915 stránek ! Panebože...
Únor
Měsíc, kdy jsem naposledy napsala článek, který jsem byla schopná zveřejnit.
Hmmm, ten čas ale letí co?
Žasnu nad lidmi, kteří umí psát recenze....
(to je jen výkřik do tmy. opravdu to nesouvisí s článkem ale jen sem si musela postesknout)
Sere mne, že stále a vytrvale čtu knihy, které mne neuvěřitelně serou. Víte jak, knihy co jsou psané pro 16 lete dívky (teď to nemyslím jako urážku, ale jako reálný popis knižního žánru- mám toho doma plné police). Serou mne ve 2 základních věcech.
1. Máte nějakého hlavního hrdinu/hrdinku. Je vykreslen/a v nějakém světle jako totál masakr nakládač, borec, nejsilnější osobnost a člověk s jasnými zásadami (nebo případně totální opak. Totál nula a nicka a špína z dlaždičkové podlahy). A pak nejméně 4x v průběhu knihy se zachová ÚPLNĚ rozdílně, než je jeho/její charakter popsán. Nebo se bláznivě a úplně do někoho zamiluje ("OOO ten můj vyvolený je kouskem mé duše, který mi celý život chyběl" a podobné blábláblá), ale pak nějakým naprostým nedorozuměním se mezi nimi něco stane, a nejednou tu dotyčnou osobu nenávidí z celého srdce, chce ho/jí zabít a prakticky se i o to pokusí. A přitom ještě před 3 stránkami vytváří básně na jeho/její nádhernou tváří s odvážným srdcem..
To jsou chvíle, kdy knihu odkládám, hrozně si zavzdychám nad takovou krávovinou, trochu si i zanadávám, občas to někomu řeknu (můj chlapec, kolegyně v práci..) a dělám, že knihu odmítám dočíst.
2.No ale pak se ke knize vrátím, překoušu se těma sračkama a zase nastanou ty skvělé krásné stránky, kdy čtu do půl 4 do rána, protože se tam dějí úplně extra věci a samé líbačky, akcičky, dokonalé věcičky a já jsme zase zabraná do děje. Takže i když knihu tak z 14% považuji fakt za blbost, zase se k tomu vrátím a moje dušička v některým místech plesá, tleská a tančí, protože se toho TOLIK děje.
Tímhle způsobem se prostě nikdy nedostanu k normální literatuře, která by byla alespoň trochu odpovídající mému věku.
I když jsme začala číst Scifi. Teda to začala číst, by mělo být v uvozovkách. Takže "Začala číst".
Sic jsou to jen reálně asi 3 knihy z mého seznamu, ale no cooož, je to něco.
Ale je to na mne mnohdy trochu težší čtení (protože fakt musíte vnímat, co vám děj říká, ale většinou jsou to jen technické popisy, které nikoho moc nezajímají, ale tím, jak je to v 60% knihy, prokousat se tím musíte). A já pak mám zase nutkání si koupit nějaké 16letou knihu.
A pak si ji fakt koupím a moje utrpení střídané s potěšením se zase opakuje.
Díky práci máme každý měsíc v rámci benefitu v O2 Active 200 bodů na nákup knih. No a to Vám většinou stačí na 1,5 knihy. Pavla chtěla být kreativní a koupit si něco, co by si v tištěné podobě nekoupila (protože nemá místo). Tak sem si stáhla první díl Skleněný trůn. Hm.. (teď by těm, kteří to četli mělo docvaknout, že celá hlavní část článku je převážně reakce nad dočtením druhé dílu Půlnoční koruna).. No chtěla jsem to, protože to před tak půl rokem až před 4 lety frčelo, když to aktivně vycházelo....
Názor na to nechci podávat. Ale teď jsem se fakt jako masakr zhrozila, že třetí díl má nějakých 915 stránek? Jako panebožeeeee. To bude zase promrhaných hodin..
Takže tento článek je jen 20 minutové oddechnutí, než se do toho 3 dílu pustím.. A až ho dočtu (věřím, že tak za 5 dní- víkend jsme v práci, takže budu jen číst a číst, ale do té doby musím nahrát pár hodin na novém Assassin's Creed- Odyssey :3) tak si i stáhnu čtvrtý díl. No a pak pátý. A i šestý, pokud to má 6 dílů? A pak, až to budu mít všechno za sebou, budu vědět, že jsme takových 70 hodin čistého času obětovala něčemu, co nebylo ani potřeba, ale v srdíčku mi po tom stejně zbude temná stopa.
Jdu číst.
Je fakt jednou napsat článek a zveřejnit ho
Těch nezveřejněných mám alespoň 10
klasička lasička
