cestou, než chceš jít), Papa Po (jdeme a nedělej
zcény), Za mámou (můj muž Papiho posílá za mnou), Já přijdu (odcházíme,
ale vrátíme se).
Tím náhodně myslím, že jsme ho to cíleně neučili, ale
opakovali jsme to samé, že na to přišel a rozumí.
Je to prostě koláček.
Ale samozřejmě, naše výchova koláčka není dokonalá, takže
jak jsem již uvedla, je neurotický> brečí, když nejsme doma více než 5
hodin, očekává šunky když se vaří, štěká náhodně a nevyzpytatelně, nesnáší
Kolie a Australáky, tahá na vodítku, nedokáže odpočívat jinde než doma, nemá rád, když se druzí radují… ale
všechny jeho nedostatky jsou způsobené naší výchovou, takže mu to žádným
způsobem nemůžeme vyčítat, protože víme, že Papinka dělá jen to, co dokáže.
A je prostě miloučký! (tahle věta mezi mnou a mým
mužem musí denně padnou minimálně 2x. Tedy konkrétně „Podívej se, jak je miloučeký/pěknej!“)
Papalášku jsme si koupili hlavně proto, že v době covidu
nebyl důvod chodit ven. A to bylo na palici. Takže je dítětem covidovým.
Díky němu ale nemáme nadváhu (jak bylo uvedeno, každý den minimálně 2,5 hodiny
venku ((pro dnešek venčí Pavla a byla : 8:27-9:05, 12:32-:13:11, 17:34-18:29 a
ještě jednou večer jdu- přesné časy určuji na základě hodinek, kde si pouštím
chůzi) a zároveň s mým mužem nemáme ponorku. A máme se o co starat. A
co dalšího milovat. A pomlouvat. A tak.
Papinka je prostě nejlepší koláčka na světě.
A chodíme na volno- ano, šokující, ale ráno a večer,
tedy v časy, kdy výrazně dokážu ovlivnit a předpovídat, koho potkáme, jdeme
na volno a Papi je velmi hodný. Protože poslouchá náhodné povely, které jsme ho
za ty léta naučili. Protože, ty kráso, víte, že mu je už více než 3 roky. Prostě
hodnočký, vychovaný kluk. Papapáška no!
(momentálně je nasraný,
že si ho nevšímám a leží pod mým stolem ve trojce. Dopíšu a jdu mu házet kočičku.
Nebo Džika. Nebo kostičku. Ponožku. Čuňu. Žraloka. Mici…)
ps: jak je papi neurotický, doopravdy dokáže akceptovat jen mne, mého muže, Jaromíru a Míšu. Občas, s přemlouváním, paní Dášu a Renatu. Přesně v tomto pořadí. Jinak nikoho dalšího aktivně rád nemá. Jen je akceptuje. Ale s nevolí..
