O půjčení Harryho a čárkování knih

Můj bratr si ode mě půjčil (no prostě si to vzal, nepůjčil) Harryho 7. Celý den přemýšlím o tom, co s tou knihou asi dělá, jak jí ohýbá rohy a jak si o ní utírá svoje mastný odporný ruce. Dnes z toho asi neusnu.

Já vim, asi jsem paranoidní, ale prostě mám knih málo, mám o to prostě strach! A ještě ke všemu, ta kniha je z paklu všech 7 Harryho knih a všechny knihy byly čteny zatím jednou, protože jsme je dostala před rokem k narozeninám a četla jsme si to znovu všechno postupně. Poznám každý ohnutý růžek!!!  Ještě ke všemu je to měkká vazba, které tak bytelně nesnáším, protože se hned roztrhají, povolý, ohýbají.. achjo. Vůbec jsme mu to mimochodem nechtěla půjčit, ale on přišel a vzal si to. Hajzl.

Začala jsme si do knih psát (tužkou samozřejmě) datum, kdy sem si je koupila a čárky, kolikrát jsme je četla. Je sice pozdě, protože mám takhle označeno jen 4 knihy + ty nové Harry Poterry, ale stejně mi to přijde jako super nápad. Za pár let, když si budou mé děti číst mé knihy tak se společně budeme bavit o tom, jak je ta kniha stará, kolik tam mám čárek a podobně. To bude bájo! Jen je škoda, že sem začala až takhle pozdě, protože by mě třeba zajímalo, kolikrát jsme doopravdy četla právě třeba Harryho 6 nebo Ptolemayovu bránu, protože ty jsou stoprocentně moje nejvíc čtené knihy. Ale to už nikdy nezjistím :/

Teď čtu znovu Hostitele od Stephanie Mayer. U té si pamatuji, že jí čtu po 3. To je zatím takový standart :) Protože miluji Iana a na každé 100 stránce brečím jak želva.

To je vše sexy přátelé

Mějte se krásně a svěže