středa 17. října 2018

Plno hvězd na obloze pro jednu 18 letou dvacetšestku

Těším se na BFL. 
Protože zase mi bude 18 let, budu mít na obličeji třpitky, případně nějaké kamínky aka. "je párty, tak budu tak vypadat" , a bude léto.
 Léto chlast, lehké drogy a všude žrádlo.. 
Zlaté časy dámy a pánové 
Zlaté časy!!

Ne, nebude mi samozřejmě 18. Bude mi 26. Ale proč nemít 3 (Pavla moc doufá že 4) dny, kdy prostě svět je jen o Vás, děláte si co chcete (samozřejmě v rámci mezí a vztahové harmonie s přítelem!) a jediné, komu se můžete vyzpovídat je Vaše peněženka.(Na minulém BFL jsem nechala 8 litrů jen za 3 dny. 3 dny na festivalu, kdy se Pavla neomezovala. Hrůza děs)


Kdysi dávno (cca 3 roky zpět) jsem psala články zhulená. Nechci říct "zlaté časy" ale prostě jiné časy. Teď si dám 6 piv a jsem mimo. Druhý den je vždy špatný. Protože se na mne podepisují všechny mé léta. Jo ale teď nemám 2 piva a jeden Capitan a Cola. Ale už 7 hodin sem nejedla, takže jsme trochu opilá. Trochu víc. Hruza

Když už jsme u toho...
Byla jsem teď na očním (můj pan chlapec si vymyslel dokonalou věc, že mi k narozeninám zaplatí brýle) a zjistila jsem nemilou věc. Už 3 roky nosím jedny brýle (reálně brýle nosím tak 11 let) a z dejme tomu 1,5 dioptrie se najednou stalo 2.5 dioptrie. To znamená, že až 25.10. 2018, dostanu nové brýle, zase uvidím více světa. Takže Pavla zase uvidí více hvězd na obloze! To je dámy a pánové ukazatel sleposti. Kolik hvězd vidíte na noční obloze. A musím říct, že já toto léto sem jich neviděla moc (žádný eufemismus, opravdu myslím reálné hvězdy na obloze) Není potřeba dalekohledu. Jů já se tak těším! A hlavně tedy proto, že jsem si vybrala hezké kulaté velké Ray Bany :3 Jé. Dokonalost. (Další nenápadná výhoda práce v O2. O2 Vám zaplatí benefity, za které si koupíte nejvíc cool brýle)  Asi je pravděpodobné, že na mne prvních 14 dní všichni budou koukat divně, ale Who cares? Nikdo, přesně. Pavla se bude cítit dobře..

(tahle reálně vypadají všechny články, které jsem nikdy nezveřejnila. Výprd do tmy, který nemá smysl ani informační hodnotu. Proto vždy v této fázi psaní článek uložím, ale nezveřejním. Ale protože teď už se s tím seru fakt 30 minut, rozhodnu se, že to zveřejním. Bez pointy, bez poselství a bez konce. Hnus co?



čtvrtek 11. října 2018

2 základní věci, souroucí mne na knihách, co trapně stále čtu. I ve svých letech

915 stránek ! Panebože...

Únor
Měsíc, kdy jsem naposledy napsala článek, který jsem byla schopná zveřejnit.
Hmmm, ten čas ale letí co?


Žasnu nad lidmi, kteří umí psát recenze....
(to je jen výkřik do tmy. opravdu to nesouvisí s článkem ale jen sem si musela postesknout)


Sere mne, že stále a vytrvale čtu knihy, které mne neuvěřitelně serou. Víte jak, knihy co jsou psané pro 16 lete dívky (teď to nemyslím jako urážku, ale jako reálný popis knižního žánru- mám toho doma plné police). Serou mne ve 2 základních věcech.

1. Máte nějakého hlavního hrdinu/hrdinku. Je vykreslen/a v nějakém světle jako totál masakr nakládač, borec, nejsilnější osobnost a člověk s jasnými zásadami (nebo případně totální opak. Totál  nula a nicka a špína z dlaždičkové podlahy). A pak nejméně 4x v průběhu knihy se zachová ÚPLNĚ rozdílně, než je jeho/její charakter popsán. Nebo se bláznivě a úplně do někoho zamiluje ("OOO ten můj vyvolený je kouskem mé duše, který mi celý život chyběl" a podobné blábláblá), ale pak nějakým naprostým nedorozuměním se mezi nimi něco stane, a nejednou tu dotyčnou osobu nenávidí z celého srdce, chce ho/jí zabít a prakticky se i o to pokusí. A přitom ještě před 3 stránkami vytváří básně na jeho/její nádhernou tváří s odvážným srdcem..
To jsou chvíle, kdy knihu odkládám, hrozně si zavzdychám nad takovou krávovinou, trochu si i zanadávám, občas to někomu řeknu (můj chlapec, kolegyně v práci..) a dělám, že knihu odmítám dočíst.

2.No ale pak se ke knize vrátím, překoušu se těma sračkama a zase nastanou ty skvělé krásné stránky, kdy čtu do půl 4 do rána, protože se tam dějí úplně extra věci a samé líbačky, akcičky, dokonalé věcičky a já jsme zase zabraná do děje. Takže i když knihu tak z 14% považuji fakt za blbost, zase se k tomu vrátím a moje dušička v některým místech plesá, tleská a tančí, protože se toho TOLIK děje.

Tímhle způsobem se prostě nikdy nedostanu k normální literatuře, která by byla alespoň trochu odpovídající mému věku.

I když jsme začala číst Scifi. Teda to začala číst, by mělo být v uvozovkách. Takže "Začala číst".
Sic jsou to jen reálně asi 3 knihy z mého seznamu, ale no cooož, je to něco.
Ale je to na mne mnohdy trochu težší čtení (protože fakt musíte vnímat, co vám děj říká, ale většinou jsou to jen technické popisy, které nikoho moc nezajímají, ale tím, jak je to v 60% knihy, prokousat se tím musíte). A já pak mám zase nutkání si koupit nějaké 16letou knihu.

A pak si ji fakt koupím a moje utrpení střídané s potěšením se zase opakuje.

Díky práci máme každý měsíc v rámci benefitu v O2 Active 200 bodů na nákup knih. No a to Vám většinou stačí na 1,5 knihy. Pavla chtěla být kreativní a koupit si něco, co by si v tištěné podobě nekoupila (protože nemá místo). Tak sem si stáhla první díl Skleněný trůn. Hm.. (teď by těm, kteří to četli mělo docvaknout, že celá hlavní část článku je převážně reakce nad dočtením druhé dílu Půlnoční koruna).. No chtěla jsem to, protože to před tak půl rokem až před 4 lety frčelo, když to aktivně vycházelo....
 Názor na to nechci podávat. Ale teď jsem se fakt jako masakr zhrozila, že třetí díl má nějakých 915 stránek? Jako panebožeeeee. To bude zase promrhaných hodin..

Takže tento článek je jen 20 minutové oddechnutí, než se do toho 3 dílu pustím.. A až ho dočtu (věřím, že tak za 5 dní- víkend jsme v práci, takže budu jen číst a číst, ale do té doby musím nahrát pár hodin na novém Assassin's Creed- Odyssey :3) tak si i stáhnu čtvrtý díl. No a pak pátý. A i šestý, pokud to má 6 dílů? A pak, až to budu mít všechno za sebou, budu vědět, že jsme takových 70 hodin čistého času obětovala něčemu, co nebylo ani potřeba, ale v srdíčku mi po tom stejně zbude temná stopa.


Jdu číst.
Je fakt jednou napsat článek a  zveřejnit ho 
Těch nezveřejněných mám alespoň 10

klasička lasička


čtvrtek 8. února 2018

ÚŽB- Robinson nakupující Falcona

Je dneska reálně středa
ale já mám sobotu
konečně

Asi mi trochu hráblo. Dneska jsem dostala výplatu a poněvadž mne jednou za čas chytne takový ten záchvat "Musím si něco koupit", tak jsem si už na ebay objednala 5 věcí.. Nepotřebuji je, ale víte jak, stojí to "25" korun a já si nemůžu pomoc (Názorný obrázek po levici. Ale je možné, že než dopíšu článek, koupim ještě další sračky)
Pořád lepší než moje objednávka na Zootu. Plánuji triko Vans (sama nechápu posedlost Vansem, ale no co..) a kalhoty. Dvoje. A mikinu. A hned skoro 4k v prdeli. Takže chápete jaký mám teď problém. Ale určitě si to všechno nekoupím (až na to triko. To musim mít. A jen za 8stovek) , ale musim se držet. (proto píšu článek, abych se odreagovala..) Ale! Díky bohu, že jsme si minulý měsíc kupovala dvoje boty (to je vtipná historka. Jsou úplně stejný, jen jiná barva. Vagabondy jsem chtěla a oni jsou tak pohodlný!), takže si teď žádný nekoupím, protože zas takový rozhazovačný kretén nejsem. Ale boty se kupují tak hrozně jednoduše! 

No nic. 
Pardon.
Zase machruji že mám možnost si něco kupovat. Koho to zajímá? Správně, nikoho.. 

Včera jsem zapomněla, že vzlétl Falcon Heavy. Víte o čem mluvím. Elon Musk a Tesla obíhající kolem Marsu? - Pokud nevíte, beru to jako osobní křivdu - A když sem to dneska viděla v televizi, poněvadž živí záznam jsem lehce projela, rozbrečela jsem se. Mě prostě nejvíc dojímají šťastné věci, a tohle? Že se ty pomocné stupně fakt vrátili? No nejvíc masakr dojemnej. Fakt mne bere ta představa, jak ta Tesla s figurínou si letí teď vesmírem. A že tam má sebou Stopařova průvodce po galaxii?! No prostě to je něco co mne zcela dostává. 
Pokud nevíte: Pavla je těžce, velice hodně těžce ujetá na vesmír. Nejlepší dárek od mého chlapce byla encyklopedie Vesmíru. A už několik let si chci koupit dalekohled. Proč ho vlastně ještě nemám?! A z youtube mám shlédlé skoro všechny dokumenty o vesmíru (a Severní Korei, to je prostě taky trochu moje úchylka). A včera jsme si koupila tričko s Nasa a s mléčnou dráhou (a to můj chlapec neví: Až si nechám vytetovat to zasraný Expecto Patronum, musím si dát něco vesmírného. Nebo planetky. Víte, teď to hodně letí. A já to musim mít).

Zároveň, všimli jste si, že na Nově dává druhá řada Robinsonova ostrova? To mě taky tankuje úplně hodně. První řada byla boží a teď se mi hrozně líbí jak je začátek, oni se jen otrtkávají a jak si člověk musí udělat názor na ty lidi. No nic, prostě jsem ráda, že zase dává Robinson :3. Velice mne baví na to koukat už jen kvůli těm Filipínám. Kvůli tomu dokonalému pohádkovému ostrovu a přírodě. 


A s touhle bombou se s vámi rozloučím
jdu nakupovat
v 1  v noci je to nejlepší možnost, jak trávit čas
utrácet težce vydělaný prachy

Svěžánkujte 






středa 10. ledna 2018

Stále posedlá Carry On/Nedej se

Nechtěla jsem to zmiňovat, fakt chci už pár dnů napsat článek o něčem jiném 
Práce, boty a tak. 
A ono hovno. 
Alespoň  je vidět, že moje láska (promiň koči,teď nemluvím o tobě) je ryzí. 

Už zase jsem teď byla na Pinterestu a asi půl hodiny projíždím fotky k Nedej se /Carry On. A každých pár vteřin hodím očko po knize, co mi leží u nohou. Prostě pořád jsme tou knihou posedlá.. Ano, v 25 letech..

Ale dá se moje posedlost racionálně vysvětlit! 

Nedej se, se odehrává v kouzelném světě, který je v základě hodně podobný Harrymu. Watford, kouzelný svět, kouzlení (i když jednotlivá kouzla jsou dokonale vymyšlená oproti Harrymu), Vyvoleného, Mága.. Je to prostě něco, co je jen Harry Potter v bledě modrém. Ale v tom je to to dobré. Protože je to velice povědomí svět, který prostě všichni máme rádi. My všichni Potterheadi samozřejmě. Někdo říká, že je to právě uráží ta zvláštní parodie na Harryho Pottera, ale podle mě to knize spíše pomáhá.  Protože to není parodie na Harryho Pottere! Je to fanfikce na svět, který by mohl být Harry Potterem... Chápeme..

A kniha je tak jednoduše, kreativně, mile a vtipně napsaná. Pavla (jak jste si asi všimli) velice ráda používá v psané formě závorky. A zvýrazněná slovíčka. Tím se při čtení ve vaší hlavě mění ten váš hlas. Mění to prostě rytmus čtení. A to Raindow (ta paní co to napsala...) ve své knize používá často. Ke knize, ve které příběh, je postupně vyprávěn minimálně 5 postavy z příběhu, se to velice hodí. (Teď přišel čas abych postupně spočítala... -Simon, Baz, Penny, Agáta, Mág, Lucy, Fiona) .

A ano, samozřejmě- knihu jsem četla tak 15x, ale ne všechny kapitoly. Většinou začínám u "knihy druhé",kdy se Baz vrátí. A pak vlastně přeskakuji všechny kapitoly Penny, Agáty i Lucy....Čtu samozřejmě jen Baze a Simona. Kdo z Vás to nedělá? -_- Dokolečka poslouchat Lucy brečení, Agátinu namyšlenost a Peny (no Penny je vlastně v pohodě) mne fakt nebaví. Já chci Baze a Simona..
Protože prostě Baz!! A Simon?! A hlavě teda interakce Baze a Simona mezi sebou? Zahnání dračice, sledování hvězdiček, Příměří, Upíři a Les (ehm ehm) Vánoce (EHM EHM!).. Když přijde na to řeč, jen se blbě křenim, nebudeme o tom mluvit.

Baz prostě největší týpek, machýrek, dle slov Simona,  snob a svině. Simon zas vejmocnější, neschopný a dle slov Baze nadprůměrně zabedněný (a hezký až magie brání).

A už několik měsíců mám na pozadí notebooku právě a si 4 společné obrázky Simona a Baze. A přijde mi to jako nejsladší věc na světě. A kdyby Vás teda zajímalo, jak je vidím, je to právě ten obrázek po boku. Takhle podle mne vypadá Simon a Baz. Přesně tak! Masakr si to představit :3.

(Určitě jsme takovéhle řečičky už v nějakém článku tak před rokem psala, ale musím to napsat ještě jednou) (a klidně ještě 6 článků o tom napíšu!) 

A jako to není knížka o Harrym, není to ani knížka o buzíčkách. Je to prostě kniha, kde je také motiv velice zvláštní a různorodý vztah Baze a Simona. No...Jo, Baz je gay jak poleno už od začátku, ale Simon je hold trochu opožděnej (což mně zase hrozně imponuje na Simonovi) , takže se tam řeší i jiný věci.


No, článkem vlastně nechci nic říct. Jen chci nějak natáhnout čas, protože včera v práci jsem si tu knížku četla a je hrozně divný, když to budu číst znovu. Ale což.. Článek končím, pustím si nějaký romanťácké písničky, a jdu si počíst. Protože to pokaždé rozehřeje moji duši. 

A ano, stále platí že můj chlapec nesnáší Baze a Simona. Když jsme hrávali Worms a dva moji červíci byli pojmenováni přávě Baz a Simon, Kubíček mi je s radostí zabíjel jako první. Prostě naschvál. 

No a teď jdu už číst
prostě láska je láska 
:3 :3