Výkřik o 3 démonech

 Původně jsem tento „výkřik“ ve výrazně zkrácené verzi chtěla psát na Threats. Protože však se příspěvky z Threats samy náhodně bez našeho vědomí repostují i na FCB (jojo, Meto máš to skvěle vymyšlené, gratulky tvl) a může je vidět kdokoliv, koho máte na FCB v přátelích, seru na Threats a pošlu to sem. Threats jako miluji, pokud procvičíte algoritmus, není to trapně toxické prostředí jako Twiter (X) nebo stupidně debilní jako TikTok, protože člověk si cca po 14 dnech vybuduje dokonalou sociální bublinu. Vycvičí algoritmus.  A pokud Vás někdo sere, svajpík doleva zajistí, že jeho kydy už neuvidím. Nice jak sviňa.

Tady to mohou číst jen ti, kteří náhodně zabloudí a vzpomenou si, že Pavla píše blog. (Protože Pavla je blbá, nevím proč furt o tom musím mluvit, že mám blog. Noa? Nikoho to nezajímá Pavlo. A toho koho to zajímá, nechceš aby to zajímalo. Mysli hlavou a ne prdelí.)

Velice brutálně se snažím bojovat se svými démony. Chlast, W, kouření.

Chlast skoro, hodně skoro, hodně mocinky mocinky mocinky skoro vyřešen. Teoreticky. Piju Birel. Ano, je v tom pořád nějaké procentíčko alkoholu (dle obalu do 0,5%), ale už to není o tom, že denně vychlastám 4 K11. Ne že by mi to nechybělo, ale pociťuji uspokojení, když vím, že jsem nepila. Není to teda stejné upokojení, jaké člověk cítí po 4 K11, ale pořád je to uspokojení. Dneska dokonce jdeme do hospody a já jdu s nastavením, že prostě piju jen Birel. A cítím se svěže jak debil.

W, která se mi zdála před půl rokem jako největší problém, se vyřešila sama. Mám zásobu sice minimálně ještě na 3 měsíce, došly ale OCB a zároveň při užití pociťuji brutální ne komfort v podobě výčitek, overthinkingu a neschopnosti normálních funkcí mozku. W je sice moje láska, ale stal se z toho toxický vztah, takže pápá. Ale za pár měsíců/let k sobě zase najdeme cestu. Zůstáváš v mém srdci. Navždycky. Škoda, že mi tak ničíš hlavu a způsobuješ, že si vlastně nic nepamatuji.  

Kouření ale bude průser. Je to průser jak sviňa.

Jsem „aktivním“ kuřákem už spoustu let. Víc jak 10. Možná víc jak 14 let (nechutný, takových peněz!!). Kdysi dávno to byly Kamelky, potažmo modrý LM. Pak asi před 5 lety jsme přešla na IQOS.  (sorry, musím si teď zakouřit, když o tom píšu, mmnt.)(Dokouřeno, pokračuji). A na Iqosu je vlastně nejvíc na kkt, že to můžete kouřit doma- protože to tolik nesmrdí, a já jsme si vybudovala tik, že když nemám co dělat s rukama (například v práci mi někdo zavolá na Teams a já jen mluvím) automaticky si zapaluji. A doprdele. Ještě tak před 14 dny jsem byla schopná denně stáhnout 2 krabičky (měsíční cinkačka pak byla klidně kolem 5k- takových peněz!). Teď bojuji sama se sebou, abych to dala max do 1 krabičky denně. Dneska třeba v práci jsem si řekla, že si zakouřím vždy, když počet příchozích hovorů hitne nějaké číslo (50-70-100 a 120). Ale trochu to nedávám. Není to asi o té potřebě nikotinu, ale o tom „svrbění v rukou“. Na Threats jsme si rozjela nějakou diskuzi, jak normálně přestat kouřit, jak si nastavit tu hlavu, aby člověku došlo, že to kurva není potřeba. Nevim hele. Nevim nevim. Nedám to asi. Teda, dám, jo že dám, nejsem kokot, ale bude to tak moc bolestivé! Strašákem a největším vykřičníkem je pro mne však ta představa, že Pavla s pupkem plným dětí bude stát a tahat tyto čertovy prstíky s myšlenkou, že každý potah zabíjí mozkové buňky mého zatím nenarozeného dítěte, ale já jsme tak slabá osoba, že tomu nedokážu zabránit. Dokážu, na truc a pak pošlu všechny tyhle pocity do prdele.

Pro info: nejsem těhotná! Fakt ne, ale až jednou budu, tyto píčoviny už nesmím řešit.  

Pro info 2 : jdu zase pracovat, tento výkřik mi ale pomohl.
Pro Info 3: tenhle týden jsme v práci dělala 4 pohovory. Fakt mě to už přestává bavit. Obecně všechno s prací spojené. Nechce někdo dělat za mne SPV? Klidně hned od pondělka?

Jedeme dááál

 

LP8, dinousauři, 60kg a dospělí lidé

 

Prosím pěkně, pokud někdy budu mít ještě tak stupidně debilní nápad a požadovat nastavení „akčního plánu“ v práci, kopněte mě do hlady.  Vážně. Omg.. Poslední 3 měsíce mi dávají zabrat. Nevadí. Nesložím se. Přežijeme všechno.

22.6. byla LP 8

Účastnila jsme se již od pátka a domů jela až v pondělí, takže víkend delší. Výýýrazně delšííí. Počasí konečně zase vyšlo (ne jak ta zimní  chcanka co byla minulý rok), takže dny akorát! Vymyslela jsme si opět nový dring- tentokrát Růžovou. Prosecco, HroznoGrep Mirinda a jeba ledu (praskací lízátko když se zadaří).  Příjemné, sladké a holčičí :3
A protože ráda nalévám a rozdávám své pití dalším lidem, takhle jsme vypili 7 prosecc.. Ale na Instagramu byla ta Růžová pěkná! Když jsme u toho Insta..Ano, opět jsem světu ukázala LP8, snažila jsme se nedávat až moc kraviny, ale většinou mi to obecně sluší, tak je to berný. A zveřejnila jsem „jenom“ 37storek -_- Každopádně v telefonu mám z LP8 dohromady 189 fotek/videí z těchto „4“ dnů. Nejlepší je video, kdy bratra hodí do Zbraně! Nebo jak v noci zpíváme- zase.
 Přivezla jsme si dvě nové písničky (Bejšíí, Song Request), nepřijeli žádní policisté ani sousedi, nic se nerozbilo, pouze Petra ztratila Iqos a Dan batoh. Takže na slušňáka.

 LP8 bude ta LP, kdy ráno se našlo 8 židlí ve stromech. Pokud se ptáte, proč byly židle na stromech: Fakt netuším.  Nerozumím, ale hrozně to fíluju :D Bylo nás pouze cca 33 lidí a hypoteticky to mohl udělat každý, takže netřeba to řešit.

Splnila jsme několik achievementů, několik jsem jich zase dosrala, ale v obecnosti řekněme, že na 89% úspěšný víkend. 

Pondělní uklízení byla trochu bolest, ale odjela jsem zpět do Kol po kompletně uklizeném prostoru zahrady. Ano, děkuji i Jaromírovi. A Fandovi. A aj bratr se zapojil! Trochu

Každopádně, byla to moje poslední LP. Když jsme to tam pak prezentovala, bylo to smutné..

 

otočme list chlapci a děvčata

Včera (30.6.2024) jsme měli s mým muže druhé výročí svatby. Masakra. Jako jak to letí!
I tento rok jsme byli toto důležité datum oslavit ve Vespě jídlem. Jo a láhví vína. Bavili jsme se o politice, smlouvě o nákupu bytu, pomlouvali cizí lidi, vymýšleli jména pro budoucí děti. Tak příjemně dospělé :D Protože jsme dospělí a dospělí se chovají dospěle s dospělými názory a posuny k budoucnu.

Papinka má problémy- s vedrem, se srdcem a malinkato plícemi, chápe jako starý pán, šourá se jako starý pán a poslední půl rok přehnaně břečí. Má intoleranci na kuřecí příchuť v ňamkách a svědivé pacinky z důvodu častého mytí pacinek..
Pořád mu to ale sluší a je miloučký.
Většinou.

Protože mi je 31, začala jsem sbírat dinosaury. Dobře, „začala sbírat“ je moc silné spojení, ale chtěla bych začít sbírat Brontosaury a Brachiosaury. Zatím mám jen tetování a jednu figurku, ale každému od teď budu říkat, že svátku/narozeninám/jen tak, chci figurku brongo/brachy .. A všichni se budou jmenovat Čenda!
A taky sebestředně a povrchně oznamuji, že za dva roky (od svatby) jsem zhubla 12 kg. MASAKR DÁMY A PÁNOVÉ! Neptejte se mne na dietu, bylo to jen o tom, že nežeru (jakože vůbec, odmítám obědy, mám stažený žaludek, na nic nemám chuť + chodím s Papinkem furt ven). Každopádně brutálně si užívám, že si toho lidé všímají a BRUTALITNĚ  brutálně si užívám, že mi to sluší. A vejdu se do velikosti S/M, potažmo 38. Protože tvl. Mám pod 60kg kámo. POD 60!! A když si toho někdo náhodou nevšimne, jsem schopna to do konverzace „nenápadně“ protlačit, aby si toho bylo všimnuto- jo sorry, sebestředný, povrchní a tak, ale ksakru, POD 60!!
 Přišla jsme sice tím o 2 čísla na prsou, ale ta mezera mezi stehny za to stojí. Milana (panděro) sice stále ještě mám, aleeee taky to už není k blití, jen je to ech. A s „ech“ dokáži žít.
(neříkám tím, že ti, co nemají 60 kg jsou k blití. Jen že já sama jsme velice potěšena tím, kde jsem. Každý ať si vypadá jak chce, fakt je mi to u druhých výrazně fuk)

Každopádně, protože se s mužem posouváme do těch „dospělých rozhodnutích“, je to asi poslední léto v mém životě, kdy vypadám jak vypadám. To mne mrzí. Ale jak jsem řekla „dospělí se chovají dospěle…“

Už se těším, až tuhle zprávu někdy v následujících měsících oznámím v práci. Teda snad, jestli se zadaří. Taky mám už svůj věk a své závislosti žeano, takže to nemusí být úplně prc prc a hotovo.

Survivor 2024 jsem si až moc užila- až jsme si musela koupit herohero. Dalších 175 za nějaké předplatné (jako YouTube Premium za 360, Netflix za 340,…)
Mám ráda svoje hodinky, které převážně používám na informaci o aktuálním počasí potažmo k prozvánění mého telefonu, protože se nachází náhodně po bytě.
Na Duolingu se aktivně učím anglicky.
Začala jsme pít nealko pivo.
a ve hře Manor Matters v telefonu mám už 14260 level

A touhle bombou se s vámi loučím
Čus

Jupijajé démone na dovolené

 No a máme tu zase duben! Ten čas ale letí, když se člověk dobře baví..

V posledních měsících jsme zase rozhazovala těžce vydřené peníze a koupila si novu klávesnici (mrtě! Tykokos! Má tak příjemně měkká tlačítka! A jen za 550? Pfu, skvost.) a protože jsem posedlá pěkným pracovním místem, i 2ks RGB osvětlení na monitor. Jichychy :3. Juchuchu :3. Jako jest pravdou, že s přicházejícím létem to nevyužiju, protože pracuji jen za světla a tohle osvětlení použiju jen v noci ale.. ach. Topovinky. Viz přiložená fotografie. Miluju to.

PS: neví někdo, kde bych si mohla koupit obyčejnou malou žárovku do lávové lampy max 25W? Ale ne LED?! Protože mi přijde, že už se nikde neprodávají a já fakt potřebuji do Julie (tak se ta lampa jmenuje) obyčejnou malou žárovku. (teď jsme na svém blogu dohledala, že Julii jsem dostala k Vánocům v roce 2013! Hustý)

Duben opět znamená 10k kroků. Opět nedodržím původně nastavené limity. Opět se asi nedokopu k tomu, abych začala běhat. Ne prostě. Jsem líná. Jo jsem. Vyčítat mi to bude moje důchodcovské já, dnešní já to už ignoruje. Dnešní já řeší jiné „problémy“.

Zároveň, budoucí Pavlo, Jakubíček se vrátil z dovolené. Té v Iráku. Přežil, žádná repatriace nebyla potřeba. Protože jak on opakovaně říká, „Irák je safe“. To, že Ministerstvo zahraničních věcí si myslí něco jiného pomineme, Jakub říká že je safe, tak je safe.

Každopádně, v době jeho dovolené jsme si proaktivně též vzala v práci volno. Velice mi to pomohlo, protože v období 14 dní jsem nemusela „řešit běžné pracovní sračky“ (termín, který nepochybně používají všichni rádoby vedoucí pracovníci), ale když jsem se tento týden do práce vrátila, řešení těch sraček mně skoplo mnohem výrazněji, než jsem chtěla.
Opět mi došlo, že to dělám špatně. Že zavírat oči před situacemi je blbost a že je žádoucí je řešit. Ale, dokud nejsem donucena, odmítám cokoliv řešit- což je špatně. Kdybych si měla dát sama ZV jako podřízený nadřízenému, fakt bych se nepochválila. A nastavila bych akční plán. Potřebuji, aby mi někdo nastavil akční plán!

40 v hasičárně

 

Odkládat kocovinu na pondělí, je vždycky stupidní nápad.

Tak jsem o víkendu byla zase doma. Bratránek slavil 40. v Hasičárně. A byla to tedy zase klasická prasárna.

Musíme se ale znovu pozastavit nad těmi tričky. Tykráso, to opravdu byl majstštik! (Ucelení, kdyby sis to Pavlo z budoucnosti nepamatovala- cca 25 z nás mělo tričko a Vlastimilovým obličejem jako Ježíšem). Sice teď nevím, co s tím trikem budu dělat dál ale.. no prostě epicky bombastické 😊

Zase jsem se trochu urvala (trochu? Chachachacha.. jasný, trochu..).  Ale víte co.. zase mi hráli a to mi vždycky stačí k obecné radosti. A bylo pivo. Prosíčko. Panáky. W. Příjemná společnost čůráků.  Dokonce si trochu i pamatuji, jak jsme se fotili na polaroid s holkama. Dozvěděla jsem se zajímavé drby a životní osudy. A zase si potvrdila, že i když všichni stárneme, jsme pořád stejný kreténi, jako před lety. To se asi nikdy nezmění.

Dokonce bylo i občerstvení! Dle doložené fotografie jsem i nějaké to jídlo jedla. Vím, že v těžké noci, možná až nad ránem, jsem obcházela stůl s myšlenkou, že něco ještě požeru. Zodpovědná jsem byla, vím, že musím mít základ abych nezvracela a taky že jsem nezvracela! A ani nic nerozbila! Ani jsme se já přímo nikde nerozbila, takže nemám ani žádné modřiny! Klobouček prostě.

Ale taky jsem pořád říkala „kámo“.. v 31 letech -_-

Nevím v kolik jsem šla domů- ani jak. Považuji za zázrak, že jsem nezůstala v hasičárně. Někde schoulená na parketu odpočívajíc do smrti. Ne dobře, to by se nestalo, nakonec by mne někdo pomohl domů, ale Jaromíra mne údajně viděl odpočívat na parketu kolem půl 4. Nepamatuji si, nestalo se.  Probudila jsme se doma v posteli, všechno dobrý.

Každopádně, jak to už u prasáka Pavly bývá, sice jsem spala asi 4 hodiny, ale v neděli od půl 11 jsme museli do hasičárny „uklízet“ a nakotlila jsem se znovu. To uklízet je záměrně v uvozovkách, protože všichni co jsme tam byli, jsme šli dopíjet, ne uklízet. A jak to mám i na insta napsané- After bývá taky nebezpečný. Sice jsem měla v neděli asi jen 3 piva a 3 panáky, ale tím jsem znovu roztočila motor v sobě a nedovolila jsem kocovině naskočit, takže dnes, v pondělí, si opravdu užívám práci. A ty muffiny teda tomu taky nepomohli.

Už když jsem psala o LP °7, tak jsem asi zmiňovala tu chujovinu s kolování lahve že? Nevím, proč to děláme a kdo to vlastně kdy vymyslel, ale opět jsem se nevyhnula minimálně 3 lahvím na kolovačku (zelená, rum, cokoliv co teče, není třeba specifikovat). Za dob covidu nemyslitelné, ale tak jsme přeci jedna velká rodina. Ale proč špinit zbytečně panáky, když se můžete napít rovnou z lahve. Co zůstala přes noc venku před vchodem otevřená. Hnus zelenej a ještě k tomu teplej.. Jo jasně, nemusím to pít, ale tak nejdu někam se jen usmívat že, jdu tam lejt! 

Údajně byl takový rámus, že přišli lidé z vesnice opakovaně žádat o klid. Nedivím se.

Ale bylo to v pořádku. Jen by se to nemuselo dít moc často, protože se z toho budu vzpamatovávat asi až do středy.   

Ne, Pavlo. Nepiš tady o tom, kolik chlastáš, nezapomeň, že tvůj blogísek čtou i lidi, se kterými pracuješ.

Což je vlastně jedno, když jsem všechno už nasázela v průběhu večera na Insta, kde mne taky sledují lidé, se kterými pracuji. 

 musim přestat chlastat
a začít pracovat  

mini práce + Papaláška

Část první

Hele, s ohledem na můj věk (a na plány, které jsem sdělila celému světu a nedodržela -_-) se mne jednou za čas někdo zeptá na těhotenství. Jako, kdy že bude.. Jo, je to na číču být 31. letá vdaná žena. Každého to zajímá. Každopádně, mám mnoho důvodů, proč ještě ne, ale jeden, který obecně je překvapující, že já tu práci mám vážně ráda a mám strach, že když ji na 3 roky přeruším, už to nikdy nebude takové. Fakže.

Jakože. Sebestředně a namyšleně- já tomu kurva rozumím a brutálně mě těší, že ostatní to ví a spoléhají na to. Jako! Hele, je fajn dělat něco, čemu rozumíte!

Jo, nějaká práce s lidmi, ZV, 121, rozvojové plány atd. není moje silná stránka, ale!, pokud jde o to ostatní, epesní rádesní.

Každopádně, změny k 1.3. jsou nepříjemné, ale zase je fajn, když mám tolik věcí na práci, že nestíhám svoji opravdovou práci. Jakože… musím školit a meetingovat, to je důvod, proč nemám hotové hodnocení. Jakože… stejně to musím udělat, ale to že to teď nedělám, prostě má reálný důvod (ne ten, že 4 hodiny denně hraju hru na telefonu…)

Ale k tomu, co mne ale nutí teď psát toto.

Zrovna jsme si pročítala Teamsy a řešila jsem, jak vlastně komunikuji s druhými (často dělám, že si čtu své maily, teamsy, poznámky..) a narazila jsme na toto, a kdybyste znali celý lor , je to hrozně vtipné :D

Neboli, jak 27.12. 2023 přestali fungovat stránky. Ale! Všimli jsme si toho v 13:20, v 13:22 všichni zaregovali s tím, že potvrzují výpadek, v 13:23 jsem to nahlásila, v 13:33 spadlo všechno, v 13:34 už vše zase fungovalo. No jako. Není to skvělý? Problémy nastanou vždy, ale to řešení?! Jako mazec.

Část druhá

Papinka.

Jako jak je možné, že jsme zde, za ten poslední rok, nenapsala nic o Papinkovi?!

Každopádně> Papinka (viz přiložené foto)

Charles, Čaí, Čači, Papa, Papi, Papaláška, Milan, Koláček, Koblížek, Kočička. To je náš Papi. (jako Pan PacIčka) Může za to, že nejezdíme na dovolenou. Že každý den musí být někdo doma. Že 4x denně, trávíme venku minimálně 2,5 hodiny. Že máme po celém bytě jeho chlupy. A v jídle. Ale je to nejlepší koláček na světě.

Ano, jakožto Šetlenda, je výrazně neurotický, jako všichni psi jeho podoby. Ale je to pasteveček, takže když se oddělíte od skupiny, kouše do lýtek. Když běžíte, kouše do lýtek. Když vás chce popohnat, kouše do lýtek. Jako decentně! Jako jeho ovečku :3. Ale je miloučký. Všechny emoce obecně vyjadřuje štěkotem a má třeba naučené divné tradice (každé ráno musí probíhat kontrola ponožek, po každém venčení musí dostat Hamku ňamku, na každém patře cestou ven je třeba ho pokocánkovat slovy „ kyči kyči“), ale je to nejhodnější koblížka, kterou můžeme mít.  Jako hluboce a srdce ryvně.

A jak je to Šetlenda (sorry, Sheltie, Šetlenský ovčák) tak je i velice chytrý a pracovní, takže zcela náhodně se naučil povely jako Na druhou (přejdi silnici na druhou stranu), Šušu (honem rychle), Tam ne (jdeme jinou cestou, než chceš jít), Papa Po (jdeme a nedělej zcény), Za mámou (můj muž Papiho posílá za mnou), Já přijdu (odcházíme, ale vrátíme se).

Tím náhodně myslím, že jsme ho to cíleně neučili, ale opakovali jsme to samé, že na to přišel a rozumí.   

Je to prostě koláček.

Ale samozřejmě, naše výchova koláčka není dokonalá, takže jak jsem již uvedla, je neurotický> brečí, když nejsme doma více než 5 hodin, očekává šunky když se vaří, štěká náhodně a nevyzpytatelně, nesnáší Kolie a Australáky, tahá na vodítku, nedokáže odpočívat jinde než doma, nemá rád, když se druzí radují… ale všechny jeho nedostatky jsou způsobené naší výchovou, takže mu to žádným způsobem nemůžeme vyčítat, protože víme, že Papinka dělá jen to, co dokáže.

A je prostě miloučký! (tahle věta mezi mnou a mým mužem musí denně padnou minimálně 2x. Tedy konkrétně „Podívej se, jak je miloučeký/pěknej!“)

Papalášku jsme si koupili hlavně proto, že v době covidu nebyl důvod chodit ven. A to bylo na palici. Takže je dítětem covidovým. Díky němu ale nemáme nadváhu (jak bylo uvedeno, každý den minimálně 2,5 hodiny venku ((pro dnešek venčí Pavla a byla : 8:27-9:05, 12:32-:13:11, 17:34-18:29 a ještě jednou večer jdu- přesné časy určuji na základě hodinek, kde si pouštím chůzi) a zároveň s mým mužem nemáme ponorku. A máme se o co starat. A co dalšího milovat. A pomlouvat. A tak.

Papinka je prostě nejlepší koláčka na světě.

A chodíme na volno- ano, šokující, ale ráno a večer, tedy v časy, kdy výrazně dokážu ovlivnit a předpovídat, koho potkáme, jdeme na volno a Papi je velmi hodný. Protože poslouchá náhodné povely, které jsme ho za ty léta naučili. Protože, ty kráso, víte, že mu je už více než 3 roky. Prostě hodnočký, vychovaný kluk. Papapáška no!

(momentálně je nasraný, že si ho nevšímám a leží pod mým stolem ve trojce. Dopíšu a jdu mu házet kočičku. Nebo Džika. Nebo kostičku. Ponožku. Čuňu. Žraloka. Mici…)

ps: jak je papi neurotický, doopravdy dokáže akceptovat jen mne, mého muže, Jaromíru a Míšu. Občas, s přemlouváním, paní Dášu a Renatu. Přesně v tomto pořadí. Jinak nikoho dalšího aktivně rád nemá. Jen je akceptuje. Ale s nevolí..

 

Pavly láska k Větrům, k dojitému v a ke klukům ?3

Čtu si své články (staré články, víc jak 10 let ty kokos!) a zjišťuji, že jsem vlastně pořád stejná.

Jest otázkou, či je to problém nebo není, ale momentálně mne to zjištění potěšilo. Pořád třeba roztékám nad knížkou, pořád mám z dalších knih zničené srdce kvůli koncům- proto stále, už 7 let čtu dokola  Nedej se a v posledních dvou letech i druhou lásku mého života Kam tě vítr zavane. Protože neakceptuji, že to skončilo.  Dnes jsem mimochodem místo práce ležela v posteli a četla si ZASE Nedej se. Kdybych Kam tě vítr zavane nepřečetla předevčírem, pustila bych se do ní znovu hned potom. Prostě miluju. Jako až na dřeň. Miluju Baze a Simona. Prostě žiju pro to, co se stalo a jak se stalo ve trojce. Protože BAZ!! OMG. Konec. Tečka. Totálně na dřeň. (Pokud mi fakt hrábne- očekávejme to cca do dvou let- opravdu si dám to tetování TBGPSSMM, prostě musím)

Zároveň, jsem pořád stejná v rámci vyjadřování. I v rámci češtiny a pravopisu -_-. Může mi někdo vysvětlit, kdo mi dovolí hodnotit podřízeným e-maily, když kurva nepoužívám shodu přísudku s podmětem? OMG. V 30 letech jsem stále nepochopila s/z, interpunkce mi taky uniká. Kriste nohyste.. Hlavně, že si vymýšlím nová slova, protože ty, co jsou už vymyšlená, neumím napsat správně…

Momentálně jsem trochu nastřelená (trochu hodně), takže právě mi rapidně hučí v hlavě a nemůžu se soustředit, každopádně … jsem ztratila nit. Děláš si ze mě srandu Pavlo? Vážně uprostřed věty dokážeš zapomenout, co si chtěla napsat.. Achbože. Měla bych jít raději umýt to nádobí nebo se vykoupat. Nebo si číst Kam tě vítr zavane? Hmhmhm?

Tak jo, Kam tě vítr zavane. Hele, o Nedej se tu mám asi 5 článků, o RPO (Ready player one) tu mám asi 3 články, Dokonce jsem věnovala celý článek i Gallavich! Kam tě vítr zavane nemá ani jeden. A zaslouží si to! Baz si to zaslouží..

Kdybych stála na rozcestí a jedna cesta by říkala že Tiranus Basilton Grim Pitch, druhá že Mickey Milkovich, asi bych se zastřelila. To neumím rozhodnout. (ale o mililinku mililunek je to Baz. Určitě to je Baz.) Baze si totiž musím víc přestavovat, což může být výhoda, Mickey je ale totálně k nakousnutí  v mnoha sériích takže.. Tyvole! Teď mne uplně skopla hrůza!! Přestavte si tu nechutnost, kdyby natočili film/seriál/cokoliv na trilogii Nedej se. TO BYCH SE ZASTŘELILA! Nikdy panebože. NE! To, že Červená, bíla a královsky modrá dopadla bombasticky- bez debat, ten film je skvost, protože mají nejlepší casting- no ty vole, tak jako viděli jste je na tom mole?! Vybuchuji-  bohužel nemůže znamenat, že by se jim povedlo i toto. Každopádně, Červená, bíla a královsky modrá knihu mám teda raději než film, mnohem, ale ohmm –i z toho filmu teču, protože casting.

Když jsem předevčírem četla Kam tě vítr zavane, byla jsem taky dost v křeči (teď už nejsem, tento článek píšu už skoro 2 hodiny..) a protože jsem nemohla vykřikovat, fotila jsme si některé stránky knihy. Netuším reálně proč, když tu knížku mám koupenou i digitálně, takže ji mám v telefonu VŽDYCKY, tady ale hned mohu šáhnout po nejlepších kouscích. Mohla bych sem dát všechno, každou dokonalou stránku dokonalého čehokoliv mezi Bazem a Simonem,  něco brutálně peprného, líbačky a ošahávačky, já sem ale dám toto. Vystižené z kontextu jako sviňa. Ale stejně. Interakce. Nadávky. Skvost. (pokud to nejde přečíst, tak na to klikni ty pako, ten obrázek se zvětší -_-)

Každopádně, prostě a jednoduše, totálně střízlivě (tento článek píšu už dva dny, někdy mám problémy dokončovat věci v čas- nemluvě o hodnocení hovorů- hahahahahahah… hmm, to bych měla reálně dělat právě teď...) Kam tě vítr zavane je skvělé. Protože Baz je šťastný, zavře se kruh i u Simona, Agátu a její život nepotřebuji, to samé Penny, ale Baz se Simonem prostě táhnou. Protože Baz by pro Simona udělal cokoliv. A Simon nakonec začne odpovídat i na smsky!! 

Samozřejmě, dokonalost těch knih je v paní autorce. Miluji jak to má vymyšlené. Že čteme, co si o nějaké situaci myslí Baz a pak za 4 kapitoly, zcela v jiném kontextu čteme, co si o tom myslí Simon. A jak je to prakticky vždycky zcela totálně jinde. Nebo, že nám na začátku trojky totálně zničí srdce, a pak dostaneme zpět takovou omračující bombu. A taky třeba zcela iracionálně mám hrozně ráda tu jednu krátkou kapitolu, jak na ně z okna kouká Lady Ruth a to její ".. vezme mladý Pitch Vyvoleného za ruku. Á, povídá se to. Když je teď znám osobně, jsem ráda, že je to pravda." (ano, dala jsem to nazpaměť). (pro časovou osu- tohle jsem teď dopsala 28.10. 23:00) 

Chtěla bych, abych si celé Nedej se trilogii přečíst poprvé. Neznat to. To ale platí i o Gallavich/Shamelles. A i vlastně i o RPO. Nebo Červené bíle. Nebo o Young Royals. A vlastně všechny knihy od Maasovky, protože to je spicy jak sviňa ale jinak…  

 

Hele, teď obraťme list o 420 stránek jinam. Jako Ouplně. (pro časovou osu, článek jsem začala psát 26.10. v 14:50, teď je 27.10. 17:23, moje psaní je prostě topovka level)

 

Momentálně je již pro mne pátek, Jakubíčko odjel do pryč, já jsem nějak nechtěla, protože teď mám dva dny, kdy se chci jen válet a v pryč bych se neválela. Taaaakže jsem zůstala dom jen s Papinkou. Mám už druhé pivo (K11), možná trochu w, a to mne ještě čeká dlouhý večer. Protože však obracíme list, dám si druhé W.

Ale já musím jít ksakru se psem. OMG. Tak teď otázka zlovůle, jdu s psíčkem nebo si dám???? (rozsvítím Julii a přijdu na to)

Nepřišla jsem na to. Teď jsme se zasekla na dvou dílech Young Royals- naposledy jsme to viděla tak před půl rokem tak co! – musela jsme se podívat na rybičky a vyoutování, a tak.. (sorrý, ale Paní Pavla opravdu žije jen klučičí láskou..) ale každopádně teď si beru W, beru psa a jdeme ven. Cestou zpět se stavím pro šestku a KURVA doufám, že borka u větví bude mít ócébéčka s filtrama. Odmítám jít zítra do trafiky -_-

 Tak na OCB jsem zapomněla, protože jsem kokotko. NEVADÍ. Ale šestku mám.

Dnes, si prostě udělám příjemný večer. Já, moje pivo, moje W a moji chlapci (a Papinka). Kterýkoliv chlapci. OMG. Teď jsem „konzumovala“ Young Royals konec 1, dám si trochu i 2 a pák možná, se podívám buď na Červenou, Bílou á nebó si něco přečtu. OMG. Nice move Pavlo!

Posuňme se o 2 piva, 2 hodiny a 2 W dál… TYKOKOSKO. Já znovu prohlašuji, že konec s2 Youngh royals je filmové porno. OMG. Tak, jak žiju pro první pusu Gallavich- a pak pro tu klubovou, a po vězení, a ve vězení, a v sedmé sérii, tyvole v docích a ráno v autě! A NEBO DOPRDELE NA HRANICÍCH!!! A.N.E.B.O.P.Ř.E.D.S.V.A.T.B.O.U.?.?.?.!!!. (Tam končím, to se mi vždy přepálí obvody)  No… Pardon. Tak mám ráda i konec s2. A v roce 2024 bude s3. Pavlo z budoucnosti, stálo to za to? Řekni že jo. Alespoň tak, jako s2. Když už nedostaneme žádné TBGMSSMM, tak potřebuji jinou dávku. (časová osa- 21:30)

Myslím, že to stačilo
Ukázala jsem mnoho lásek
A nelásek
Ale Baz tam je, cítím ho
A Simona taky
OMG, To stejně pochopíš jen ty Pavlo <3

 

(Pavla tohle píše jen pro sebe, zeptejte se jí na to!)

 

Říjen na pracovním stole

 Je říjen, takže několik informací k němu..

1.       1. Je zase 10k kroků. Tentokráte to ale nebudu přehánět. Můj cíl je denně 10km. Může se to zdát jako prd, ale kamarádi, já 8 hodin sedim u PC a „pracuju“. A „Pracuju“ z domova. Takže jediné kroky co já denně dělám jsou ty, které provedu se psem, když venčím. A protože máme s Jakubem systém střídání, takže normálně denně v průměru udělám tak 5km. Takže teď se snažím..

2.      2.  Tím navazuji, že se i „snažím běhat“. Je to záměrně v uvozovkách, protože já nikdy, NIKDY, ve svých skoro 31 ledech nebyla běhat. Naposledy max na táboře (v 15letech) nebo na základce (měně než v 15 letech). Každopádně, od začátku měsíce jsem byla „běhat“ 6x a odpálila jsme si kolena jak debil, takže jsem si 3 dny musela dát pauzu, protože nemůžu chodit. Těším se však, jestli se mi někdy podaří uběhnout i 2km v kuse. Minule- v sobotu- se mi podařilo běžet na celý Baddadat (písníčku uvádím níže). Hrdá jsem byla jak kkt.

3.     3.   Z nějakých důvodů jsme se rozhodla, že 14 dní nebudu pít. A může se to zdát jako prd, opět, ale já piji každý den, takže to není prd. Ale dokazuji tím, že nejsem ochlasta. Tak uvidíme, jestli to vydržím. Už jen 2 dny. Jsem dobrá. Nejsem ochlasta- i když napít bych se krva chtěla.

 

4.    4.  Nabarvila jsme si vlasy. Na černo tykokos.

 

Pavla přešla z EDM na DNB. Asi dospívám...

V srpnu jsme psala, jak se těším na to, jak budu mít zrekonstruovanou pracovnu. A finally, z 90 % mám hotovo (chybí mi ještě obrazy nad stůl, ale zatím jsme si prostě nic nevybrala..). A OMG. O!M!G! Epesní. Níže přikládám fotografii, jak dokonalé je momentálně moje pracovní místo- konkrétně můj pracovní stůl.
Původně byl stůl klasicky dřevěný, protože jsem však holka šikovná, potáhla jsme si ho černou fólii, protože to pak vypadá epicky. Hlavně v té kombinaci s růžovou podložkou pro klávesnici :3. Zároveň, jak jsme psala, mám stojánek na Padinu a nově mám už i nabíjecí stojánek na Pusíka. Epické prostě. Galakticky fucking epické. Na té fotce ten stůl vypadá „malý“, ale malý fakt není.

Bylo by fajn, kdyby mne to pracovní místo nutilo něco dělat, v poslední době však moje efektivita práce padá strmě dolů. Stydím se? Trochu. Budu s tím něco dělat? Spíš ne.

Krátce se ještě zmíním k LP vol 7.

Ano, pršelo jak debil. Od pátku cca od 22:00 (byla jsem na Peckách), až do tyvole úterý, chcalo konstantně vytrvale dokonale v kuse furt. Zima jak debil, mokro jak debil, prostě počasí na kokot. Déšť tedy i způsobil, že účast byla spíše poloviční, člověk však ale pozná, kdo je zlatým jádrem letní párty. Zároveň díky „hluku“ deště nebyl slyšet „hluk ožralých opic“- nás, takže žádní příslušníci policie ČR nepřijeli, takže to berme jako úspěch.
Pavla zase lila a smažila jak pošahaná, takže na posledních videích co mám na insta mi už není ani rozumět a zároveň jsem byla násilně přemístěna do postele kolem půlnoci. Já jsem však holka šikovná, ráno v neděli (afterparty) jsme vstala před desátou a pokračovala v chlastací krasojízdě. Nastavila jsme si nový drik- Mirindu s Prosíčkem střídané Mirindou s pivem. Humus? Možná.
Kvůli kontaktnímu dešti se podařilo vyhodit 3x pojistky, vyhořel motor v ledničce – půjčená lednička mimochodem, LP má již sponzory- a všichni jsme chodili v podzimních/zimních bundách a holínkách. A to jsme měli nastavený dress code, který je trošičičku vidět na fotkách, ale ne dle původního plánu.

LP však byla super. Hlavně tedy i proto, že celou dobu jsem hrála já! Ty kráso, ani nevíte, jak je uspokojivé, když hrajete vy. Jako hudbu. Z telefonu do velké subiny. Podařilo se mi asi 10 x hrát Makeba a asi 30x Gufrau Party (to druhé zmíněné jsem se měsíc učila na zpaměti právě kvůli LP7, abych ji mohla zahrát a plynule zazpívat).

Tím končím.

Počet odvedené práce pro dnešní den= -32%.

Pocit uspokojení z nic nedělání= +22%.

Deprese, protože všechnu práci budu zase dohánět na konci měsíce= +83%