úterý 29. října 2013

Jak nenávidím kočky a psy

V nejbližší době se to tu bude zelenat článkami (jak se to proboha skloňuje? Debilní Polština... po 10 minutách) články, kde se budu věnovat vlastně všemu jen ne tomu, k čemu sem primárně tento blogísek založila. Takže tu nebodou žádné kvalitní věty na knihy. Ne nebudou, jsme neschopná a psaní recenzí mi hrozně připomíná školu a já momentálně opět prokrastinuji. Proprokrastinuji se až ke zkouškám. To je můj život :). Ale mám v plánu recenzi na sérii Křídla. Dávám tomu tak.. 8 dní. Do 8 dní to vážně udělám.

nyní ale k nadpisu článku 

Já miluju zvířata. To opravdu ano. Asi všechna až na nějaký odporný podmořský věci, co žijí v km hloubce, z které mám fobii a vypadají přesně, jako ztělesnění mých strachů. Dokonce i ty kočky a psy miluju. Doma máme stále 5 koček, plus občas nějakých těch 8 koťat, dokud neodejdou (rukou mé vražedné mámy) do země zapomnění. Taky máme doma 2 psy a vždycky jsme psy měli a vždycky snad mít budeme. To tedy úvodem. Ale proč toto píšu?

Možná jste si všimli (píšu to v každém druhém článku), že rozvážím letáky po naší vísce. I když to asi nesnáším, stále na tom pracuji. Co ale nesnáším víc, než ty letáky je ty kreténský psi, co neuvěřitelně odporně štěkají, strkají hlavu těsně ke schránce a kdyby mohli, nejraději by mi ukousli polovinu obličeje, nebo alespoň ruku. Skáčou, vrčí, chovají se jak dementi, i když mě už musí znát a prostě musí vědět ŽE JIM VEZU JEN LETÁKY A ŽE NEMÁM V PLÁNU JE VYKRÁST. Boháákrystééé! A hlavně jeden černý německý ovčák, měl jednou skoro štěstí a skoro se mi do obličeje zahryzl. Fakt, měli by k těm letákům dávat zdravotní pojištění..

Kočka a nějaká nebohá myš. Nevhodný obrázek, já vim :)
A jak už jsme se párkrát asi zmínila (asi v každém druhém článku), mám doma činčilu. Už je hrozně rozmazlená, protože jsem ji naučila na oříšky, který nesmí ale miluje je a ted nic jiného nesní. No ale to sem nepatří. Nedávno činčila běhala po pokoji u mého bratr a máma ji musela vyhnat, protože ona ji tam pustila. Bohužel, byly otevřené dveře na chodbu a nakráčela si to do místnosti kočka, co se jmenuje Kočka a jakmile spatřila činčilu, co se jmenuje Světlana, tak se na ni vrhla. No a protože Kočka je hodně dobrá lovkyně, zahryzla se do činčily a než jsme ji stihla chytit ( a obloukem ji vyhodit z mísnosti), činča měla potrhané ucho a nohu. Nyní se s kočkou demontrativně nebavim a dávám ji dost najevo, že je to hodně moc sprostý slov. Je ale zvláštní, že kdyby se Světlana zahryzla do Kočky, na tu bych naštvaná nebyla. Nojo... (Činčila je mimochodem už ready, pár dní se s námi nechtěla bavit, ale teď už na to snad zapomněla a noha i ucho se jí skoro uzdravilo)

Plyne z toho ponaučení, že blízké shledání mezi tak odlišnými rasami (Člověk x Pes, Kočka x Činčila) nikdy nedopadá dobře, takže musíme doufat, že nás nikdy nenavštívi Mimozemšťani.

Pac a pusu
Live long and prosper 
a fuck the rules! 

sobota 26. října 2013

Špek z rosolu

Nechci se před nikým vychloubat ani se nikomu posmívat!

Hned na začátek chci uvést : Ano, nejsem tlustá a ano, kdybyste vypadali jako já, tak byste se radovali, a ano, vím že mám dobrou postavu. Díky, fajn, ale strčte si to někam, nemám ráda řeči o tom, jak je kdo tlustý, jak je kdo hubený, jaké má kdo stehna, zadek, prsa, špeky nebo boky. Nezajímá mě to (i když v tomto článku si budu dost protiřečím). Každý je nějaký, někdo s tím co má může něco dělat, někdo nemůže. Ale ať kdo vypadá jakkoliv, nikdy není s tím spokojený. NIKDY! 

Moje máma mi už pár měsíců, co jsem se po 2 letech vrátila bydlet domů a žeru jak hovado říká, že když ona vážila jako já, byla se mnou v 6 měsíci těhotenství. Nebo když byla stará jako já, vážila mnohem méně. Netvrdím o sobě, že jsme špekoun (omlouvám se, pokud toto slovo někoho uráží), ale když každých 14 dní chodím na plasmu (součástí prohlídky je i vážení na váze) a vidím, že moje váha postupně a stále stoupá, docela mě to děsí. Nebo to, že jsme se v létě narvala do svých kraťas jen tak tak. To je teprve děsivé.

Nikdy jsme nedržela diety. Nikdy jsme aktivně nesportovala a vlastně jsem si žrala co chtěla a nic nedělala. Ano, na základce jsme sice byla ta, co předvádí  cviky na hrazdě nebo koze, ano běhala jsme za naší školu 800m, hrála vybíjenou, volejbal a basketbal a skákala do písku, nikdy mě to ale nijak neuspokojovalo a nechtěla jsme se v tom angažovat (dělala jsme to jen kvůli tomu, abych nemusela do školy a připadala jsem si hrozně moc hustě a namachrovaně).To bylo ale před 6 lety a pravdou ale je, že v současnosti těžko popadám dech, když dobíhám na vlak, na kolečkových bruslích ujedu maximálně 100m, aniž by to na mne nezanechalo nějakou trvalou stopu a celkově mi dělá problémy, jít a zároveň mluvit. Jsem jeden velký kus rosolu, který by měl celulitidu dokonce i na obličeji, kdyby to šlo.  A tak to chci změnit.

Všichni známe 30 denní výzvu. Jo, i já to zkouším. Dávám si Zadek/stehna a Břicho. No. Začala jsme včera, a to, že jsme to dneska zopakovala je pro mne, jako kdybych vylezla na Mount Everest. Jsem na sebe hrdá, pyšná, poplácávám se po rameni a očekávám uznání a blahopřání. Včera jsme byla neuvěřitelně akční, takže místo 50 dřepů jsem si dala asi 160 s menšími rozestupy. Dneska za to hluboce platím, protože nemohu ani dosednou na záchod, aniž bych nezaskučela. Ale stejně jsem se vzchopila a dala si 60 dřepů. Panejo, asi budu fitnes trenérka! Ještě sice dneska musím dát cviky na břicho, což asi nezvládnu, ale jsem plná motivace, tak snad to půjde :)

Všude píšou, že to nejhorší co můžete udělat je říct si, že začnete zítra. Já začala včera, takže nejsem nejhorší :)

A v pondělí si dám Chickenburger
a bagetu s nugetkama a majonézou
a párek v rohlíku se spritem :)

pátek 25. října 2013

HG za 28 dní

Je pátek a já nenatočila žádné video. Nevím, jak si to odpustím, ale prostě sem nemohla. Nebo spíše nechtěla? Nevím. Ale znovu jsem si četla všechny Hunger Games, a zas mě to tak pohltilo, že jsme 3 dny nemohla prostě dělat nic jiného.

Už jen 28 dní do filmu. (28 dní do mých 21 narozenin). Já nevím jestli se těším nebo ne. Když jsem četla Vražednou pomstu, tak je mi úplně jasné, které věci ve filmu nebudou a že Peeta nebude Peeta. Achjo, já tak nemám ráda zfilmování knih (řikám to porád dokola, snažím se i vás donutit, abyste to neměli rádi)! Ale ještě víc se bojím toho, až zfilmují Sílu vzdoru. Nedokážu si totiž přestavit, jak zahraje Josh nepříčetného/vražedného/pomateného Peetu. Jak udělají to, že uhoří Prim? Nebo to, jak v knize se nevěnuje tolik prostoru, když umře Finnik, jestli ve filmu to bude víc natáhlé, když už teď tolik slečen ho miluje, a to jsme ho ještě neviděli ani na plátně. Nebo to jak se sesype Katniss. A nebo ty poslední řádky předposlední kapitoly a poslední kapitoly, kterou všichni tak milejeme...  Ale bude to určitě božské, ale netěším se na to. tečka.

Teď jsme rávě strávila asi 30 min na Instagramu a hledala věci pod #Hungergames #Books #lovebooks, a zase jsme byla ohromená. Miluju instagram a Trumblr, tam toho vždycky najdete hromadu, nad čím člověk může brečet, smát se nebo se jen přihlouple usmívat, protože to co tam píšou je dokonale užasné. Instagramujeme!

28 dní..
Miluji Peetu Mallarka. 
A Josh vypadá jako dokonalý Peeta 


pondělí 21. října 2013

Zlomené srdce z konců knih

Já v posteli s Aaronem :) 
Stále mám zlomené srdce po přečtení knihy Jsem Zlomená, a to to je už týden. Možná by se hodila recenze, určitě se k tomu dostanu, protože teď, když se mé pocity z toho rozležely, dokáži kloudně uvažovat. Ale myslím si, že si jí vezmu zítra do školy a přečtu si jí ještě jednou. To je ten "sladký" život vysokoškoláků, protože musím dvě hodiny čekat na přednášku a u toho mohu číst. Jupí! ...

Možná jste si mohli povšimnouti, že knihám říkám podle jmen chlapců, které v nich obdivuji. Mám doma Tobiase, Peetu, Tamaniho a třeba Iena. Jejich sladká jména mám napsaná i tužkou na poličce. Nojo, asi nejsem zcela v pořádku, ale to nevadí. Hlavně se to nesmí dozvědět moje učitelka na Polskou literaturu. Donutila by mě totiž milovat Mickiewicze a to já nechci. I když krásně spíše. Ách já miluji poezii z romantismu :)

Teď mě napadl ještě dodatek, že já mám zlomené srdce vlastně úplně ze všech knih. Teda ze všech konců knih. Je to hrozné. Před dvěma dny jsem dočetla čtyř dílnou sérii (jak se tomu říká? ne Trilogie ale...??) s názvem Křídla od Aprilline Pike a... mám zase zvlastně zlomené srdce. I když vyhrál ten kdo měl, ta poslední kapitola byla podpásovka. Všechny konce knih jsou podpásovky! Proč nemůžou být jako nekonečný seriál Ulice? :/

A s tímto koncem se končím
protože od toho konce sou
aby se s nimi končilo ...


pátek 18. října 2013

Booktuber TAG- The first & The last

Očividně je na mé osobě vidět, že miluji Tagy. Je to tak. A dokud neudělám všechny tagy, co se knih týkají, nebudu spokojená :) 

Tentokrát se jedná o Tag s názvem The first and The last. Tento Tag obsahuje 10 otázek, které se týkají jak knih tak i kamápenek videí. Každá otízka má dvě části, a jak podle názvu poznáte, jedná se o část kdy se řekne Moje první a Moje poslední. Na vysvětlování jsme nikdy moc nebyla, tak snad to chápete.

Video je už 2 dny "staré" a za tu dobu jsme si stihla koupit ještě 2 nové knihy a přečíst je takže některé informace nejsou nejaktuálnější, ale to je drobnůstka. Takže doufám, že se vám video bude líbit, a že tento Tag také uděláte a pošlete ho dál :)


čtvrtek 17. října 2013

Sam s křídly, nadpozemská rychlost čtení a 62. kapitola

1. PROBOHA! Konečně jsme viděli Sama s andělskými křídly! A jak mu opadávalo peří. Ách to je krása. I když to byl samozřejmě Ezakiel, ale stejně. Jak já miluji andělská křídla :) I když nechápu, proč Jered musí hrát toho Ezakiela s takovým odporným úšklebkem, je takový pomalý a všechno. Casstiel je vždycky "normální" a netváří se, jak kdyby měl zaražené prdy, tak proč Ezakiel? Nechápu. Ale stejně super díl. I když z nepochopitelného důvodu nemám ráda Kevina. (mluvím o Supernatural dílu 9x2)

2. Moje máma byla lehce zděšená, když jsme ji dneska řekla, že jsme si za týden koupila 4 knihy. Jsem šílená. Nejšílenější je, že mám už 3 přečtené a tu poslední dočtu dneska. Proboha, nesnáším to, jak rychle čtu. Já totiž ani nepotřebuji prakticky záložky! Když začnu číst v den, kdy nejdu do školy, prostě tu knihu skoro neodložím, dokud nedočtu a většinou, když má kniha cca 350 stránek ji dočtu za nějakých 6 hodin? No to je šílený..

3. Kdo nesnáší spoilery a nečetl  Jsem zlomená >> NÁSLEDUJÍCÍ ODSTAVEC NEČTI, JINAK MĚ BUDEŠ NENÁVIDĚT!
Proboha. 62 kapitola mi zničila život. Aaron. Jsem team Aaron! A když začala ta kapitola (jak si to tam rozdávají), říkala jsme si "Ano! Konečně!" a ona na konci řekne Adam. No to.. prostě.. ne... jako..!!...
Když jsme to četla, srdce mi bušilo jak zběsilé, a to ne kvůli tomu, že to bylo sexy a vzrušující, ale proto, že se dělo to, co jsem chtěla. A nakonec, to takhle pokazí! Řeknu vám, jak bude pokračovat třetí kniha. Aaron nebo Adam umřou. Protože jak by si jinak Julliet vybrala mezi nimi žejo, tak jednoho Taharet Mafi zabije. Klidně se i vsadím. O 50 kč!

  Nesnáším, když píšu článek a někdo mě vyruší. Konkrétně, že mi začne volat. Pak ztratím niť a nemůžu dál pokračovat. To se stalo teď, takže víc vám toho neřeknu. I když jsme rozhodně chtěla, ale už nevím, co to bylo :(

Jsem zlomená je trefný název
protože teď jsem zlomená
protože Aaron by měl vyhrát
protože za ním stojíme my, my ze Zmijozelu! 

sobota 12. října 2013

O půjčení Harryho a čárkování knih

Můj bratr si ode mě půjčil (no prostě si to vzal, nepůjčil) Harryho 7. Celý den přemýšlím o tom, co s tou knihou asi dělá, jak jí ohýbá rohy a jak si o ní utírá svoje mastný odporný ruce. Dnes z toho asi neusnu.

Já vim, asi jsem paranoidní, ale prostě mám knih málo, mám o to prostě strach! A ještě ke všemu, ta kniha je z paklu všech 7 Harryho knih a všechny knihy byly čteny zatím jednou, protože jsme je dostala před rokem k narozeninám a četla jsme si to znovu všechno postupně. Poznám každý ohnutý růžek!!!  Ještě ke všemu je to měkká vazba, které tak bytelně nesnáším, protože se hned roztrhají, povolý, ohýbají.. achjo. Vůbec jsme mu to mimochodem nechtěla půjčit, ale on přišel a vzal si to. Hajzl.

Začala jsme si do knih psát (tužkou samozřejmě) datum, kdy sem si je koupila a čárky, kolikrát jsme je četla. Je sice pozdě, protože mám takhle označeno jen 4 knihy + ty nové Harry Poterry, ale stejně mi to přijde jako super nápad. Za pár let, když si budou mé děti číst mé knihy tak se společně budeme bavit o tom, jak je ta kniha stará, kolik tam mám čárek a podobně. To bude bájo! Jen je škoda, že sem začala až takhle pozdě, protože by mě třeba zajímalo, kolikrát jsme doopravdy četla právě třeba Harryho 6 nebo Ptolemayovu bránu, protože ty jsou stoprocentně moje nejvíc čtené knihy. Ale to už nikdy nezjistím :/

Teď čtu znovu Hostitele od Stephanie Mayer. U té si pamatuji, že jí čtu po 3. To je zatím takový standart :) Protože miluji Iana a na každé 100 stránce brečím jak želva.

To je vše sexy přátelé
Mějte se krásně a svěže


čtvrtek 10. října 2013

Tag - 25 náhodných faktů o mně

Měla jsem skvělý nápad natáčet video v HD. Nejenže jsme si zaplnila celou pamětovku, při skříhání videa se mi sekal celý ntb, renderovalo se mi to půl hodiny a na youtube nahrávalo 2 hodiny! Už nikdy tento skvělý nápad mít nebudu. NIKDY! (a to nemluvím o tom skvělým nápadu dám tam ty efekty, které mi video smrsklo doprostřed a zjistila jsem to až na youtubu..)

Je to tu!
Nějak jsem si oblíbila Tagy, protože je to hrozně jednoduché, baví mě a to prostě tak. Tento TAG jsme natáčela asi 8x, protože pokaždé se mi to nelíbilo. Konečně jsme to ale dneska dodělala a jsme tak nějak spokojená. I když po dorenderování mně napadlo, co jsme mohla říct místo čeho, že jsme tam nedala titulky a že jsme tam opravdu neměla dávat tu "animaci" posouvání. Ale co, z chyb se člověk učí, příště to zas bude o něco lepší :)

Doufám, že se vám video bude alespoň trochu líbit, že zanecháte například komentář nebo like, a že se uvidíme i u dalšího videa :)


sobota 5. října 2013

O blogu a mé neustálené osobě

Abyste se naladili na stejnou vlnu, jako já, když píšu tento článek, musíte si pustit Britney Spears- Work B*tch a Adama Mišíka- Tvoje světy a pouštět si to porád dokola. Pak pocítíte energii jako já a můžeme dosáhnout naprostého pochopení. 

Abyste mě pochopili doopravdy, musím vám o sobě něco říct. Tedy spíše říct něco o tom, proč tento blog vůbec existuje, aby nedošlo k nějakým neshodám :)

1. Nikdy jsme nebyla na blogspotu, vždycky jsme preferovala blog a proto mi nějakou dobu trvá, než si tu všechno nastavím, aby to bylo krásné a oslnivé. Ale od blogu jsme se chtěla dostat dál a tak jsme přešla sem. 

2. Já nejsem normální ustálená osoba. Vím, že hodně lidí si o sobě rádo myslí, že je jiná, že je šílená a podobně, takže já nejsem výjimka. Ale podle některých mých článků si všimnete, že nejsem každý den na stejné vlně, často měním nálady a postoje. Proto někdy píšu jak blbec, píšu mnohonásobné přídavná jména, skáču z jednoho na druhé. Jindy zas jsme naštvaná, smutná, podrážděná a tak píšu melancholické články plné poetických a filozofických otázek. 

3. Todle není jen knižní blog! Není to ani jen blogísek deníček a ani to není jen blog o kosmetice. Je to všechno dohromady. Jsem totiž neschopná držet se jedné věci a proto jsme zaměřená na všechny a prakticky na nic. 

(4. Dočetla jsme Vampírskou akademii. Moje srdce je roztrháno, protože jsem Team Adrian a taky prostě jsme smutná z toho, že jsme to už dočetla a zas nevím co dělat. Musím si to všechno koupit a znovu přečíst, protože to bylo opravdu dobrý. Vím že je ještě třeba Sucuba nebo jiné knihy od stejné autorky, ale to se mi teď nechce. Teď se chci utápět ve smutku z dočtení...) 

čtvrtek 3. října 2013

video Tag- Merry, Kiss and Cliff/ Svatba, polibek, útes

Dneska ráno jsme si speciálně přivstala, a než jsem šla na vlak do školy, natočila jsme video. Je to opět Book Tag, protože ty mám prostě nejraději :) Tentokrát se jedná o dost populární, který se nazývá Merry, Kiss and Cliff. S pravidly se asi nemusíš rozepisovat, určitě je znáte a nebo o nich mluvím ve videu.

Kvalita není nejkrásnější a taky si určitě všimnete mé paskvilní češtiny, špatných pádů, koncovek a střídání nespisovných a spisovných slov. Prostě takhle mluvím, jak vypatlanec. Budu na tom pracovat :) 


středa 2. října 2013

O tom, jak neumím psát a nemám v sobě nic kreativního

Člověk by řekl/ si o sobě myslel/, že když přečte hodně knih, bude umět i psát. Že do sebe natáhne tu můzu, ten um a půjde mu to samo. Že nebude muset přemýšlet o následujícím slově/větě, že to prostě naťukáte do klávesnice a bude to dokonalé... No.. nevím jak u vás, ale já jsme asi abnormální, co tohle nemám. PROČ?!

   Nejsem vůbec kreativní. Neumím malovat, zpívat, hrát na hudební nástroj, tancovat, vyprávět historky, vytvářet něco graficky (i když jsme maturovaný grafik) a psát už tuplem ne. Už od malička se snažím napsat "knihu". To slovo kniha je v závorkách, protože ať se snažím sebevíc, ať mám dokonalý nápad na příběh, vím, že nikdy to nedojde do finálové podoby. Nikdy nedokážu tak dobře vykreslit postavy, příběh a hlavně hlavní zápletku. Kniha totiž, pokud to nevíte, nemůže být nudná..


Už od dob Harryho Pottera jsme se tak nějak naučila, že pokud chcete, aby se kniha vážně líbila a abyste si pamatovali, co se v ní děje, chtělo by to, aby každá kapitola   obsahovala něco podstatného. Když se řekne Princův útěk, Sectum Sempra nebo třeba jen Věž v bouři (ano, všechno je z HP6, protože tu jsme četla nejčastěji), vím prostě o co se jedná. Ale i z jiných knih, které mají nadepsané kapitoly (příklad Eragon) vím, co se v té a oné kapitole děje. Protože se tam vážně něco děje!

   A tak to není jenom u knih. Když člověk píše, nějak by měl vědět, co tím vším chce říct. Jo. TO je můj problém. Povětšinou si totiž vymyslím začátek, momentálně u tohoto článku je to ten první odstavec a pak se snažím nějak cucat věty z prstu. Dneska mi to docela jde, jindy je to horší. Proto ze mě nikdy nic nebude. Proto nikdy nebudou slečny omdlívat z mého dokonalého hlavního hrdiny/hrdinky. Proto nebudou brečet když umře někdo důležitý. Proto nebudou mít nadšené motýli v břiše, když se hlavní hrdinka a hrdina nakonec začnou líbat nebo konečně si přiznají, že se milují. Proto nebudou chtít vyhodit moji knihu, protože naschvál na konci zabiji hlavního hrdinu a pomstím se tak Jonathanu Stroudovi, protože nikdy nepřekousnu to, že Nathaniel umřel.. 

Co tímto chci říct? Nic. Jen že nevím, proč vlastně vůbec bloguji, když na to ani nemám. Já vím, přece blogovat může každý, ale já chci být prostě na lepší úrovni a když jsme se to nenaučila za cca 7 let, co nějaké blogy mám, už k tomu asi nikdy nedospěji. KSAKRU!

Další můj problém je, stejně jako s vyprávěním historek, že neumím ukončit pointu. Takže se jen trochu ztiším a nechám vyplynout tento článek do ztracena....