Jupijajé démone na dovolené

 No a máme tu zase duben! Ten čas ale letí, když se člověk dobře baví..

V posledních měsících jsme zase rozhazovala těžce vydřené peníze a koupila si novu klávesnici (mrtě! Tykokos! Má tak příjemně měkká tlačítka! A jen za 550? Pfu, skvost.) a protože jsem posedlá pěkným pracovním místem, i 2ks RGB osvětlení na monitor. Jichychy :3. Juchuchu :3. Jako jest pravdou, že s přicházejícím létem to nevyužiju, protože pracuji jen za světla a tohle osvětlení použiju jen v noci ale.. ach. Topovinky. Viz přiložená fotografie. Miluju to.

PS: neví někdo, kde bych si mohla koupit obyčejnou malou žárovku do lávové lampy max 25W? Ale ne LED?! Protože mi přijde, že už se nikde neprodávají a já fakt potřebuji do Julie (tak se ta lampa jmenuje) obyčejnou malou žárovku. (teď jsme na svém blogu dohledala, že Julii jsem dostala k Vánocům v roce 2013! Hustý)

Duben opět znamená 10k kroků. Opět nedodržím původně nastavené limity. Opět se asi nedokopu k tomu, abych začala běhat. Ne prostě. Jsem líná. Jo jsem. Vyčítat mi to bude moje důchodcovské já, dnešní já to už ignoruje. Dnešní já řeší jiné „problémy“.

Zároveň, budoucí Pavlo, Jakubíček se vrátil z dovolené. Té v Iráku. Přežil, žádná repatriace nebyla potřeba. Protože jak on opakovaně říká, „Irák je safe“. To, že Ministerstvo zahraničních věcí si myslí něco jiného pomineme, Jakub říká že je safe, tak je safe.

Každopádně, v době jeho dovolené jsme si proaktivně též vzala v práci volno. Velice mi to pomohlo, protože v období 14 dní jsem nemusela „řešit běžné pracovní sračky“ (termín, který nepochybně používají všichni rádoby vedoucí pracovníci), ale když jsem se tento týden do práce vrátila, řešení těch sraček mně skoplo mnohem výrazněji, než jsem chtěla.
Opět mi došlo, že to dělám špatně. Že zavírat oči před situacemi je blbost a že je žádoucí je řešit. Ale, dokud nejsem donucena, odmítám cokoliv řešit- což je špatně. Kdybych si měla dát sama ZV jako podřízený nadřízenému, fakt bych se nepochválila. A nastavila bych akční plán. Potřebuji, aby mi někdo nastavil akční plán!

V rámci této mé 14 denní dovolené, si dovolím uvést jednu příšernou statistiku:
od 22.3.2024 do 7.4.2024 jsem vypila : 45 piv (K10, G10, K11), 8 lahví prosecca, 1 láhev rumu a 34x jsme si nasadila klobouk.
Což je hnus.
A učebnicový příklad nehlídaného alkoholismu.
A bobtnající průser, který jednou bouchne.

Nechlubím se, do prdele, tímhle se nejde chlubit, ale jen si zapisuji do svého deníčku tuto informaci a Pavlo doufám, že až si tohle za pár let přečteš, zhrozíš se s myšlenkou, jak tohle jde přežít a proč si byla tak odporný chlastající/smažící prase.

Je dobře, že se můj muž vrátil, protože před ním si nemohu dovolit lejt jako duha, což ale zase způsobuje, že jsem nepříjemná a nervní, protože mi to chybí. Pokaždé, když odbije 17 hodina, šla bych do ledničky a otočila těch 6 piv a rozpitou láhev prosíčka co tam teď mám, ale nemůžu, leč mne vidí a měl by s tím problém. Doprdele. Závislot na alkoholu je zasranej démon!

Ale to nechme být, když o tom začnu, lidi si myslí že si vymýšlím a dělám zajímavou, kolik toho dokážu vypít. Popravdě, je to volání o pomoc, které není vyslyšeno 😊  

Což mne přivádí k informaci, že za 14 dní jedeme se SPV zase na Moravu na Den otevřených sklepů. Těch sklepů je dámy a pánové 40! A v každém sklepu bude minimálně 5 ochutnávek. A protože, jak jsme si na uvedených počtech ukázali, Pavla se nedrží zkrátka, takže cca do 15.00 budu nabombená jako debil, že se opět může stát, že ztratím telefon, stabilitu, potažmo sebeúctu. Jupijajé.

Ne, dost, toto je poslední článek, ve kterém mluvím o démonech. Nebudu o tom mluvit, třeba samy odejdou. Dělám z toho zajímavou soutěž a senzaci a to není správný přístup. Konec.

(PS: to, že znám reálná čísla vypití je proto, že si již více jak rok eviduji excelovskou tabulku, kam si to píšu. Což znamená, že i s pití jsem si udělala soutěž, protože je přece „sranda“ udělat si další čárku propitého dne)

Otáčím list.

Zase jsem se dostala do temnoty.

Jdu si nasadit ponožky a ohodnotit 12 e-mailů.

možná

40 v hasičárně

 

Odkládat kocovinu na pondělí, je vždycky stupidní nápad.

Tak jsem o víkendu byla zase doma. Bratránek slavil 40. v Hasičárně. A byla to tedy zase klasická prasárna.

Musíme se ale znovu pozastavit nad těmi tričky. Tykráso, to opravdu byl majstštik! (Ucelení, kdyby sis to Pavlo z budoucnosti nepamatovala- cca 25 z nás mělo tričko a Vlastimilovým obličejem jako Ježíšem). Sice teď nevím, co s tím trikem budu dělat dál ale.. no prostě epicky bombastické 😊

Zase jsem se trochu urvala (trochu? Chachachacha.. jasný, trochu..).  Ale víte co.. zase mi hráli a to mi vždycky stačí k obecné radosti. A bylo pivo. Prosíčko. Panáky. W. Příjemná společnost čůráků.  Dokonce si trochu i pamatuji, jak jsme se fotili na polaroid s holkama. Dozvěděla jsem se zajímavé drby a životní osudy. A zase si potvrdila, že i když všichni stárneme, jsme pořád stejný kreténi, jako před lety. To se asi nikdy nezmění.

Dokonce bylo i občerstvení! Dle doložené fotografie jsem i nějaké to jídlo jedla. Vím, že v těžké noci, možná až nad ránem, jsem obcházela stůl s myšlenkou, že něco ještě požeru. Zodpovědná jsem byla, vím, že musím mít základ abych nezvracela a taky že jsem nezvracela! A ani nic nerozbila! Ani jsme se já přímo nikde nerozbila, takže nemám ani žádné modřiny! Klobouček prostě.

Ale taky jsem pořád říkala „kámo“.. v 31 letech -_-

Nevím v kolik jsem šla domů- ani jak. Považuji za zázrak, že jsem nezůstala v hasičárně. Někde schoulená na parketu odpočívajíc do smrti. Ne dobře, to by se nestalo, nakonec by mne někdo pomohl domů, ale Jaromíra mne údajně viděl odpočívat na parketu kolem půl 4. Nepamatuji si, nestalo se.  Probudila jsme se doma v posteli, všechno dobrý.

Každopádně, jak to už u prasáka Pavly bývá, sice jsem spala asi 4 hodiny, ale v neděli od půl 11 jsme museli do hasičárny „uklízet“ a nakotlila jsem se znovu. To uklízet je záměrně v uvozovkách, protože všichni co jsme tam byli, jsme šli dopíjet, ne uklízet. A jak to mám i na insta napsané- After bývá taky nebezpečný. Sice jsem měla v neděli asi jen 3 piva a 3 panáky, ale tím jsem znovu roztočila motor v sobě a nedovolila jsem kocovině naskočit, takže dnes, v pondělí, si opravdu užívám práci. A ty muffiny teda tomu taky nepomohli.

Už když jsem psala o LP °7, tak jsem asi zmiňovala tu chujovinu s kolování lahve že? Nevím, proč to děláme a kdo to vlastně kdy vymyslel, ale opět jsem se nevyhnula minimálně 3 lahvím na kolovačku (zelená, rum, cokoliv co teče, není třeba specifikovat). Za dob covidu nemyslitelné, ale tak jsme přeci jedna velká rodina. Ale proč špinit zbytečně panáky, když se můžete napít rovnou z lahve. Co zůstala přes noc venku před vchodem otevřená. Hnus zelenej a ještě k tomu teplej.. Jo jasně, nemusím to pít, ale tak nejdu někam se jen usmívat že, jdu tam lejt! 

Údajně byl takový rámus, že přišli lidé z vesnice opakovaně žádat o klid. Nedivím se.

Ale bylo to v pořádku. Jen by se to nemuselo dít moc často, protože se z toho budu vzpamatovávat asi až do středy.   

Ne, Pavlo. Nepiš tady o tom, kolik chlastáš, nezapomeň, že tvůj blogísek čtou i lidi, se kterými pracuješ.

Což je vlastně jedno, když jsem všechno už nasázela v průběhu večera na Insta, kde mne taky sledují lidé, se kterými pracuji. 

 musim přestat chlastat
a začít pracovat  

mini práce + Papaláška

Část první

Hele, s ohledem na můj věk (a na plány, které jsem sdělila celému světu a nedodržela -_-) se mne jednou za čas někdo zeptá na těhotenství. Jako, kdy že bude.. Jo, je to na číču být 31. letá vdaná žena. Každého to zajímá. Každopádně, mám mnoho důvodů, proč ještě ne, ale jeden, který obecně je překvapující, že já tu práci mám vážně ráda a mám strach, že když ji na 3 roky přeruším, už to nikdy nebude takové. Fakže.

Jakože. Sebestředně a namyšleně- já tomu kurva rozumím a brutálně mě těší, že ostatní to ví a spoléhají na to. Jako! Hele, je fajn dělat něco, čemu rozumíte!

Jo, nějaká práce s lidmi, ZV, 121, rozvojové plány atd. není moje silná stránka, ale!, pokud jde o to ostatní, epesní rádesní.

Každopádně, změny k 1.3. jsou nepříjemné, ale zase je fajn, když mám tolik věcí na práci, že nestíhám svoji opravdovou práci. Jakože… musím školit a meetingovat, to je důvod, proč nemám hotové hodnocení. Jakože… stejně to musím udělat, ale to že to teď nedělám, prostě má reálný důvod (ne ten, že 4 hodiny denně hraju hru na telefonu…)

Ale k tomu, co mne ale nutí teď psát toto.

Zrovna jsme si pročítala Teamsy a řešila jsem, jak vlastně komunikuji s druhými (často dělám, že si čtu své maily, teamsy, poznámky..) a narazila jsme na toto, a kdybyste znali celý lor , je to hrozně vtipné :D

Neboli, jak 27.12. 2023 přestali fungovat stránky. Ale! Všimli jsme si toho v 13:20, v 13:22 všichni zaregovali s tím, že potvrzují výpadek, v 13:23 jsem to nahlásila, v 13:33 spadlo všechno, v 13:34 už vše zase fungovalo. No jako. Není to skvělý? Problémy nastanou vždy, ale to řešení?! Jako mazec.

Část druhá

Papinka.

Jako jak je možné, že jsme zde, za ten poslední rok, nenapsala nic o Papinkovi?!

Každopádně> Papinka (viz přiložené foto)

Charles, Čaí, Čači, Papa, Papi, Papaláška, Milan, Koláček, Koblížek, Kočička. To je náš Papi. (jako Pan PacIčka) Může za to, že nejezdíme na dovolenou. Že každý den musí být někdo doma. Že 4x denně, trávíme venku minimálně 2,5 hodiny. Že máme po celém bytě jeho chlupy. A v jídle. Ale je to nejlepší koláček na světě.

Ano, jakožto Šetlenda, je výrazně neurotický, jako všichni psi jeho podoby. Ale je to pasteveček, takže když se oddělíte od skupiny, kouše do lýtek. Když běžíte, kouše do lýtek. Když vás chce popohnat, kouše do lýtek. Jako decentně! Jako jeho ovečku :3. Ale je miloučký. Všechny emoce obecně vyjadřuje štěkotem a má třeba naučené divné tradice (každé ráno musí probíhat kontrola ponožek, po každém venčení musí dostat Hamku ňamku, na každém patře cestou ven je třeba ho pokocánkovat slovy „ kyči kyči“), ale je to nejhodnější koblížka, kterou můžeme mít.  Jako hluboce a srdce ryvně.

A jak je to Šetlenda (sorry, Sheltie, Šetlenský ovčák) tak je i velice chytrý a pracovní, takže zcela náhodně se naučil povely jako Na druhou (přejdi silnici na druhou stranu), Šušu (honem rychle), Tam ne (jdeme jinou cestou, než chceš jít), Papa Po (jdeme a nedělej zcény), Za mámou (můj muž Papiho posílá za mnou), Já přijdu (odcházíme, ale vrátíme se).

Tím náhodně myslím, že jsme ho to cíleně neučili, ale opakovali jsme to samé, že na to přišel a rozumí.   

Je to prostě koláček.

Ale samozřejmě, naše výchova koláčka není dokonalá, takže jak jsem již uvedla, je neurotický> brečí, když nejsme doma více než 5 hodin, očekává šunky když se vaří, štěká náhodně a nevyzpytatelně, nesnáší Kolie a Australáky, tahá na vodítku, nedokáže odpočívat jinde než doma, nemá rád, když se druzí radují… ale všechny jeho nedostatky jsou způsobené naší výchovou, takže mu to žádným způsobem nemůžeme vyčítat, protože víme, že Papinka dělá jen to, co dokáže.

A je prostě miloučký! (tahle věta mezi mnou a mým mužem musí denně padnou minimálně 2x. Tedy konkrétně „Podívej se, jak je miloučeký/pěknej!“)

Papalášku jsme si koupili hlavně proto, že v době covidu nebyl důvod chodit ven. A to bylo na palici. Takže je dítětem covidovým. Díky němu ale nemáme nadváhu (jak bylo uvedeno, každý den minimálně 2,5 hodiny venku ((pro dnešek venčí Pavla a byla : 8:27-9:05, 12:32-:13:11, 17:34-18:29 a ještě jednou večer jdu- přesné časy určuji na základě hodinek, kde si pouštím chůzi) a zároveň s mým mužem nemáme ponorku. A máme se o co starat. A co dalšího milovat. A pomlouvat. A tak.

Papinka je prostě nejlepší koláčka na světě.

A chodíme na volno- ano, šokující, ale ráno a večer, tedy v časy, kdy výrazně dokážu ovlivnit a předpovídat, koho potkáme, jdeme na volno a Papi je velmi hodný. Protože poslouchá náhodné povely, které jsme ho za ty léta naučili. Protože, ty kráso, víte, že mu je už více než 3 roky. Prostě hodnočký, vychovaný kluk. Papapáška no!

(momentálně je nasraný, že si ho nevšímám a leží pod mým stolem ve trojce. Dopíšu a jdu mu házet kočičku. Nebo Džika. Nebo kostičku. Ponožku. Čuňu. Žraloka. Mici…)

ps: jak je papi neurotický, doopravdy dokáže akceptovat jen mne, mého muže, Jaromíru a Míšu. Občas, s přemlouváním, paní Dášu a Renatu. Přesně v tomto pořadí. Jinak nikoho dalšího aktivně rád nemá. Jen je akceptuje. Ale s nevolí..