čtvrtek 28. listopadu 2013

O tom, jak jsem stará

Ještě před dvěma měsíci jsme to slovo neznala, teď mám pocit, že je to moje životní motto. Prokrastinuji.
Pořád.
Odkládám psaní článku, točení videí, dokonce i odchod do sprchy nebo dočtení knih. Jediné co dělám, je že koukám na seriály. Proč mi někdo neřekl, že The Originals je lepší než The Vampire diaries? Nebo vlastně, on mi to někdo řekl, několikrát, ale já jsme tomu nevěřila. Teď si za to nadávám... Áááách the Originals :3 Zítra je nový díl.. fjíííuuu (možná..)

A taky mi někdo měl říct, že Zataženo, občas trakaře je dobrý. Teď si stahuju dvoječku, ta tak dobrá nebude :/

Je mi už 21 let. Před 6 dny jsme měla narozeniny. Nějak nevím, proč jsme o tom nenapsala článek, když jsme ho měla v hlavě vymyšlený. Jo vlastně vím proč, kvůli té prokrastinaci, nojo. A pokud vás mladší ročníky zajímá, jak se dospělému člověku žije v jednadvaceti, tak pořád stejně jako předtím. Připadám si na 16 let. Možná na 18, protože v 16 jsme se chovala jak vymaštěná pipina, co se na veřejnosti svléká a pak vykřikuje : "Jak velký mám prsa? Trojky žejo?". A to si nevymýšlím, přečtěte si nějaké moje staré články na starém blogu. Psala jsem jen o chlastu a o klucích. V 16 letech.. je mi z toho tak smutno..

Ale jo, možná se cítím na jednadvacet. Za 14 dnů jsme přibrala jedno kilo, zase se mi lámou nehty, vlasy mi padají, to je známka stáří ne? Včera jsme se bavila s jedním chlapcem, co chtěl zapálit (cigaretku, ne jako že on chtěl zapálit). Když mi řekl, že přestává kouřit, a že je mu 17 zeptala jsme se ho "Nejsi trochu mladý na to, že přestáváš kouřit?" Takovéhle věty říkají taky jen staří lidé. Ksakru, musím si založit penzijní připojištění..

Dnes mi máma koupila adventní kalendář. Nevím jak jsem jako malá mohla sníst denně poctivě jen jednu čokoládku. Už jsme jich teď dneska měla 8, ale to jen díky tomu, že jsou hnusný. Jinak by mi už nic nezbylo. Ale!! Proč proboha, dělají tak malinké číslička u těch okýnek?! To je jako schválně, aby nás to odradilo to jíst? I když to sním naráz, samozřejmě postupuji podle čísel, ale když jsem dobu nemohla najít číslo 5, chtěla jsme to hodit z okna. Skvělý marketingový tah!

Teď se jdu koukat na Supernatural
Je to něco jiného než The Originals
ale je to taky super
proto se to jmenuje SUPERnatural :D


PS: Klas měl toho zmrda Taylera zabít. Nebo Caroline v TVD. Nikomu by nechyběl..




čtvrtek 21. listopadu 2013

Půlnoční premiéra v nepřehledném článku

Tak jsme byla včera na půlnoční premiéře ... chvíle napětí....  Hunger games: Catching fire. WOHOUUUUUUUUU!!!

Nemám ráda zfilmování knih, ale tohle prostě.. je.. Hunger games! Bylo to super.Úplně naprosto skvělé bylo, že tam bylo skoro všechno z knihy. Sice trochu jinak podané, ale to nevadí. Bylo to fajn. FAJN. Možná ze mě pořád mluví okouzlení z toho, ale stejně je to fajn. A zopakuju to ještě asi 5x.

Ale.. Nesnáším Gala (Hurikána). Jsem naprostý team Peeta a líbací scény s Galem mi vadili a budou mi vadit vždycky. A že jich tam bylo teda jako dost. Proboha Katniss, jak se s ním mohla líbat?! A Peeta, v podobě dokonalého blonďatého Joshe nezklamal. Jsem sice vůči němu neuvěřitelně zaujatá nějakých 6 let, ale i tak kdybych zaujatá nebyla, stejně by byl skvělý. Protože je to blondýna :) Protože je to Josh. A ten týpek, co hraje Finnicka (Sam Claflin)! Na obrázcích nevypadá tak super ale on je TAK super sexy!  A jak na konci byl v těch hadrech. A má dobrý hlas. Jak volal Annie... A tak vůbec prostě Finnick.

Ježiši tento článek je tak nepřehledný..

Bylo fajn, že při promítání bylo poznat, kdo knihu četl a kdo ne. Protože při vtipných scénách (jak se Johanna svlékne ve výtahu) se upřímně smály, kdežto ostatní ne. Protože my věděli že to příjde a bylo to super.

Já ani nevím vlastně, co k tomu říct. Jen se chlubím, že jsme to viděla, protože mě někdo milý pozval (vím že čekáš, až se zmíním o tom, že si mě zval, tak je to tady) a já si to mohla užít. Sice jsme se chvílemi chovala jak kretén, když jsem se blbě usmívala u určitých scén (jak se Peeta a Katniss poprvé líbají před kamerami, jak se všichni splátci chytnou za ruce), jindy jsme se zase křečovitě chytala kelímku s pitím a  snažila se nebrečet (když vyhlásili čtvrtohry, když vylosovali Katniss a potom se Peeta přihlásil dobrovolně, když Katniss políbila Peetu a odešla s Johannou) ale to proto, že jsme to znala. Vážně by mě zajímalo, jaké to musí být pro člověka, který to předtím neznal.

A dobře, není to dokonalé. Určitě přijdu na nějaké věci, co se mi nelíbilo, co mi tam chybělo a prostě to, že to není jako kniha, která je lepší. Ale když se odprostíme od toho, že je to podle knihy, kterou mám hrozně ráda, je to moc dobrý film.

Teď si musím jít přečíst tu knihu. Koho zajímá, že jsme ji četla před měsícem?! Nikoho. Teda mě určitě ne :)

Doufám, že to taky uvidíte
a že budete nadšeni jako já
protože já jsem nadšená hodně
hodně moc hodně

úterý 19. listopadu 2013

Tupá ovce s tetováním

Jednou jsem svým kamarádem byla označena na Hipstera, protože jsme řekla, že nemám pierc v pupíku, protože to má každý a já nechci být jako každý. No ale asi chci být jako každý. Každý chce být originální a svým, ale nakonec jsme všichni jen stejné tupé ovce. A já jsem taky tupá ovce a chci být jako každý a chci mít "originální" tetování.

No prostě 17 let..
18 mi už bylo (v pátek to bude přesně před 3 roky) a moje máma je taky extra benevolentní, takže si můžu dělat skoro co chci. Když jsme si sama píchla zavíracím špendlíkem piercing pod ret (dohromady asi 4x), nic moc nenamítala. Když jsme si následně píchla (tentokrát už růžovou kanilou) 3 dírky do ucha, taky jí to bylo jedno, jen kroutila hlavou. Když jsem si (šicí jehlou) píchla piercing do nosu- což považuji za jednu z nejvíc bolestivých věcí, co jsme si kdy dělala sama dobrovolně- už se tvářila divně, ale těžko by mi to nějak zakazovala. A taky už po čtvrté mám v uchu roztahovák, protože se mi vždy zlomí a já nemám náladu hned kupovat větší velikost, protože růžovoučký max 4mm roztahováček je boží.  A proto je zvláštní, že nemám žádné tetováníčko.

Dobře. Není to tak zvláštní. Nemám ho, protože už 3 roky nepřetržitě chodí na plasmu, a nemůžete darovat krevní plasmu, když vám do půl roku byl na těle proveden nějaký radikální zákrok jako je právě tetování nebo i piercing. A taky nemám peníze no.. Ale teď, když se v únoru chystám na půl roku na Erasmus, na plasmu nebudu chodit a dokonce i nějaké peníze zvládnu našetřit, přichází ta chvíle. Dám si tetování.

Nechci působit, jako nějaká hloupá čtrnáctka , co si dá první věc, co se jí zalíbí. Abyste věděli, jsme docela rozumná a tak pokud se mi nějaký motiv líbí i 4 měsíce po tom, co na něj "narazím", znamená to, že je dobrá volba.

Nebyla bych originál, ale je to nádherný
Jako první dobrá, ale podle obrázků na googlu velmi neoriginální volba je Expecto Patronum. Konkrétně bych ho chtěla na zápěstí, na žíly. Jo je to divní, ale fuck off mother fucker!! Chci ho, protože prostě Harry. Není a nikdy to nebyla jen kniha a nikdy to ani nebude jen kniha (a filmy). Pro nás to prostě žije a je to součástí života. A konkrétně Expecto Patronum, protože mám strach ze tmy, bubáků, strašidel, a prostě ze strachu. A tohle mě přece logicky ochrání :) A néé, nevymyslela jsme si tyhle důvody jen proto, abych to ospravedlnila a nevypadala pak jako idiot a blbostí na zápěstí. Prostě to chci. TEČKA!!
Ale chtělo to i hromada jiných lidí. Na googlu je obří škála různých míst, písem a variant tohoto tetování. Ale mě to nevadí. Prostě to chci a tak je mi jedno, že to má tisíce jiných lidí. Alespoń vím, že nejsem na světě sama a že mi někdo rozumí :)
(PS: a to ještě nepočítám ten znak Zmijozelu, jak mi by slušel)

A druhá volba je možná trochu originálnější. Na stejné místo chci arabským písmem slovo Lež. Já něvím proč vlastně, ale chci to už hodně dlouho. Nebudu tvrdit že proto, že nerada lžu, nebo že vůbec nelžu nebo podobný rádoby dobrácký kecy, ale prostě proto, že Lež...

A taky, opět na podobné místo, korunku. Prostě jsme prostě Královna. Mám to i na šerpě z maturiťáku. A když si někdo může dát na ruku klec s ptáčky, lapač snů, hvězdy, kočku, kotvu nebo klíč jen proto, že se mu to líbí, já si dám korunku. A nemusím se vlastně nikomu ospravedlňovat. Je to moje tělo, moje kůže, moje peníze a moje bolest. Já si budu dělat ksakru co chci! Je mi přece skoro 21!! 



A já vím
píšu tady proslovy
a nakonec to nedopadne
ale doufám že jo :)

pátek 15. listopadu 2013

Jak mi Sinister okusuje knihy

To, že vlastním Sinisterskou činčilu asi víte. Už párkrát jsme o tom psala. V tomto videu vám ukážu, jak mi ta malá odporná příšera žere knížky, jak do nich zarývá svoje zoubečky a nemá z toho ani výčitky svědomí. Taky se dozvíte, že jsme vlastně neuvěřitelně hloupá, protož si za to mohu sama. Kdybych je nikde nenechala válet, tak by mi je totiž neokousala. Příjemnou milou zábavičku J



To je ona. Sinister. Ta vražednost ji kouká z očiček

Ale už jsme se poučila
Za poslední měsíc
mi neokousala ani jednu knihu

středa 13. listopadu 2013

Divergence a snaha nesoudit

Po shlédnutí traileru na Divergenci mám pocit, jako by mě ta kniha volala z poličky. Jako by mi nařizovala, abych odhodila, spálila a zadupala knihu co čtu právě teď (Hostitel) a pustila se znovu do ní. Vidím ji, jak ne mě mrká a volá mě. Ksakru proboha. A to já tak nesnáším zfilmování knih, ale ten trailer je moc fajn. I když... (teď nadchází zase nesouhlasné připomínky) už teď mám pocit, že Tris a Tobias se k sobě chovají jinak než v knize. Ale přejdu to. Dokud nebude 21.3. 2014 zatím nemůžeme vědět, jak to v tom filmu bude doopravdy. (BOŽE PROSÍM MOC, Ať to nezkazí. Ať to není blbost!!)


Bohužel, ale v březnu budu na Erasmu v Polsku, takže do kina na to nepůjdu (nějak si nedokážu představit, že bych šla na film v angličtině s polskými titulky, nebo nedej bože na polský dabing!!!), takže si buď budu muset udělat výlet třeba do Ostravy do kina (vtipná představa, docela lákavá) nebo si to budu muset stáhnout (což já nedělám, skoro..). Taky vám škola tak hrozně komplikuje život?!

Dala jsme si předsevzetí/ spíše challenge. Budu se snažit knihu nesoudit podle obalu. Mám totiž takový pocit, jako kdyby na mě celý svět v posledním týdnu útočil. Všude vidím anglické nápisy "Nesuď knihu" a je jedno co zrovna dělám. Instagram, Tumblr, blog nebo Youtube. Vidím to všude, takže to beru jako zprávu a budu se snažit nebýt tak povrchní. Největší záhul mi ale samozřejmě dá neodsuzovat měkké vazby. Nemusím opakovat, že je nesnáším, protože je nesnáším (už ve škole jsme se učila > vazba V8 klasická kniha, ne žádná V3). Vždy když je držím přijde mi to spíše jen jako nějaké katalog a ne kniha. Ale od zítra to tak nebude! Vyhrála jsme knihu Jarní měsíc, která je brožovaná vazba. Jako můj první popud bylo, dát ji na poličku a už na ni nikdy nesáhnout. ALE! Místo toho jsem si ji vzala, přečetla pár stránek a neodsuzuji - alespoň ne moc. Jsem na sebe opět hrdá :)

Teď se ještě 5x kouknu na trailer Divergence
Pak se asi kouknu i na knihu
zase
6x přečtená a přitom je stále jak nová!

pondělí 11. listopadu 2013

O tom, jak Vás vlastně všechny nenávidim a nenávidim i sebe a i ty knihy

Původně jsem chtěla napsat obří hejt. Byl i oprávněný, což vám vysvětlím níže, ale teď mám dobrou náladu, tak to nebude ono. Byla jsem ve škole, poctivě si odseděla 6 hodin Polštiny, pak si poctivě odseděla 3 hodiny Novověku (jak já ty podělaný Habsburky nesnáším). Když jsme dojela domů, byla jsme totálně vyšťavená a chtěla jsem umřít, ale pak jsem se dozvěděla, že jsem vyhrála knihu, takže jsme náramně olala radostná. Takže můj hejt není takový hejt, jak by měl být. Ale stejně ho napíšu! 

Nesnášim vás!! Nesnášim nesnášim nesnášim!!
Přibližně před dvěma měsíci, kdy sem si žila normální pohodový život (tzn. neblogovala jsem), jsem při příchodu do knihkupectví měla pocit, že bych si měla koupit tak 3 knihy, které se mi líbí. Dnes, kdy jsme zavítala do knihkupectví mám pocit, že bych si jich měla koupit 485 plus nějaké k tomu jako bonus!! Ne měla koupit, MUSELA KOUPIT! A samozřejmě za to nemohu já, protože já nemohu za nic, ale vy. Vy co vás sleduji, vy, co píšete krásné pochvalné články na knihy. Vy, co děláte měsíční chvástačky a tagy a recenze a všechno. Vy všichni co tady jste. Protože když vidím, co máte, jak je to super a jak jste šťastni, když čtete, chci taky. Chci taky!!

Ano, můžete namítnout, že přece nemusím vůbec dát na vás. Že vás vlastně nemusím ani sledovat. Že mám všechno tady zabalit a jít žít znovu ten pohodový život. Ale teď už to nejde. Když totiž jsem u nás v "obchoďáku", kde máme Knihy Dobrovský, musím se tam jít podívat. A když na mě kouká Den co den, Pokrevní pouta, Než jsem tě potkala, Hvězdy nám nepřály nebo třeba Hledání Aljašky, prostě to tam nemůžu nechat. Nebo můžu vlastně, dneska jsme to tam nechala všechno, ale úplně mi to trhalo nervy a srdce. Kéž bych byla zazobaným dítětem, které na co ukáže, to má :/.


Mám jednoho kamaráda, který sbírá boty. Nebo nevím jestli se tomu tak dá říkat, ale je prostě posedlý jedním druhem bot. Nejsou zrovna nejlevnější a bohužel skoro každý měsíc vychází nová a nová edice. Mohla bych vám o tom sáhodlouze povídat, protože jsme toho o těch botách slyšela dost. Ale to není téma článku. Téma je to, že jakmile jednou začnete s nějakým koníčkem (sbírání/ nakupování bot, sbírání/ nakupování knih) je to v pytli. Sice knihy stojí "jen" nějakých 250- 500 kč, takže se to dá zvládnout, ale ne v té míře, jakou bych chtěla.

Za poslední půl rok jsme si nekoupila nic nového na sebe. Koupila jsme si ale hned několik knih. Mám z toho radost, ale když se podívám do své skříně, chce se mi brečet. Vím, že potřebuji novou zimní bundu. Chtěla jsme i kalhoty na snowboard, helmu a brýle. Teoreticky i prakticky jsem na to peníze měla. Ale pak i to zkazil Hostitel, Tak padne náš svět a Tygrovo prokletí.  Hrozný, HROZNÝ koníček ty knihy!  


Jdu  z toho plakat a vztekat se do postele
a číst u toho znovu Hostitele
protože pak budu plakat a vztekat se kvůli Ianovy (znovu)
Nebo že bych si přečetla něco jiného?! O.o

neděle 10. listopadu 2013

Tak padne náš svět - Megan Creweová

Opět se tomu neříká recenze, ale "něco jako recenze"

Tak padne náš svět - Megan Creweová

Anotace:  

Začíná to jako svědění, kterého se nemůžete zbavit. Pak přijde horečka a šimrání v krku. Pár dní nato budete vykládat svá tajemství na potkání neznámým lidem, jako by byli vaši staří přátelé. Za další tři dny vás postihnou paranoidní halucinace.
 A pak budete mrtví.
Šestnáctiletá Kaelyn žije se svou rodinou na ostrově poblíž pobřeží, který postihne záhadná nemoc. Nejdřív zemře jeden člověk, pak jich začne umírat mnohem víc. Všichni mají strach a ve chvíli, kdy je jejich ostrov uvalen do karantény začíná boj nejen proti vražedné nemoci ale i proti gangu, který se nechce dělit o zásoby, které mají být pro všechny.

Příběh:

Není to žádná dystopie z budoucnosti (Teď je tu podle mě až moc). Není to ani fantasy, není to scifi. Je to něco, co se může stát teď a tady. Tedy teoreticky. A tím je to právě zajímavé. Jak všichni umírají, jak se někteří chovají jako odporní hajzlové a hůř než zvířata, aby přežili hlavně oni (hm.. asi to jsem i  já, nojo) a jak naopak někteří se snaží pomáhat a i na vlastní nebezpečí se starat o ostatní. Strach o vlastní život, strach o život vaší rodiny. Snaha vyrovnat se se smrtí ostatních. Není to strašidelné, jen je to.. já nevím.. prostě zajímavé.

Obálka:

Zaprvé: obálka by krucinál neměla spoilerovat knihu. Nikdy. Od toho je tu anotace. To se tedy netýká této knihy, obálka vám prakticky nic neřekne a to já mám ráda. Mám ráda složité krásné obálky (Tygrovo prokletí, Divergence), které jsou parciálně lakované, plnobarevné ale prakticky nic neříkající. A mám ráda i obálky, které jsou dokonale minimalistické. To je právě tato. Má neodolatelně dokonalou žlutou barvu.  Která kniha má žlutou barvu?! Mě teda jich moc nenapadá. A hlavně to písmo před celou stránku. No prostě krása. Druhý díl (Životy které jsme ztratili) je sice ještě krásnější ale o tom teď nemluvíme.  ALE...
 Nesnáším- NESNÁŠIM-  Brožovanou vazbu (vázanou?!) prostě nenenene. Ne. NE. Nee. Ohýbá se to, mačká se to, a prostě tak proboha nevypadá kniha. Ne pro mne. A ano, já vím, kniha se stává knihou svým obsahem ne svým obalem ale... prostě jsem povrchní člověk co to nesnáší.  A hlavně jak mám dát k ostatním knihám tuhle, když prostě je úplně jiná? Ach jo…

pátek 8. listopadu 2013

O prvním pravidelném čtenáři, komentářích a řazení společnosti blogerů

Protože se mi nechce číst v Město ze skla ta část, kdy se Claryina matka probudí, Jace odejde hledat Valentýna a tak dále, píšu znovu článek. Pustila jsme si OneRepublic- Couting stars a budu počítat, kolikrát mi za psaní článku bude hrát. Ksakru mě to tak baví

Chystám natočit video o tom, jak mi Sinistr žere knihy, což může mít i podnázev- proč nesnáším PaperBacky. Určitě to bude moc super video, už jsme to točila asi 2x, ale to bylo v době, kdy jsme ještě nepublikovala a jen o tom snila, což mě vlastně přivádí na další odstavec...



Proboha! Mám prvního pravidelného čtenáře!!! Moje reakce, kterou jsme po tomto zjištění, které jsem napsala kamarádce na fcb byla takováto : "YEEEEEEEEES, MÁM PRVNÍHO PRAVIDELNÉHO ČTENÁŘE! To je pocit kurwa :D Kurwa!!! ". Z toho jasně vychází že 1) jsme neuvěřitelně sprostá, 2) až moc prožívám věci, co jsou docela nepodstatné a 3)proboha jasně konečně!  Já vím, někdo kdo má 350 a více čtenářů tohle neřeší. Ale já konečně vidím, že někoho zajímám a že doopravdy nepíšu takové blbosti, jak to většinou vypadá, protože někdo je ochotný to po mě i číst! Jsem v takovém rozpoložení, že bych slečně Wolf Draven byla ochotná poslat i nějaký dárek, jen nemám jaký a nesnáším dohady s českou poštou ohledně toho, kolik musím platit za balík. Tak někdy příště. Až budu v budoucnosti dělat nějaké soutěže, ty slečno budeš protěžovaná ;)

A taky kdybyste to nevěděli- žiji a preferuji zásadu, že za každý komentář by se měl člověk odměnit komentářem. Smysluplným, slušným a milým komentářem k článku. Protože prostě jsme tak vychovaná. A jsme taky vychovaná tak, že vše musím komentovat nebo alespoň likovat, protože nějaká odezva od čtenářů/sledovatelů je přesně to, po čem autor nejvíce touží. TEČKA!

(Písnička hraje právě po 8. Hádala jsme se totiž z činčilou, protože mi skočila na klávesnici a napsala nějaké blbosti do článku, tak sem ji dávala oříšek, který nechtěla, tak jsem ji dala rozinku a následovně sušený šípek. Teď sedí vedle mé ruky a chřoupá)

Sinistr činčila
Extrémně mi nevyhovuje řazení společnosti blogeů/vlogerů. Buď musíte být Beauty, Knižní, Fashion, Lets player, a nebo podobně . Pak máte možnost být něco mezi, psát nebo vlogovat o tom, co vás napadne a snažit se zapadnout, i když vlastně nemáte kam, protože se nezařazujete. No prostě divné. Sleduji už tolik lidí, jak na blogu nebo na youtube a nebo co si jen pamatuju adresy a já sama mám pocit, že ani nevím, ke komu chci patřit. Vlastně chci ke všemu.  Jen je divné, když potom komentuji nějaké video nějakého vlogera na youtubu, ten se pak podívá na můj kanál a tam samé knihy. Mám pocit, že mě to dostatečně nevystihuje.


právě hraje píseň po 10
myslím si, že to asi pro dnešek stačí
začínám ji totiž nesnášet...


čtvrtek 7. listopadu 2013

Film- Enderova Hra (2013)

(není to recenze, je to soubor zážitků. Jinak bych nadávala na nedostatečný projev vedlejších postav)

Scifi snímek Enderova hra je filmová adaptace knižní předlohy se stejným názvem, kterou napsal v roce 1985 spisovatel O.S. Card. Tato kniha se v okruhu čtenářů, kteří čtou scifi literaturu těší veliké oblibě. Četla jsem hodně článků, kde Enderovu hru označují za jednu z nejlepších knih právě tohoto žánru. A to by nebyli hollywoodští producenti, aby se nesnažili zničit/zlepšit něco, co už lidi milují. Nesnášim ten zvyk, že každá kniha co je alespoň trochu dobrá musí být zfilmována...

Abych hned na začátku přiznala: knihu jsme nečetla a ani do nedávna, kdy jsme na filmu byla jsme netušila, že vůbec existuje. Takže moje závěry vycházejí jen z dojmu filmu a nějak nemůžu posoudit, jak je to v knize. Ale to se brzy snad změní, protože knihu si musím přečíst!

O čem je film : Země přežila útok mimozemské rasy. Bohužel válka, která se odehrála má na svědomí mnoho milionu mrtvých. Všem je ale jasné, že další invaze bude tentokrát devastující a proto se lidstvo snaží nalézt dokonalé vojáky. Tito vojáci jsou děti, kteří prochází speciálním výcvikem a jen ti nejlepší se dostanou do Vojenské školy. Jedním z těchto dětí je i Ender, který se má stát podle všech hlavním velitelem.

pondělí 4. listopadu 2013

Book Haul - říjen

Sice je pondělí a v pondělí já netočím videa, ale dneska prostě je speciální den. 1. nešla jsme do školy, protože mě bolela hlava, ale později jsme se dozvěděla, že stejně nám 6 hodin cvičení odpadlo a za 2. máma mi dovolila objednat si knihy a zaplatí mi je. Bůh žehnej lehkému nátlaku!

Nyní ale k videu.
Jak jste se mohli dočíst v názvu článku, jedná se o Book Haul za měsíc říjen. Můžeme tomu říkat i Chvástačka, nebo Nakupování nebo cokoliv jak kdo chce. Jak uvádí ve videu, za měsíc říjen jsme si koupila více knih, než za zbylý rok 2013. Konkrténě jsme si předtím koupila 5 knih (Divergence, Rezistence, Loď mezi hvězdami, Město z popela a Město ze skla), tentokrát jsme si ale knih koupila 7!! A z toho 4 v jednom týdnu. Není nic krásnějšího než zaplněná polička :)

Nyní si ale užijte moje krásné video, a pokud budete mít chuť, můžete ho i okomentovat zde na blogu nebo na youtube. A kdybyste si mne přidali do odběrů, páni, to by bylo taky super :) 


A speciálně jsem se kvůli videu malovala, strojila a hlavně vylézala z postele, takže si toho važte :) A ano, vypadá to, že jedna linka mi trochu ujela, ale neujela, jen to tak vypadá.


pátek 1. listopadu 2013

Tygrovo Prokletí - Colleen Houcková

Hned na začátku řeknu větu, která ospravedlní všechny negativa knihy : Proboha, to je tak krásný obal!  Nikdy jsme neviděla nic superovějšího :3

(moje recenze nejsou jako jiné recenze, zvykněte si) 

Tygrovo Prokletí - Colleen Houcková 

Příběh se mi líbil. Je to něco jiného než všechny ty dystopie, upíři nebo andělé/démoni a hlavně to zase není Amerika. Nacházíme se v Indii, což je hezká změna. Sice hned na začátku mi bylo jasné, že tygr není jenom tygr, že pan Kadam bude velký kámoš a že Kelsey bude milovat svého tygra.

Knihu "znám" už hodně dlouho. Myslím si, že na světě je hodně málo lidí, co aktivně čtou, kteří by tuto knihu nečetli. Což je popravdě obří nevýhoda, protože o Kišanovi a Renovi jsme slyšela už tolikrát, což je tak obří spoiler, který se těžko nevnímá. A právě toto je to, co mi hned na začátku čtení hodně vadilo.

Vím, že naprostá většina slečen, je team Kišan a proto jsme se já snažila, do tohoto nezařadit. Celou dobu čtení jsme se snažila myslet na Rena, obdivovat toho modrookého tygra a nehledět na jeho bratra a na to, jak ten se chová. Při líbacích scénách jsme se nutila do úsměvu a nakonec se mi to povedlo, mám ráda Rena. Nevím ale, jestli mi to vydrží i u následujících knih, ale teď to tak opravdu je (snad). Sice ano, Kišan je zajímavější. Je Mladší a je to černý tygr! Proboha to mluví za vše ale nechci být přelétavá. Zatím (příští týden si jdu snad pro druhou knihu, tak očekávám, že se můj názor velice rychle změní..).

-SPOILER!!-
Nemůžu si ale odepřít tento odstavec : 80% knihy je super. Vyvíjí se to tak jak má, hezky to odsýpá a čte se vám krásně. Jenže.. Jakmile se Ren a Kelsey dostanou do Kiškindy hrozně mě to štvalo (sralo). Záměrně se naučím mít ráda jejich pár a Kelsey začne řešit vnitřní dilema, jestli zůstat s Renem, jestli ji nemiluje jen proto že je ředkev (PROBOHA! Každá holka si o sobě myslí, že je ředkev!!) a nakonec se rozhodne, že i když ho miluje dá mu volnost a blablabla. Moje Zmijozelské já s tím tak hrozně nesouhlasí! Když někoho miluji, tak nedělám scény, když vím, že ten druhý dokonalý mě taky miluje a prostě jsem s ním ne?! Ježíííš. Vážně jsme kvůli tomu chtěla přestat číst. Nemám ráda, když hrdinky se nechovají tak, jak bych se chovala já. Což je samozřejmě jen můj osobní problém a ostatním to může přijít eňo ňuňo.

Samozřejmě nelituji koupi této knihy. Už jenom kvůli tomu, že to má tak krásný obal. Taky je příjemné, že všechny knihy od nakladatelství CooBoo co mám doma, mají stejně výšku, takže na poličce vedle sebe jim to moc sluší. Ale nejsem z toho tak odvázaná, jak bývám. Je to milé příjemné čtení, naučíte se, jak se hindsky řekne princezna, nebo jako se nazývají nějaké Indické pokrmy. Ale pokud se i v dalších knihách bude Kelsey chovat jak blbka, co nehledí na své pocity a řeší jen nějaká vnitřní dilemata, fakt mě to naštve. 
Klady: 
+ dokonale dokonalý obal, 
+ tloušťka knihy (čím víc, tím líp)
+ tygři

Zápory: 
- vnitřní dilema Kelsey
vnitřní dilema Kelsey
vnitřní dilema Kelsey
(jednou to nestačilo napsat )