Některé články se mají psát až po tom, co euforie z přečtení odezní. Já vím! Vím to, ale někdy prostě.... to nejde :) (a to jsem dočetla Alianci, která na mě taky zapůsobila, ale kvůli tomu bych článek nikdy nenapsala, asi jsem bezcitná...)
Já nikdy moc nebyla na složitou literaturu. Nikdy jsem s nadšením nečetla klasiky velkých spisovatelů, nikdy jsme je vlastně nečetla ani s hnusením, protože ani Maturita z Českého jazyka mě k tomu nedonutila, všechno se dá totiž obejít. Nikdy jsme ani netíhla k psychologických románům, trilerům nebo podobně "dospělé" literatuře. Můj knižní život se skládá z Harry Potterů, z nevyrovnaných hlavních hrdinek a jejich dokonalých přítelů, z romantických dystopií, z jednoho a toho samého scénáře : Hlavní hrdinka si najde hlavního hrdinu, se kterým má ze začátku komplikovaný vztah a pak se do sebe zamilují a je konec. Šmitec.
Dokonalé.
Přesně takhle by se daly popsat všechny knihy které vlastním. Namátkou : Divergence, Hostitel, Nástroje smrti, knihy od Meg Cabot,.. A já sem spokojená! Když je kniha trochu komplikovanější, to znamená, že v hlavní roli jsou
hned dva dokonalí chlapci, ježiš, to jsem ještě víc nadšenější a s radostí si vybírám, do kterého "týmu" budu patřit a komu budu fandit. Když pak na konci knihy/série se hlavní hrdinka rozhodne přesně pro toho, kterému jsme fandila, bože to je jak chvalozpěv pro mé uši a srdce. Vážně já
víc nepotřebuji.
Tímto článkem se snažím co nejvíce
NEMLUVIT o
Jsem rozohněná, protože jsme ji právě teď dočetla. Hele, to jako vážně je to poslední díl? S tak debilitním koncem?! Jako tak otevřeným?! Já se snažím vyvarovat veškerým spoilerům, vlastně se snažím o té knize vůbec nemluvit, protože je to po půl roce jediná, která mě k tomu čtení tak přibila, že jsme ji
četla celý den a dočetla. A to jsem předtím četla Alianci nebo třeba Kostičas! Četla jsme ji i v autě když jsme jeli nakupovat. A to jsme se ji snažila nečíst!! Máte taky takové knihy, které
čtete i když vůbec nechcete, protože jsou tak dokonalé, že se bojíte konce?