úterý 25. června 2013

Záplavičky

Znáte to, uděláte si nějaký skvělý plán toho, co uděláte, a ono vám do toho něco vleze. Já jsem konkrétně chtěla natočit takový miloučký Vlog Tag , co Miluju a co Nesnáším, měla jsme to všechno v hlavě vymyšlené, jenže začalo pršet. Říkáte si, že to přece spolu vůbec nesouvisí, no, souvisí.
Možná jste si všimli, ale zase jsou záplavy. Ty první před měsícem se nás vůbec nedotkli. Člověk by si ani nevšiml, že se něco děje, kdyby to pořád nedávali v televizi nebo v rádiu. A protože jsme asi byli zlobivý, tak tentorát to přišlo k nám. Po nějakých 20 letech klidu.
Aby ste si udělali představu : Bydlím v místě, kde před barákem mám rybník, naše zahrada je zas vedle potoku. Abych se dostala domů, jdu po příjezdové cestě vedle toho rybníka. No a teď je tak hodina do toho, než se ten rybník i potok vyleje. Máma pořád stojí u okna a kouká, jak to vypadá.  Ve vedlejší vesnici, co s námi úzce sousedí mají už vodu všude na silnice, cesty jsou zavřený, nikam se tu člověk nedostane. No neuvěřitelná LAHODA!

Lahodný potok. Normálně má tak o metr a půl míň.
Já vim, před měsícem to měli všichni ostatní a taky to přežili. Já to taky přežiju. Jenže kvůli tomu, že je doma máma protože nemohla dojet k doktorovi, bratr, protože už nejezdí vlaky a nemohl jet do školy, tak nemohu točit to video. A pokud ta voda stoupne, tak vlastně nebudu moci dělat nic. Jen se s mámou dělit o jediný holinky co doma máme, někde si vypůjčit kánoi a plout pryč.

Mějte se lahodně a držte se na kopci.

pondělí 24. června 2013

Těší mě!

Tak jo. Smazala jsme nevhodný obsah, upravila vzhled, i když je to prostě jen nepersonalizovaná šablona, naladila jsme si dobrou písničku a teď mě tu máte. Těší mě :)

Protože mám prázdniny (kec, vysokoškoláci, kteří jsou neschopní a líní jako já prázdniny nemají, protože nejsou schopni udělat zkoušku na poprvé /ani na podruhé/ takže pořád musí sledovat net školy, jestli není už vypsaný další termín), protože jsme se rozešla s přítelem (3 letý vztah je náhle pryč i s milovaným psíčkem, který je jako moje děťátko) a protože se k smrti nudím, opět jsme se rozhodla, že to zase tady rozhoupu. Původně jsme chtěla začít Vlogem, ale protože je tma takže světelné podmínky nejsou ideální, protože vedle v pokoji spí bratr a nebudu ho rušit a především proto, že mám decentně mastné vlasy a nechce se mi malovat, začínám článečkem.

Ani nevíte jak je těžké, najít si v dnešním webovém světě svoje místo. Někdo je bauty bloger/vloger,  nekdo je takový ten /rádoby/ vtipný, vždyckymácoříc vloger/bloger. Já nejsem nic. Nedokážu se namalovat, nejsem vtipná a nemám nápady. Stejně si ale svoje místo urvu, i kdybych za to měla platit třeba krví. Pokud se mi ovšem bude chtít :)

Á za 5 minut začíná Hause!

Časem si zvyknete na můj divný styl psaní. Na to, jaké používám výrazy, jak přeskakuji z témata na téma. Jak se snažím být vtipná, což je po pravdě prostě můj normální smysl pro mluvu. Jak mluvím, tak i píšu prostě. A jsem z Pardubic, takže žádný přízvuk, akcent nebo třeba nářečí nemám. I když občas mi to tak přijde.

A už je čas na televizi.
Fičím, mějte se.
A buďte tak milý, a přečtěte si někdo tento článek :P