pondělí 12. února 2024

40 v hasičárně

 

Odkládat kocovinu na pondělí, je vždycky stupidní nápad.

Tak jsem o víkendu byla zase doma. Bratránek slavil 40. v Hasičárně. A byla to tedy zase klasická prasárna.

Musíme se ale znovu pozastavit nad těmi tričky. Tykráso, to opravdu byl majstštik! (Ucelení, kdyby sis to Pavlo z budoucnosti nepamatovala- cca 25 z nás mělo tričko a Vlastimilovým obličejem jako Ježíšem). Sice teď nevím, co s tím trikem budu dělat dál ale.. no prostě epicky bombastické 😊


Zase jsem se trochu urvala (trochu? Chachachacha.. jasný, trochu..).  Ale víte co.. zase mi hráli a to mi vždycky stačí k obecné radosti. A bylo pivo. Prosíčko. Panáky. W. Příjemná společnost čůráků.  Dokonce si trochu i pamatuji, jak jsme se fotili na polaroid s holkama. Dozvěděla jsem se zajímavé drby a životní osudy. A zase si potvrdila, že i když všichni stárneme, jsme pořád stejný kreténi, jako před lety. To se asi nikdy nezmění.

Dokonce bylo i občerstvení! Dle doložené fotografie jsem i nějaké to jídlo jedla. Vím, že v těžké noci, možná až nad ránem, jsem obcházela stůl s myšlenkou, že něco ještě požeru. Zodpovědná jsem byla, vím, že musím mít základ abych nezvracela a taky že jsem nezvracela! A ani nic nerozbila! Ani jsme se já přímo nikde nerozbila, takže nemám ani žádné modřiny! Klobouček prostě.

Ale taky jsem pořád říkala „kámo“.. v 31 letech -_-

Nevím v kolik jsem šla domů- ani jak. Považuji za zázrak, že jsem nezůstala v hasičárně. Někde schoulená na parketu odpočívajíc do smrti. Ne dobře, to by se nestalo, nakonec by mne někdo pomohl domů, ale Jaromíra mne údajně viděl odpočívat na parketu kolem půl 4. Nepamatuji si, nestalo se.  Probudila jsme se doma v posteli, všechno dobrý.

Každopádně, jak to už u prasáka Pavly bývá, sice jsem spala asi 4 hodiny, ale v neděli od půl 11 jsme museli do hasičárny „uklízet“ a nakotlila jsem se znovu. To uklízet je záměrně v uvozovkách, protože všichni co jsme tam byli, jsme šli dopíjet, ne uklízet. A jak to mám i na insta napsané- After bývá taky nebezpečný. Sice jsem měla v neděli asi jen 3 piva a 3 panáky, ale tím jsem znovu roztočila motor v sobě a nedovolila jsem kocovině naskočit, takže dnes, v pondělí, si opravdu užívám práci. A ty muffiny teda tomu taky nepomohli.

Už když jsem psala o LP °7, tak jsem asi zmiňovala tu chujovinu s kolování lahve že? Nevím, proč to děláme a kdo to vlastně kdy vymyslel, ale opět jsem se nevyhnula minimálně 3 lahvím na kolovačku (zelená, rum, cokoliv co teče, není třeba specifikovat). Za dob covidu nemyslitelné, ale tak jsme přeci jedna velká rodina. Ale proč špinit zbytečně panáky, když se můžete napít rovnou z lahve. Co zůstala přes noc venku před vchodem otevřená. Hnus zelenej a ještě k tomu teplej.. Jo jasně, nemusím to pít, ale tak nejdu někam se jen usmívat že, jdu tam lejt! 

Údajně byl takový rámus, že přišli lidé z vesnice opakovaně žádat o klid. Nedivím se.

Ale bylo to v pořádku. Jen by se to nemuselo dít moc často, protože se z toho budu vzpamatovávat asi až do středy.   

Ne, Pavlo. Nepiš tady o tom, kolik chlastáš, nezapomeň, že tvůj blogísek čtou i lidi, se kterými pracuješ.

Což je vlastně jedno, když jsem všechno už nasázela v průběhu večera na Insta, kde mne taky sledují lidé, se kterými pracuji. 

 musim přestat chlastat
a začít pracovat  

středa 17. ledna 2024

mini práce + Papaláška

Část první

Hele, s ohledem na můj věk (a na plány, které jsem sdělila celému světu a nedodržela -_-) se mne jednou za čas někdo zeptá na těhotenství. Jako, kdy že bude.. Jo, je to na číču být 31. letá vdaná žena. Každého to zajímá. Každopádně, mám mnoho důvodů, proč ještě ne, ale jeden, který obecně je překvapující, že já tu práci mám vážně ráda a mám strach, že když ji na 3 roky přeruším, už to nikdy nebude takové. Fakže.

Jakože. Sebestředně a namyšleně- já tomu kurva rozumím a brutálně mě těší, že ostatní to ví a spoléhají na to. Jako! Hele, je fajn dělat něco, čemu rozumíte!

Jo, nějaká práce s lidmi, ZV, 121, rozvojové plány atd. není moje silná stránka, ale!, pokud jde o to ostatní, epesní rádesní.

Každopádně, změny k 1.3. jsou nepříjemné, ale zase je fajn, když mám tolik věcí na práci, že nestíhám svoji opravdovou práci. Jakože… musím školit a meetingovat, to je důvod, proč nemám hotové hodnocení. Jakože… stejně to musím udělat, ale to že to teď nedělám, prostě má reálný důvod (ne ten, že 4 hodiny denně hraju hru na telefonu…)

Ale k tomu, co mne ale nutí teď psát toto.

Zrovna jsme si pročítala Teamsy a řešila jsem, jak vlastně komunikuji s druhými (často dělám, že si čtu své maily, teamsy, poznámky..) a narazila jsme na toto, a kdybyste znali celý lor , je to hrozně vtipné :D





Neboli, jak 27.12. 2023 přestali fungovat stránky. Ale! Všimli jsme si toho v 13:20, v 13:22 všichni zaregovali s tím, že potvrzují výpadek, v 13:23 jsem to nahlásila, v 13:33 spadlo všechno, v 13:34 už vše zase fungovalo. No jako. Není to skvělý? Problémy nastanou vždy, ale to řešení?! Jako mazec.

Část druhá

Papinka.


Jako jak je možné, že jsme zde, za ten poslední rok, nenapsala nic o Papinkovi?!

Každopádně> Papinka (viz přiložené foto)

Charles, Čaí, Čači, Papa, Papi, Papaláška, Milan, Koláček, Koblížek, Kočička. To je náš Papi. (jako Pan PacIčka) Může za to, že nejezdíme na dovolenou. Že každý den musí být někdo doma. Že 4x denně, trávíme venku minimálně 2,5 hodiny. Že máme po celém bytě jeho chlupy. A v jídle. Ale je to nejlepší koláček na světě.

Ano, jakožto Šetlenda, je výrazně neurotický, jako všichni psi jeho podoby. Ale je to pasteveček, takže když se oddělíte od skupiny, kouše do lýtek. Když běžíte, kouše do lýtek. Když vás chce popohnat, kouše do lýtek. Jako decentně! Jako jeho ovečku :3. Ale je miloučký. Všechny emoce obecně vyjadřuje štěkotem a má třeba naučené divné tradice (každé ráno musí probíhat kontrola ponožek, po každém venčení musí dostat Hamku ňamku, na každém patře cestou ven je třeba ho pokocánkovat slovy „ kyči kyči“), ale je to nejhodnější koblížka, kterou můžeme mít.  Jako hluboce a srdce ryvně.

A jak je to Šetlenda (sorry, Sheltie, Šetlenský ovčák) tak je i velice chytrý a pracovní, takže zcela náhodně se naučil povely jako Na druhou (přejdi silnici na druhou stranu), Šušu (honem rychle), Tam ne (jdeme jinou cestou, než chceš jít), Papa Po (jdeme a nedělej zcény), Za mámou (můj muž Papiho posílá za mnou), Já přijdu (odcházíme, ale vrátíme se).

Tím náhodně myslím, že jsme ho to cíleně neučili, ale opakovali jsme to samé, že na to přišel a rozumí.   


Je to prostě koláček.

Ale samozřejmě, naše výchova koláčka není dokonalá, takže jak jsem již uvedla, je neurotický> brečí, když nejsme doma více než 5 hodin, očekává šunky když se vaří, štěká náhodně a nevyzpytatelně, nesnáší Kolie a Australáky, tahá na vodítku, nedokáže odpočívat jinde než doma, nemá rád, když se druzí radují… ale všechny jeho nedostatky jsou způsobené naší výchovou, takže mu to žádným způsobem nemůžeme vyčítat, protože víme, že Papinka dělá jen to, co dokáže.

A je prostě miloučký! (tahle věta mezi mnou a mým mužem musí denně padnou minimálně 2x. Tedy konkrétně „Podívej se, jak je miloučeký/pěknej!“)

Papalášku jsme si koupili hlavně proto, že v době covidu nebyl důvod chodit ven. A to bylo na palici. Takže je dítětem covidovým. Díky němu ale nemáme nadváhu (jak bylo uvedeno, každý den minimálně 2,5 hodiny venku ((pro dnešek venčí Pavla a byla : 8:27-9:05, 12:32-:13:11, 17:34-18:29 a ještě jednou večer jdu- přesné časy určuji na základě hodinek, kde si pouštím chůzi) a zároveň s mým mužem nemáme ponorku. A máme se o co starat. A co dalšího milovat. A pomlouvat. A tak.

Papinka je prostě nejlepší koláčka na světě.

A chodíme na volno- ano, šokující, ale ráno a večer, tedy v časy, kdy výrazně dokážu ovlivnit a předpovídat, koho potkáme, jdeme na volno a Papi je velmi hodný. Protože poslouchá náhodné povely, které jsme ho za ty léta naučili. Protože, ty kráso, víte, že mu je už více než 3 roky. Prostě hodnočký, vychovaný kluk. Papapáška no!

(momentálně je nasraný, že si ho nevšímám a leží pod mým stolem ve trojce. Dopíšu a jdu mu házet kočičku. Nebo Džika. Nebo kostičku. Ponožku. Čuňu. Žraloka. Mici…)


ps: jak je papi neurotický, doopravdy dokáže akceptovat jen mne, mého muže, Jaromíru a Míšu. Občas, s přemlouváním, paní Dášu a Renatu. Přesně v tomto pořadí. Jinak nikoho dalšího aktivně rád nemá. Jen je akceptuje. Ale s nevolí..

 


pátek 27. října 2023

Pavly láska k Větrům, k dojitému v a ke klukům ?3


Čtu si své články (staré články, víc jak 10 let ty kokos!) a zjišťuji, že jsem vlastně pořád stejná.

Jest otázkou, či je to problém nebo není, ale momentálně mne to zjištění potěšilo. Pořád třeba roztékám nad knížkou, pořád mám z dalších knih zničené srdce kvůli koncům- proto stále, už 7 let čtu dokola  Nedej se a v posledních dvou letech i druhou lásku mého života Kam tě vítr zavane. Protože neakceptuji, že to skončilo.  Dnes jsem mimochodem místo práce ležela v posteli a četla si ZASE Nedej se. Kdybych Kam tě vítr zavane nepřečetla předevčírem, pustila bych se do ní znovu hned potom. Prostě miluju. Jako až na dřeň. Miluju Baze a Simona. Prostě žiju pro to, co se stalo a jak se stalo ve trojce. Protože BAZ!! OMG. Konec. Tečka. Totálně na dřeň. (Pokud mi fakt hrábne- očekávejme to cca do dvou let- opravdu si dám to tetování TBGPSSMM, prostě musím)

Zároveň, jsem pořád stejná v rámci vyjadřování. I v rámci češtiny a pravopisu -_-. Může mi někdo vysvětlit, kdo mi dovolí hodnotit podřízeným e-maily, když kurva nepoužívám shodu přísudku s podmětem? OMG. V 30 letech jsem stále nepochopila s/z, interpunkce mi taky uniká. Kriste nohyste.. Hlavně, že si vymýšlím nová slova, protože ty, co jsou už vymyšlená, neumím napsat správně…

Momentálně jsem trochu nastřelená (trochu hodně), takže právě mi rapidně hučí v hlavě a nemůžu se soustředit, každopádně … jsem ztratila nit. Děláš si ze mě srandu Pavlo? Vážně uprostřed věty dokážeš zapomenout, co si chtěla napsat.. Achbože. Měla bych jít raději umýt to nádobí nebo se vykoupat. Nebo si číst Kam tě vítr zavane? Hmhmhm?

Tak jo, Kam tě vítr zavane. Hele, o Nedej se tu mám asi 5 článků, o RPO (Ready player one) tu mám asi 3 články, Dokonce jsem věnovala celý článek i Gallavich! Kam tě vítr zavane nemá ani jeden. A zaslouží si to! Baz si to zaslouží..

Kdybych stála na rozcestí a jedna cesta by říkala že Tiranus Basilton Grim Pitch, druhá že Mickey Milkovich, asi bych se zastřelila. To neumím rozhodnout. (ale o mililinku mililunek je to Baz. Určitě to je Baz.) Baze si totiž musím víc přestavovat, což může být výhoda, Mickey je ale totálně k nakousnutí  v mnoha sériích takže.. Tyvole! Teď mne uplně skopla hrůza!! Přestavte si tu nechutnost, kdyby natočili film/seriál/cokoliv na trilogii Nedej se. TO BYCH SE ZASTŘELILA! Nikdy panebože. NE! To, že Červená, bíla a královsky modrá dopadla bombasticky- bez debat, ten film je skvost, protože mají nejlepší casting- no ty vole, tak jako viděli jste je na tom mole?! Vybuchuji-  bohužel nemůže znamenat, že by se jim povedlo i toto. Každopádně, Červená, bíla a královsky modrá knihu mám teda raději než film, mnohem, ale ohmm –i z toho filmu teču, protože casting.


Když jsem předevčírem četla Kam tě vítr zavane, byla jsem taky dost v křeči (teď už nejsem, tento článek píšu už skoro 2 hodiny..) a protože jsem nemohla vykřikovat, fotila jsme si některé stránky knihy. Netuším reálně proč, když tu knížku mám koupenou i digitálně, takže ji mám v telefonu VŽDYCKY, tady ale hned mohu šáhnout po nejlepších kouscích. Mohla bych sem dát všechno, každou dokonalou stránku dokonalého čehokoliv mezi Bazem a Simonem,  něco brutálně peprného, líbačky a ošahávačky, já sem ale dám toto. Vystižené z kontextu jako sviňa. Ale stejně. Interakce. Nadávky. Skvost. (pokud to nejde přečíst, tak na to klikni ty pako, ten obrázek se zvětší -_-)

Každopádně, prostě a jednoduše, totálně střízlivě (tento článek píšu už dva dny, někdy mám problémy dokončovat věci v čas- nemluvě o hodnocení hovorů- hahahahahahah… hmm, to bych měla reálně dělat právě teď...) Kam tě vítr zavane je skvělé. Protože Baz je šťastný, zavře se kruh i u Simona, Agátu a její život nepotřebuji, to samé Penny, ale Baz se Simonem prostě táhnou. Protože Baz by pro Simona udělal cokoliv. A Simon nakonec začne odpovídat i na smsky!! 

Samozřejmě, dokonalost těch knih je v paní autorce. Miluji jak to má vymyšlené. Že čteme, co si o nějaké situaci myslí Baz a pak za 4 kapitoly, zcela v jiném kontextu čteme, co si o tom myslí Simon. A jak je to prakticky vždycky zcela totálně jinde. Nebo, že nám na začátku trojky totálně zničí srdce, a pak dostaneme zpět takovou omračující bombu. A taky třeba zcela iracionálně mám hrozně ráda tu jednu krátkou kapitolu, jak na ně z okna kouká Lady Ruth a to její ".. vezme mladý Pitch Vyvoleného za ruku. Á, povídá se to. Když je teď znám osobně, jsem ráda, že je to pravda." (ano, dala jsem to nazpaměť). (pro časovou osu- tohle jsem teď dopsala 28.10. 23:00) 

Chtěla bych, abych si celé Nedej se trilogii přečíst poprvé. Neznat to. To ale platí i o Gallavich/Shamelles. A i vlastně i o RPO. Nebo Červené bíle. Nebo o Young Royals. A vlastně všechny knihy od Maasovky, protože to je spicy jak sviňa ale jinak…  

 

Hele, teď obraťme list o 420 stránek jinam. Jako Ouplně. (pro časovou osu, článek jsem začala psát 26.10. v 14:50, teď je 27.10. 17:23, moje psaní je prostě topovka level)

 

Momentálně je již pro mne pátek, Jakubíčko odjel do pryč, já jsem nějak nechtěla, protože teď mám dva dny, kdy se chci jen válet a v pryč bych se neválela. Taaaakže jsem zůstala dom jen s Papinkou. Mám už druhé pivo (K11), možná trochu w, a to mne ještě čeká dlouhý večer. Protože však obracíme list, dám si druhé W.

Ale já musím jít ksakru se psem. OMG. Tak teď otázka zlovůle, jdu s psíčkem nebo si dám???? (rozsvítím Julii a přijdu na to)

Nepřišla jsem na to. Teď jsme se zasekla na dvou dílech Young Royals- naposledy jsme to viděla tak před půl rokem tak co! – musela jsme se podívat na rybičky a vyoutování, a tak.. (sorrý, ale Paní Pavla opravdu žije jen klučičí láskou..) ale každopádně teď si beru W, beru psa a jdeme ven. Cestou zpět se stavím pro šestku a KURVA doufám, že borka u větví bude mít ócébéčka s filtrama. Odmítám jít zítra do trafiky -_-

 Tak na OCB jsem zapomněla, protože jsem kokotko. NEVADÍ. Ale šestku mám.

Dnes, si prostě udělám příjemný večer. Já, moje pivo, moje W a moji chlapci (a Papinka). Kterýkoliv chlapci. OMG. Teď jsem „konzumovala“ Young Royals konec 1, dám si trochu i 2 a pák možná, se podívám buď na Červenou, Bílou á nebó si něco přečtu. OMG. Nice move Pavlo!

Posuňme se o 2 piva, 2 hodiny a 2 W dál… TYKOKOSKO. Já znovu prohlašuji, že konec s2 Youngh royals je filmové porno. OMG. Tak, jak žiju pro první pusu Gallavich- a pak pro tu klubovou, a po vězení, a ve vězení, a v sedmé sérii, tyvole v docích a ráno v autě! A NEBO DOPRDELE NA HRANICÍCH!!! A.N.E.B.O.P.Ř.E.D.S.V.A.T.B.O.U.?.?.?.!!!. (Tam končím, to se mi vždy přepálí obvody)  No… Pardon. Tak mám ráda i konec s2. A v roce 2024 bude s3. Pavlo z budoucnosti, stálo to za to? Řekni že jo. Alespoň tak, jako s2. Když už nedostaneme žádné TBGMSSMM, tak potřebuji jinou dávku. (časová osa- 21:30)

Myslím, že to stačilo
Ukázala jsem mnoho lásek
A nelásek
Ale Baz tam je, cítím ho
A Simona taky
OMG, To stejně pochopíš jen ty Pavlo <3

 

(Pavla tohle píše jen pro sebe, zeptejte se jí na to!)

 

čtvrtek 12. října 2023

Říjen na pracovním stole

 Je říjen, takže několik informací k němu..

1.       1. Je zase 10k kroků. Tentokráte to ale nebudu přehánět. Můj cíl je denně 10km. Může se to zdát jako prd, ale kamarádi, já 8 hodin sedim u PC a „pracuju“. A „Pracuju“ z domova. Takže jediné kroky co já denně dělám jsou ty, které provedu se psem, když venčím. A protože máme s Jakubem systém střídání, takže normálně denně v průměru udělám tak 5km. Takže teď se snažím..

2.      2.  Tím navazuji, že se i „snažím běhat“. Je to záměrně v uvozovkách, protože já nikdy, NIKDY, ve svých skoro 31 ledech nebyla běhat. Naposledy max na táboře (v 15letech) nebo na základce (měně než v 15 letech). Každopádně, od začátku měsíce jsem byla „běhat“ 6x a odpálila jsme si kolena jak debil, takže jsem si 3 dny musela dát pauzu, protože nemůžu chodit. Těším se však, jestli se mi někdy podaří uběhnout i 2km v kuse. Minule- v sobotu- se mi podařilo běžet na celý Baddadat (písníčku uvádím níže). Hrdá jsem byla jak kkt.

3.     3.   Z nějakých důvodů jsme se rozhodla, že 14 dní nebudu pít. A může se to zdát jako prd, opět, ale já piji každý den, takže to není prd. Ale dokazuji tím, že nejsem ochlasta. Tak uvidíme, jestli to vydržím. Už jen 2 dny. Jsem dobrá. Nejsem ochlasta- i když napít bych se krva chtěla.

 

4.    4.  Nabarvila jsme si vlasy. Na černo tykokos.

 


Pavla přešla z EDM na DNB. Asi dospívám...

V srpnu jsme psala, jak se těším na to, jak budu mít zrekonstruovanou pracovnu. A finally, z 90 % mám hotovo (chybí mi ještě obrazy nad stůl, ale zatím jsme si prostě nic nevybrala..). A OMG. O!M!G! Epesní. Níže přikládám fotografii, jak dokonalé je momentálně moje pracovní místo- konkrétně můj pracovní stůl.
Původně byl stůl klasicky dřevěný, protože jsem však holka šikovná, potáhla jsme si ho černou fólii, protože to pak vypadá epicky. Hlavně v té kombinaci s růžovou podložkou pro klávesnici :3. Zároveň, jak jsme psala, mám stojánek na Padinu a nově mám už i nabíjecí stojánek na Pusíka. Epické prostě. Galakticky fucking epické. Na té fotce ten stůl vypadá „malý“, ale malý fakt není.



Bylo by fajn, kdyby mne to pracovní místo nutilo něco dělat, v poslední době však moje efektivita práce padá strmě dolů. Stydím se? Trochu. Budu s tím něco dělat? Spíš ne.

Krátce se ještě zmíním k LP vol 7.

Ano, pršelo jak debil. Od pátku cca od 22:00 (byla jsem na Peckách), až do tyvole úterý, chcalo konstantně vytrvale dokonale v kuse furt. Zima jak debil, mokro jak debil, prostě počasí na kokot. Déšť tedy i způsobil, že účast byla spíše poloviční, člověk však ale pozná, kdo je zlatým jádrem letní párty. Zároveň díky „hluku“ deště nebyl slyšet „hluk ožralých opic“- nás, takže žádní příslušníci policie ČR nepřijeli, takže to berme jako úspěch.
Pavla zase lila a smažila jak pošahaná, takže na posledních videích co mám na insta mi už není ani rozumět a zároveň jsem byla násilně přemístěna do postele kolem půlnoci. Já jsem však holka šikovná, ráno v neděli (afterparty) jsme vstala před desátou a pokračovala v chlastací krasojízdě. Nastavila jsme si nový drik- Mirindu s Prosíčkem střídané Mirindou s pivem. Humus? Možná.
Kvůli kontaktnímu dešti se podařilo vyhodit 3x pojistky, vyhořel motor v ledničce – půjčená lednička mimochodem, LP má již sponzory- a všichni jsme chodili v podzimních/zimních bundách a holínkách. A to jsme měli nastavený dress code, který je trošičičku vidět na fotkách, ale ne dle původního plánu.

LP však byla super. Hlavně tedy i proto, že celou dobu jsem hrála já! Ty kráso, ani nevíte, jak je uspokojivé, když hrajete vy. Jako hudbu. Z telefonu do velké subiny. Podařilo se mi asi 10 x hrát Makeba a asi 30x Gufrau Party (to druhé zmíněné jsem se měsíc učila na zpaměti právě kvůli LP7, abych ji mohla zahrát a plynule zazpívat).

Tím končím.

Počet odvedené práce pro dnešní den= -32%.
Pocit uspokojení z nic nedělání= +22%.
Deprese, protože všechnu práci budu zase dohánět na konci měsíce= +83%

 

středa 2. srpna 2023

Flexing a LP vol°7

 

V sobotu se koná LP vol 7, a tyvole, ono bude asi pršet -_-

Ale než se vrhneme na tuto základní informaci, Pavla si na chvilinku zaflexí…

Už někdy od listopadu jsme se stala Apple ovcí. A neva mi to. Fakt že ne. Je to sice absolutní známka konzumu a zbytečného utrácení peněz za věci, které člověk nepotřebuje, ale jak říkám, je mi to volné.

Zopakuji příběh:

V září jsme si koupila Pusíka (IPhone 13). Láska životní. Už jsme psala, že trochu lituji, že to není Pro, ale to jen kvůli Flexu.
V únoru jsem si koupila Padinu (IPad 10 generace). Reálně- nebyl potřeba. Doma mám 3 notebooky (používám však jen pracovní, ty osobní notebooky nebyly spuštěny více jak rok). Ale ty kráso, Padina je prostě láska. Láska životní vol 2.
V dubnu, po opakovaném ztrácení různých předmětů, jsme si pořídila Air Tagy (rovnou 4, proč ne?).

A dnes, dne 1.8.2023, jsem si pořídila další kravinu a to AirPody (3 generace). A ty jako fakt už tuplem, totálně a neskonale nepotřebuji. Mám doma 3 (OPAKUJI 3!!!!!!) bezdrátové peckové sluchátka + moje milované velké Marshally IV, aleeeeeee prostě. No…. jo. Musela jsem mít i Air Pody  Sorry. Flex a konzum, nic jiného to není.. A když jsou ty Benefity, tak proč nenechat 5 a půl K za sluchátka. Přece bych si ty benefity nedávala na nic rozumnějšího, tak dospělá nejsem..

Á, ještě dovětek… protože jsme nutně posedlá prudce nádherným pracovním místem a my zrovna s mým mužem konečně předěláváme třetí místnost, ve které má paní Pavla převážně pracovnu, budu si pořizovat obrovitý stůl aby se mi na něj vešly 2 monitory, notebook a Padina, tak jsem si i koupila stojánek na Padinu. Panebože! To bude tak nádherný, až za cca 10 dní to bude celé hotové, postavené a zářivě dokonalé. Och OMG.  

(Pokud nás někdy někdo vykrade, tak jen v mé pracovně si namastí kapsu jak debil. Prosím, nevykrádejte nás. Přes Find my si to všechno samozřejmě zpět najdu, ale bude to nepříjemné.)

Konec flexu, přecházíme k původnímu tématu. A to LP vol°7. (čti Letní párty vol. 7)

Letní party je prostě party, která se koná v létě (haha, kdo by to čekal?) a pořádáme ji já a můj bratr na naší zahradě. Uprostřed vesnice. První ročník velkolepé letní party se konal konkrétně 8.8.2015. To byly zlaté časy původního Chlíva. Účast na LP vol 1 byla asi 12 lidí? A tento týden 5.8.2023 se koná ročník číslo 7 a počet účastníků je něco kolem 30 -_- Možná lehce lížeme 40 lidí. Masakra.  Pokud na nás nepřijedou policajti tento rok, tak už nikdy.

Každý rok je nutno posouvat hranice, takže například na vol 4 jsme poprvé měli „bar“ v pařině. Na LP vol 5 jsme zase poprvé měli stan. LP vol 6 si moc nepamatuji, byť byla minulý rok, každopádně pro LP vol 7 Jaromíra převzdal iniciativu a nad zahradou budou vláti heliem vyplněné balónky s označením „LP7“.  Je přeci v pořádku, aby všichni sousedi v rádiusu 300 metrů byli připraveni na noční kravál, které se bude linout celou vesnicí..

Každopádně, každý rok nám vyšel v rámci počasí. Fucking, pokaždé bylo hezky! Ne vždy slunečno, ale prostě nepršelo. A tenhle rok to vypadá, že je to v prdeli. Obecně Paní Pavla nevěří dlouhodobé předpovědi, ale zbývají již jen 3 dny a pořád se tváří, že sobota bude propršená. Krutě. Hnusně. A jako sorry, ale 40 lidí opravdu nedokážeme namačkat do pařiny a pod stan. Do Chlíva se nechodí a pokud tu zvěř pustíme do baráku, dopadne to jako na LP vol 1, kdy celý dům byl zajebaný od hlíny (ne že by pršelo, ale NĚKDO se koupal v bazénu a pak celý mokrý chodil do domu a klouzal se po chodbě. Asi, mám to trochu zkreslené).  

Na jednu stranu, pokud bude „ošklivo“- ne pršet, jen ne vedro- tak alespoň nikdo nepoleze do bazénu, což jsou plusové body- na LP vol 4 byl bazén plný rozdrobeného rohlíku. Nechápu.  Na LP vol 5 se ráno uprostřed bazénu našla židle. Taky nechápu.

Uvidíme, co nám přinese LP vol°7. Hlavně mi někdo musí připomenout, že je nezbytně nutné se vyfotit dříve, než bude tma! A taky že by nebylo vhodné, se zase zrušit. A taky, že mám na Instagram postovat pouze věci, co dávají smysl. Ale zase ne moc otevřeně. A bez W. Ježiš to bude připomínek!

No nic, to je všechno. Nechme to být.

Musím pracovat
Tento měsíc se musím snažit a fakt makat a nedělat, že něco dělám, ale fakt dělat.
Úmornost
Ale výplatu nedostáváme za úsměvy, ale za odvedenou práci 😊
Achjo

 

 

 

pátek 19. května 2023

Mánie dnešních dní/týdnů

 

Minule jsem naznačovala, že mám problém/nemoc/démona, který se jmenuje alkohol. NO… hm.. teď jsem si k tomu přidala ještě nastřelení. A dostávám se do větší a větší prdele. Jééé

 

To, že je mi 30 už víme.
To, že jsem vdaná víme už taky.
To, že mi z toho hrabe, jsem ale ještě neřekla.

Hrabe mi z toho..

Tedy! Nehrabe mi z manželství ani obecně z věku, ale hrabe mi z toho, co to znamená.

Už nějaký ten pátek -cca půl roku- se potácím v mánii, která způsobuje, že piju jako duha (na ženské poměry).  A pokud člověk začne pít jako duha stává se, že i když si dá jedno pivo, blbou desítku Kozla, okamžitě se dostane do stavu opití (stalo se ve středu). A protože si Pavla říká „hej, piju už dlouho, jedno pivo mi nestačí, chci si jich dát 7!“ tak si jich pak dám 7 a pak sem dement (stalo se v pátek).

Absolutní vylitý, iracionální, sebe-nekontrolující dement, který se chová jak dement.

Za poslední měsíc se mi již 2x stalo, že jsem domů přijela prvním ranním vlakem, protože jsme si byli užívat krásy večerních Pardubic a já nějak opomněla nasednou do posledního vlaku. Horší je, že to vždy i opomenu říci svému muži, který se pak po mne začne shánět a já jsem tak mimo, že nedokážu ani reagovat na telefon. Já! Co je na svém telefonu nejvíc závislá..

Minule se mi stalo (tento pátek), že jsem ve vlaku usnula a dojela do Prahy.. ale to jsme teda taky zaspala a byla jsem probuzena opět před Kolínem, po té, co se vlak otočil a jen zpět a kdy jsme se skoro dohadovala s průvodčí, že rozhodně nejedeme z Prahy ale z Pardubic.

Zároveň jsme v posledních týdnech dokázala ztratit mikinu, peněženku, (sebeúctu), boty, rozbít brýle, zlomit si prst a teoreticky i ztratit telefon. Masakr je, že si nic nepamatuju.

A to co si pamatuji si raději pamatovat nechci. Nebo spíše nechci si přiznat, že se to stalo. Co jsem komu řekla, udělala, naznačila, vysvětlila a prozradila. Omg..

Od té doby, co jsem si k alkoholu ještě přidala W je to ještě horší (ale teda i mnohem příjemnější. Smažácké léto mi tak kurva chybělo! Dělám si smažácké jaro ). Obecně, v práci toho nejsem schopná nic udělat (viz dnes.. ano naistalovala jsem 11 lidem certifikáty, ano mluvila jsme pak ještě 5x s někým a něco řešila, ale hodnocení že bych udělala? Tedy to co je mým reálným denním úkolem? Ne. Ani hovno.. ) Po práci mne pak jen zajímá, jestli se můžu jít projít se psem a kolik si sebou vezmu piv a kde se s nimi na hodinu zašiju..

Když jsem pak doma, pokračuji ve své mánii a kupuji si náhodné věci a předměty. Takhle jsem si už koupila tričko a mikinu se svými chlapci. Pak další 2 trička s jinými chlapci. Pak dva náramky se svými chlapci. (všechno ale ryzí dokonalost a skvostnost!) . Pak Padinu za 21k. Pak AirTagy za 2,5k.. (ale ty AirTagy mají hlubší smysl, protože jak ztrácím věci, potřebuji si je navěsit na klíče a na peněženku, protože až to příště ztratím, AirTagy mi snad pomohou to zpět najít. Snad..)

Shein je moje modla. Ano vím, levný, hnusný oblečení, které šijí utlačované děti a nemají z toho nic. Ano, asi by mne to mohlo/mělo mrzet, ale já v tom vidím ty hadříky. Šatičky za 250 kč.. Minule jsem udělala objednávku asi za 3k, kde jsem si koupila 3 trička a 2 byly tak odporné, že jsem je rovnou zase vyhodila. Nebo ty boty tvl.. ty asi taky vyhodím. 800Kč v řiti, ale alkoholové Pavle přišlo hezké si něco koupit, to že je to pak paskvil je přece jedno. To vyřeší střízlivá Pavla..

Další bod programu mé mánie je tetování.

V listopadu, když Pavla slavila fucking 30 let, jsem si nechala udělat čmeláka. A je ksakru nádherný!

No, a protože zkušenost s tetováním byla prudce příjemná- žádná bolest, krásné tetování za hubičku- na konce května jdu na další. A rovnou na dvě.. Pavla nepotřebuje žádný rukáv nebo kreativní obrázky po celém těle, Pavla zneucťuje pouze svoji pravou ruku. Takže si přidám mini brontosaura s Č a pak tvl UFO. Pořád nechápu, že mi to UFO můj muž schválil. Ale bude to paráda 😊

Obecně ano, Ufo, brontosaurus, čmelák i koruna co už mám, něco znamenají. Ale na význam tetování se vždy ptají jen lidé, co tetování nemají. A protože význam tetování bývá na hranici povrchnosti a hlubokého životního rozpoložení, raději to asi nebudu vysvětlovat. Hlavně proto, že to UFO znamená něco, co nikdo jen tam nepochopí. Teda… pochopil by, ale je to hrozně dětinský a nevyspělý. 

 A to je vše..

Mám spousty věcí, o kterých bych mohla psát a které úzce souvisí s mánií- třeba to, že se bojím chodit do hospody nebo na nějaké akce, protože když už někam jdu, urvu se jak prasák.. Ale toliko temného není třeba o Pavla vědět.

Jdu si nachystat W.
A pak jdu pracovat, něco...
trochu
Abych se z toho do konce měsíce úplně neposrala

 

 

 

pátek 17. března 2023

Možná jsem divná, ale nevadí mi to

Jak jsem už asi zmiňovala (konkrétně 2x..) tak Pavla je Paní důležitá vedoucí. Ano, mám nějakou zodpovědnost, ano musím dělat nějaké věci, musím se starat o své lidi, školit je, dávat jim support, pomáhat jim, občas dělat vrbu, aby se mohli vypovídat a tak dále a tak dále. Může se to zdát jako easy cheesy práce -obecně je, když vám CC funguje- ale někdy je to na palici. Prudce. Jako když musíte svým lidem říkat, že mají dělat něco, s čímž ani vy nesouhlasíte, ale je to korporát tak si polibte s názorama a prostě makejte..

Každopádně, většinu času je to v pohodě a je fajn, že vlastní CC si utváříte obrazu svému. Protože obecně, celý tým je jen takový, jaký je jejich nadřízený. A já jsem někdy prostě divná.

Pro tento rok 2023 mi přišlo vtipné, dávat si do stavovky v teamsech divné věci. Nedělám to tedy každý den, každopádně když je nějaký „mezinárodní den“, ráno to napíšu do stavovky a kdokoliv mi napíše vidí, že je třeba mezinárodní den pand. Nebo přehrad. Nebo výměny semen. Nebo mrkve. Když jdu na oběd, napíšu, že nejsem u PC, protože obědvám to či ono- dneska Boloňské špagety. Ano, je to divný, ale Pavle to vnitřně přijde prudce vtipné.

Zároveň každý den ráno, když rozdělím požadavky na noc a na hlavu píšu, že jsou další požadavky k dispozici. Vždy jste to psala jen suše jako „Požadavky k dispozici“, nyní jsme ale dostala topový nápad vytvářet GIFy sama sebe, kde tuto informaci sdílím. Vtipný? Možná. Trapný? Určitě. Ale don´t care 😊 .

Proto tedy píšu tento článek, protože dolů pod odtržení tohoto článku si ty GYFy postuji, protože abych je mohla dát do Teamsů, musím je odněkud zkopírovat. Takže si je dám vždy sem do článku a pak si je jen zkopíruju.

Nesuďte mne prosím.

Další věc je ta, že v dubnu se u nás v korporátu opět řeší akce „deset tisíc kroků“. Je to vlastně jen výzva, kolik kdo nachodí kroků za měsíc. Nejde ani o žádnou výhru, je to prostě jen výzva, kdo je lepší. My jako CC jsme se vždycky považovali za samostatnou jednotku a do žádných akcí O2 jsme se nezapojovali, každopádně tohle jsme trochu s panem Jiřím vyhrotili a právě probíhá otevřená válka mezi mým týmem a týmem mého drahého kolegy, kdo bude lepší. A to ta výzva běží až od následujícího měsíce. Bonus pro mne je ten, že prakticky všechny muže našeho CC mám pod sebou já, on má většinou jen maminy. Takže jako, vyhrajeme jo, není o čem, ale motivace stoupá a já poslední dva dny hustím do svých chlapců, že je musíme říznout. Nemusíme být nejlepší, musíme však být lepší než tým mého kolegy. Protože tykokos, tuhle výhru chci urvat.



Otázkou je sázka, kterou musíme ještě složit. Nabízí se hospoda, jako že poražený tým zaplatíte tomu druhému kvalitní večeři. Protože však naše CC je rozeseto po celé ČR (Hradec, Pce, Karviná, Praha, Bratislava, Chrudim..) tak to bude složité, proto uvažuji nad něčím „měkčím“. Třeba že poražený tým bude muset každý den na Teams do společné skupiny napsat nějaký chvalozpěv na tu druhou skupinu. No uvidíme, máme ještě 14 dní na to, to dořešit. Každopádně je to válka. Ve které vyhrajeme. Však se nejmenujeme „Prudce motivovaní“ pro nic za nic.