pondělí 30. prosince 2013

Anna krví oděná- Kendare Blake

Anna Krví oděná- Kendare Blake
Žánr: Fantasy, Horror, Thriller
Nakladatelství: Baronet
Datum vydání v ČR: leden 2013

Anotace:
Cas Lowood zdědil vzácné poslání: zabíjí mrtvé. Před ním to dělal jeho otec, dokud nebyl hrůzně zavražděn duchem, kterého měl zabít. 

Vyzbrojen otcovým tajemným a smrtícím athame, Cas cestuje po zemi se svou čarodějnickou matkou a kocourem, který větří duchy. Společně se vydávají po stopách legend a místního folklóru a snaží se držet krok s mrtvými zabijáky. Otravné věci jako budoucnost neřeší a přátele si drží od těla.


Když přijedou do nového města, aby našli ducha, jemuž místní říkají Anna krví oděná, nečeká Cas nic než obvyklou rutinu: nastěhovat se, vypátrat a zabít. Místo toho ale najde běsnící prokletou dívku, přízrak, s jakým se dosud nesetkal. Stále nosí šaty, které měla na sobě v den své brutální vraždy roku 1958. Tehdy byly bílé, ale teď jsou rudě potřísněné a kape z nich krev. 

Příběh:
Pokud sledujete nyní už kultovní seriál Supernatural, budou Vám to celé nějak povědomé. Kluk co pomocí athame zabíjí duchy. Rodinný podnik.  Nepřátelí se s nikým, protože na to nemá čas. Já miluji Supernatural a proto jsme si tuto knihu nemohla nechat ujít, ale nedejte se zmást, není to Supernatural. Je to sice děsivé, při čtení jsme dvakrát musela přestat a jít se vydýchat, protože jsme měla takový strach, že jsme to nezvládala. Ale kdo by čekal od knihy, které nese název Anna krví oděná nějakou pohádku že?  Hlavní téma je horror, ale najdete tam i "nepatrné" odkazy romantiky.  Dá se říct, že je to Romantický horror, ale spíše "Duchovní kniha s minimem romantiky". Asi.. :D

"V jejím hlase je odstín něčeho, co není tak úplně pýcha, ale něco podobného. Pýcha zabarvená hořkostí. Zůstanu zticha, protože bych byl radši, kdyby nevěděla, že má pravdu. Anna není podobná ničemu, co jsem zatím viděl. Její síla se zdá nekonečná a krom toho má k dispozici ranec triků. Není to nějaký belhající se fantom, který je naštvaný, že ho zastřelili. Ona je samotná smrt, strašlivá a nesmyslná, a i když je oblečená v krvi a na těle jí vystupují žíly, nemůžu si pomoc a zírám na ni."* 

sobota 28. prosince 2013

Booktube TAG- This or That

Zdravíím :)
Tak jsme po dlouhé době využila příležitosti, že jsme doma sama a natočila video. Bohužel jsme natáčela až navečer, tedy spíše v noci, tak mám umělé oranžové světlo a vypadá to divně. Ale nejde o obraz ale o to co říkám, takže to je vlastně jedno.
Jde o Tag, které jsme uzmula od Kate Olivian. Je to Tag s názvem This or That (tohle nebo tamto) a původně je to kosmetický Tag, který je předělán do knih. Snažila jsme se to co nejvíce zkrátit, takže to má sice skoro 8 min, ale původně to mělo minut 14 ;). 

Protože sem hrozně mockrát použila slovo "vždycky", naschvál jsme ho zvýraznila. Můžete počítat, kolikrát jsme ho řekla ;) 

Komentujte, likujte, sdílejte a nebo udělejte tento Tag také. Budu nadšená ze všeho. Teď musim jít rozvážet letáky, tak si to užijte.


čtvrtek 26. prosince 2013

Slavné Vánoce 2013, aneb jak jsem skoro skákala do stropu

Nejoriginálnější článek, jaký si v tomto týdnu můžete přečíst!

Já vím, každý bloger teď plodí článek o tom, co dostal k Vánocům. Upřímně, já prostě se také musím pochlubit. Ježiš, chci abyste měli radost jako já. Ne vlastně, chci abyste záviděli :D

tamtadadááááá
Nejlepší Vánoce jsou ty, při kterých dostanete skutečně to, co si přejete. Já jsem velmi chytře už od listopadu vyvíjela strategii, kdy jsem v obchodech hustila do mámy a jejího přítele to, jak moc chci tohle a tamto. Konkrétně například v Obi (Hobbi?) to, že chci lávovou lampu. VOALÁÁ, mám ji. Ách, není nic dokonalejšího než růžová lávová lampa :3 Už od mala jsme ji chtěla a teď, v jednadvaceti letech, ji mám. Včera při usínání jsem na ni hodinu v kuse koukala a prožívala jsme to přelévání bublin sem, a tam, a sem, a tam...

Taky kvůli erasmuskému tripu do Katowic jsme chtěla kufr. Velice originálně a nečekaně růžový. A VOALÁÁ mám růžový kufr. Je tak velký, že kdybych nepřibrala ty 4 kila za měsíc, tak bych se tam i vešla. Což znamená jako hodně velký.

A teď to, na co všichni čekáme, protože upřímně, snažím se být přece knižní bloger ;)...


sobota 21. prosince 2013

O tom, jak dneska nemám den

Dneska prostě nemám den :)

Znáte to, řeknete, že jdeme do hospody Na jedno, berete si sebou jen stovečku, a máte v plánu polovinu ještě mámě vrátit. Jenže.. Ráno se pak probudíte, máte nazvraceno v koši, rozsvícenou lampičku a zlomený nos, protože jste při cestě do koupelny zvracet napálili obličejem do stěny. Takový normální pátek u nás na vesnici. Nevím, jestli je to mnou, naší hospodou, mými přáteli a nebo těmi pivy a panáky, ale jsem prostě nějaký ochlasta. A zkuste si ráno vstávat v 6.00, kdy jste ještě stále opilý, nevyspalý a především ten zlomený nos, a jed na celý den na hory, snažit se sjíždět kopce na prkně. No není to ideální :)
...koukni pozorně na nos...

Jsem typ člověka, který na sebe upoutává pozornost i když je střízlivý. A když jsem opilá (a mám zlomený nos) tak jsem jak magnet. Melu blbosti, lidi divně koukají a prostě si připadám jak osmileté dítě. Vítejte v životě Pavly (zlomený nos) Zimanové.

 A aby to nebylo málo, nejen že mám teda zlomený nos (zmíněno po 4, potřebuji abyste mě litovali), když jsme se kamarádem (budeme mu říkat od teď až na věčnost Jindřich) společně "tančit na prknech", velice chytře jsem do něj narazila, on spadl, já spadla na něj a o jeho nabroušenou hranu prkna jsem si málem zlomila obě lýtka. A to jsem ještě včera doma říkala, že si na prkně zlomit nohy nejde. No jde. Já tedy díky bohu nohy zlomené nemám, ale ta bolest! To byste nevěřili. Na nohou mám modřiny a takový dva důlky v místech, kde jsme se na tu hranu "napíchla".

ráno, kdy byl svět ještě fajn
A nejhorší ale ze všeho (na nos chvilku nemyslím, protože v tento moment nebolí) je to, jak jsme s Jindřichem byli v obchodním domě, nakonec ho ukecám k tomu, aby mi koupil knihu (Hledání Aljašky) a on, místo aby mi ji dal řekne,  že ji dostanu až na Štědrý den!!! PROBOHAPROČCOJSEMKOMUUDĚLALA?!  Tři dny musím čekat, a to jsem tu modro-žlutou krásnu měla v rukou, seděla mi na klíně a ještě jsem si s ní povídala :/ Řekněte mi, je tohle fér? (Nemluvě o tom, že jsme se nemohla dost dlouho rozmýšlět, zda chci Poslední dopis od své lásky nebo Aljašku, protože Jinřich ty knihy vzal a zeptal se prodavačky, která je lepší. Já vim že je Aljaška lepší, ale když to nerozhodnu já, není to ono!)

Mám v mobilu ještě jednotlivé videa z hor. Opět. Ale dle mého, o to není takový zájem, takže jsme z toho smutná a v depresích a nechci se ztrapnit tím, že ho sem dám a nikomu se nebude líbit.

Mějte se krásně a svěže
Užívejte zimních dnů
na blátě a hnusu  

neděle 15. prosince 2013

Horský Vlog

Bolí mě kolena..

Čauky mnauky!
Jsem tu zase. Já a moje kouzelná skříňka plná legrace!
Dnes jsme jeli s přáteli na hory. Každý rok minimálně 2x jezdíme na denní lyžování do blízkých ski center. Většinou buď Říčky v Orlických nebo Černá Hora. A protože jsem ten krutý blogovloger, rozhodla jsem se Vás dnešním dnem provést. Bohužel, nějak se mi nikdy nechtěla sundávat rukavice, tak jsme natáčela pouze na lanovce a jednou při jízdě (kdy jsme mimochodem i hodila rychtu, vše ve videu), a jednou jsme byla natáčená při (pomalé jak šnek) jízdě. Kdo na snowbu jezdí, prosíím, nemějte vtipné poznámky. Nebo jo, mějte vtipné poznámky, ale ne urážející. Kritiku nesu velice špatně :)


čtvrtek 12. prosince 2013

Kontaktní čočky, šílené efekty a dokonalý Martin- aneb půlnoční premiéra Hobbita

Možná si už někdo všiml, že mám hroznou tendenci chodit na půlnoční premiéry trháků. Dělám to už dlouho a je to proto, že prostě nemám ráda, když někdo vidí film dřív než já a pak mi o tom chce povídat. NE. To já mám být ta mrcha a říkat vám spoilery. CHvávavava..

Takže včera jsme byla v Cinemacity v Pardubicích na půlnoční premiéře Hobbita- Šmakova dračí poušť.  Možná nebyl nejlepší nápad předtím vypít 4 piva a panáky, ale přece nebudu sedět v hospodě o kofole, žejo. Takže když jsme vykydla, tak mě začala bolet hlava, což u tak dlouhého filmu znamená, někde v polovině. Taky jsme prý údajně štvala pána, co seděl vedle nás na sedadle, protože jsem při reklamách před filmem "pištěla a vykřikovala". NOACO?! Ježiš, nechte volnost opilé dívce, co ráda připomíná, že v X-menech Budoucí minulost hraje Gandalf a taky Katnyss. A nebo že Nemám ráda Capitana Ameriku a tak se moc netěším na jeho film. Tak!

Mám moc ráda filmy tohoto typu. Byla jsme i na půlnočce Hobbita jedničky, který byl...lepší. Ano.. Řeknu vám to hned na rovinu a nebudu se za o stydět. Dokud se výprava nedostala do Ereboru, tak nebýt stejných postav tak nebylo moc poznat, že s jedná o Hobbita. Že se jedná o Hobbita, který má stejného režiséra a štáb jako Hobbit jednička.  Bylo to prostě jinak natočené, záběry trochu jinak nastříhaný, hudba zvláštní, záběry na Bilba a Thorina divné, Gandalf divný. Víc k tomu celému asi nemám co říct..

úterý 10. prosince 2013

Reset- Amy Tinterová

(opakuji : Něco jako recenze)

Reset- Amy Tinterová

Žánr: Fantasy, Sci-fy
Nakladatelství: Egmont
Datum vydání v ČR:
červen 2013

Anotace: 

Před pěti lety byla dvanáctiletá Wren Connollyová třikrát střelena do prsou. Po 178 minutách vstala z mrtvých jako resetka: silnější, rychlejší, odolnější a bez emocí. Čím déle jsou totiž reseti mrtví, tím méně v nich zůstává po oživení lidského. Wren 178 je nejnebezpečnější reset v Texaské republice. Nyní ve svých sedmnácti letech slouží v polovojenské jednotce společnosti KLEZ(Korporace pro lidskou evoluci a zalidnění).
Wren je jako zkušená bojovnice pověřena výcvikem nových resetů, ale její poslední nováček – Callum Reyes – je nejhorší, jakého kdy viděla. Callum byl oživen 22 minut po své smrti, a tak prakticky zůstal člověkem. Má příliš pomalé reflexy a nepatřičné otázky a jeho nikdy neuvadající úsměv vyvádí Wren z miry. Pořád však odpovídá za jeho výcvik. Když Callum odmítne splnit rozkaz, dostane Wren poslední šanci ho srovnat – jinak ho bude muset zlikvidovat. Wren dosud vždy uposlechla každý rozkaz a ví, že když se vzepře, bude také zlikvidována. Ale zároveň se nikdy necítila tak živá jako s Callumem… (anotace z knihy)

Příběh:

Je to další ze sérií (romantických) dystopií, které v posledních letech tak fičí. A mně to nevadí! Já mám ráda dystopie. Bohužel, nějak nevidím v té obří škále příběhů ze zničené, změněné nebo jiné budoucnosti nic moc originálního. Prostě je to o tom samém.  A Reset.. no je předvídatelný, nic vás zas tolik nepřekvapí a spíše jste zklamaní. Ale to ani tolik nevadí, protože knihou proplavete během jednoho dne, když to hodně natahujete tak během dvou dnů. Chvíli se divíte, že jste už za polovinou, a pak najednou jste na konci. Zavíráte knihu se smíšenými pocity a vlastně.. si chcete přečíst další díl.

Obálka:

Pár slovy: Je černá s červenými  čárami a bílím písmem bez patek. Je jednoduchá, je krásná.  V knihkupectví mě přitahovala a když jsme ji pak nakonec vyhrála a vybalila knihu z balíčku.. je prostě černá! Parciálně lakovaná, pevná vazba, žádný zbytečný serepetičky. Tak to mám ráda , tak to má být!

neděle 8. prosince 2013

Pavly kecy z noci a rána

Už je to 15 hodin.. 8 kol... jedna fotka druhé adventní neděle. Pavlo twl, víš že je to nelegální??

Uvědomuji si, že tento článek neudělá radost nakladatelstvím, po kterých bych chtěla spolupráci. Ale znáte to, vykydáváte, uvědomujete si ty moudra, co jste pronesli za noc a ráno, a musíte je někam napsat. A protože blog je od toho, aby se do něj psalo, tak jsem tady. V puse mám chuť plynné krve. Boha.

První moudro večera : Nezáleží na tom, je první v chetpointech, důležitý je to, kdo doběhne do cíle. Když jsem chtěla setřít kámoše, protože řikal, že je v něčem lepší než já. Asi v Dance central 4.

Druhé moudro večera : Založíme kapelu, co se bude jmenovat Nemytý záchody. Když jsme se nudili a neměli co dělat. Ksakru jak já jsme se potom smála :D Takový to jako ty ženský z televize, ty uřvaný, jak otevřou pusu a řvou. A pak jsme to musela všem opakovat, a že já budu bubeník. Tudle větu si musím pamatovat a budu jí opakovat celé roky.

Třetí moudro večera : Co do tý byliny dávaj? To když jsme něco moc prožívali, asi nějakou písničku. Taky hrozně vtipné, i když vám to nepříde. Protože jste puritáni. TAK! A máte to..

Čtvrté moudro večera : Připadají mi sexy rozšířené zornice.. ale jen ty moje. No.. prostě tak. Mám to i vyfocené v mobilu a připadám si jak démon ze Supernatural, i když ty mají oči černé celé.

A na další věci si teď nemohu vzpomenout. Možná na to, jak mi někdo furt říkal, jestli jsem nezhubla (nezhubla) a nebo jak další za noc zazpíval asi 50x People hug and givith other kisses.. a tak dále. Konkrétně je to ta písnička pod tímto odstavcem. Doposlouchejte ji alespon do poloviny, abyste pochopili ten princip, ale nejlepší jsou ty květiny na konci, tak to dokoukejte až do konce :D


Když vám někdo celou noc dělá do ucha : Brrdada iuááám babata batata.. tak je to dost příjemný. Fakt ;) PLEASE JUST TAKE THESE FUCKING FLOWERS!!

A končím. Jdu si dát rybí prsty.
Proboha, až to budu zase po sobě číst
to bude trapné...
moc mě nesuďte prosím :)

pátek 6. prosince 2013

Book Haul- Listopad

Sedím v posteli s notebookem, jim Tofíka a hrozně si tu drobím. Nesnáším drobky v posteli :/

Je to tu. Opět..
Říkám si, jestli mělo smysl točit video kvůli 4 (a půl) knihám, ale protože jsme to zase natáhla přes 6 min, tak asi mělo :) Protože Pavla ráda točí video. Moc ráda. A kdybych měla o čem mluvit, budu je točit každý den! ale nemám..



Mějte se svěže
a jděte stavět sněhuláky
z bláta 

úterý 3. prosince 2013

O tom, jak mi bratr kazí plány, neumim vzhled a nesmim rozbalit knihu

Člověku, který nedokáže nesežrat naráz tabulku čokolády příjde kniha, kterou má zabalenou a může otevřít až 24. prosince. Hm.. právě přichází největší boj mojí vůle, který jsem kdy zažila. Snad to zvládnu, přece mi zbývá JEN 21 dní... (nekoukej na tu knihu! když na ni budeš koukat, podlehneš!!)

Můj drahý bratr mi stále a vytrvale narušuje plány. Ze školy přijedu dřív, protože se opět vykašlu na Dějiny náboženství, a mám v plánu natočit Book Haul měsíce listopad. JENŽE! Můj bratr je doma, sedí vedle v pokoji a slyšel by mě a mě to velice znervózňuje a nemůžu tím pádem točit....
Taky máme konečně rychlí internet. Několik let jsme živořila na něčem, co přes den nenačítalo videa a občas ani facebook. Teď mám takovou rychlost, která je 24x rychlejší než to předtím. Z toho vyplývá, že celé dny hraji jen CS, protože mě baví těm malým šmejdům rozsekávat hlavy na velkou vzdálenost, a hraji WOW, takže tak jako tak, nic moc nedělám. Ani skoro nečtu, protože nemám co :/

Potřebuji, aby mi někdo udělal nový jiný design blogu. Jsem grafik, jo, ale nějak nejsem moc kreativní a nedokážu udělat nic moc super hezkého. Ani nic alespoň trošičku hezkého nedokážu udělat. Vlastně nezvládnu ani nastahovat obrázky. Pavlo, Pavlo, raději vrať maturitu...  Vždy když příjdu k někomu na blog, rozplývám se a velice závidím ty vánoční nebo ty roztomiloučce krásný vzhledy :3


Ti co se zůčastnili Knižíška u Suši, tak rozbalte knihu dřív a pak mi o tom napište. Abych se necítila tak špatně, až to udělám taky.. přibližně za půl hodiny. Nebo možná za méně :/

Mějte se svěže děti
i vy dospělí
se mějte svěže :)


čtvrtek 28. listopadu 2013

O tom, jak jsem stará

Ještě před dvěma měsíci jsme to slovo neznala, teď mám pocit, že je to moje životní motto. Prokrastinuji.
Pořád.
Odkládám psaní článku, točení videí, dokonce i odchod do sprchy nebo dočtení knih. Jediné co dělám, je že koukám na seriály. Proč mi někdo neřekl, že The Originals je lepší než The Vampire diaries? Nebo vlastně, on mi to někdo řekl, několikrát, ale já jsme tomu nevěřila. Teď si za to nadávám... Áááách the Originals :3 Zítra je nový díl.. fjíííuuu (možná..)

A taky mi někdo měl říct, že Zataženo, občas trakaře je dobrý. Teď si stahuju dvoječku, ta tak dobrá nebude :/

Je mi už 21 let. Před 6 dny jsme měla narozeniny. Nějak nevím, proč jsme o tom nenapsala článek, když jsme ho měla v hlavě vymyšlený. Jo vlastně vím proč, kvůli té prokrastinaci, nojo. A pokud vás mladší ročníky zajímá, jak se dospělému člověku žije v jednadvaceti, tak pořád stejně jako předtím. Připadám si na 16 let. Možná na 18, protože v 16 jsme se chovala jak vymaštěná pipina, co se na veřejnosti svléká a pak vykřikuje : "Jak velký mám prsa? Trojky žejo?". A to si nevymýšlím, přečtěte si nějaké moje staré články na starém blogu. Psala jsem jen o chlastu a o klucích. V 16 letech.. je mi z toho tak smutno..

Ale jo, možná se cítím na jednadvacet. Za 14 dnů jsme přibrala jedno kilo, zase se mi lámou nehty, vlasy mi padají, to je známka stáří ne? Včera jsme se bavila s jedním chlapcem, co chtěl zapálit (cigaretku, ne jako že on chtěl zapálit). Když mi řekl, že přestává kouřit, a že je mu 17 zeptala jsme se ho "Nejsi trochu mladý na to, že přestáváš kouřit?" Takovéhle věty říkají taky jen staří lidé. Ksakru, musím si založit penzijní připojištění..

Dnes mi máma koupila adventní kalendář. Nevím jak jsem jako malá mohla sníst denně poctivě jen jednu čokoládku. Už jsme jich teď dneska měla 8, ale to jen díky tomu, že jsou hnusný. Jinak by mi už nic nezbylo. Ale!! Proč proboha, dělají tak malinké číslička u těch okýnek?! To je jako schválně, aby nás to odradilo to jíst? I když to sním naráz, samozřejmě postupuji podle čísel, ale když jsem dobu nemohla najít číslo 5, chtěla jsme to hodit z okna. Skvělý marketingový tah!

Teď se jdu koukat na Supernatural
Je to něco jiného než The Originals
ale je to taky super
proto se to jmenuje SUPERnatural :D


PS: Klas měl toho zmrda Taylera zabít. Nebo Caroline v TVD. Nikomu by nechyběl..




čtvrtek 21. listopadu 2013

Půlnoční premiéra v nepřehledném článku

Tak jsme byla včera na půlnoční premiéře ... chvíle napětí....  Hunger games: Catching fire. WOHOUUUUUUUUU!!!

Nemám ráda zfilmování knih, ale tohle prostě.. je.. Hunger games! Bylo to super.Úplně naprosto skvělé bylo, že tam bylo skoro všechno z knihy. Sice trochu jinak podané, ale to nevadí. Bylo to fajn. FAJN. Možná ze mě pořád mluví okouzlení z toho, ale stejně je to fajn. A zopakuju to ještě asi 5x.

Ale.. Nesnáším Gala (Hurikána). Jsem naprostý team Peeta a líbací scény s Galem mi vadili a budou mi vadit vždycky. A že jich tam bylo teda jako dost. Proboha Katniss, jak se s ním mohla líbat?! A Peeta, v podobě dokonalého blonďatého Joshe nezklamal. Jsem sice vůči němu neuvěřitelně zaujatá nějakých 6 let, ale i tak kdybych zaujatá nebyla, stejně by byl skvělý. Protože je to blondýna :) Protože je to Josh. A ten týpek, co hraje Finnicka (Sam Claflin)! Na obrázcích nevypadá tak super ale on je TAK super sexy!  A jak na konci byl v těch hadrech. A má dobrý hlas. Jak volal Annie... A tak vůbec prostě Finnick.

Ježiši tento článek je tak nepřehledný..

Bylo fajn, že při promítání bylo poznat, kdo knihu četl a kdo ne. Protože při vtipných scénách (jak se Johanna svlékne ve výtahu) se upřímně smály, kdežto ostatní ne. Protože my věděli že to příjde a bylo to super.

Já ani nevím vlastně, co k tomu říct. Jen se chlubím, že jsme to viděla, protože mě někdo milý pozval (vím že čekáš, až se zmíním o tom, že si mě zval, tak je to tady) a já si to mohla užít. Sice jsme se chvílemi chovala jak kretén, když jsem se blbě usmívala u určitých scén (jak se Peeta a Katniss poprvé líbají před kamerami, jak se všichni splátci chytnou za ruce), jindy jsme se zase křečovitě chytala kelímku s pitím a  snažila se nebrečet (když vyhlásili čtvrtohry, když vylosovali Katniss a potom se Peeta přihlásil dobrovolně, když Katniss políbila Peetu a odešla s Johannou) ale to proto, že jsme to znala. Vážně by mě zajímalo, jaké to musí být pro člověka, který to předtím neznal.

A dobře, není to dokonalé. Určitě přijdu na nějaké věci, co se mi nelíbilo, co mi tam chybělo a prostě to, že to není jako kniha, která je lepší. Ale když se odprostíme od toho, že je to podle knihy, kterou mám hrozně ráda, je to moc dobrý film.

Teď si musím jít přečíst tu knihu. Koho zajímá, že jsme ji četla před měsícem?! Nikoho. Teda mě určitě ne :)

Doufám, že to taky uvidíte
a že budete nadšeni jako já
protože já jsem nadšená hodně
hodně moc hodně

úterý 19. listopadu 2013

Tupá ovce s tetováním

Jednou jsem svým kamarádem byla označena na Hipstera, protože jsme řekla, že nemám pierc v pupíku, protože to má každý a já nechci být jako každý. No ale asi chci být jako každý. Každý chce být originální a svým, ale nakonec jsme všichni jen stejné tupé ovce. A já jsem taky tupá ovce a chci být jako každý a chci mít "originální" tetování.

No prostě 17 let..
18 mi už bylo (v pátek to bude přesně před 3 roky) a moje máma je taky extra benevolentní, takže si můžu dělat skoro co chci. Když jsme si sama píchla zavíracím špendlíkem piercing pod ret (dohromady asi 4x), nic moc nenamítala. Když jsme si následně píchla (tentokrát už růžovou kanilou) 3 dírky do ucha, taky jí to bylo jedno, jen kroutila hlavou. Když jsem si (šicí jehlou) píchla piercing do nosu- což považuji za jednu z nejvíc bolestivých věcí, co jsme si kdy dělala sama dobrovolně- už se tvářila divně, ale těžko by mi to nějak zakazovala. A taky už po čtvrté mám v uchu roztahovák, protože se mi vždy zlomí a já nemám náladu hned kupovat větší velikost, protože růžovoučký max 4mm roztahováček je boží.  A proto je zvláštní, že nemám žádné tetováníčko.

Dobře. Není to tak zvláštní. Nemám ho, protože už 3 roky nepřetržitě chodí na plasmu, a nemůžete darovat krevní plasmu, když vám do půl roku byl na těle proveden nějaký radikální zákrok jako je právě tetování nebo i piercing. A taky nemám peníze no.. Ale teď, když se v únoru chystám na půl roku na Erasmus, na plasmu nebudu chodit a dokonce i nějaké peníze zvládnu našetřit, přichází ta chvíle. Dám si tetování.

Nechci působit, jako nějaká hloupá čtrnáctka , co si dá první věc, co se jí zalíbí. Abyste věděli, jsme docela rozumná a tak pokud se mi nějaký motiv líbí i 4 měsíce po tom, co na něj "narazím", znamená to, že je dobrá volba.

Nebyla bych originál, ale je to nádherný
Jako první dobrá, ale podle obrázků na googlu velmi neoriginální volba je Expecto Patronum. Konkrétně bych ho chtěla na zápěstí, na žíly. Jo je to divní, ale fuck off mother fucker!! Chci ho, protože prostě Harry. Není a nikdy to nebyla jen kniha a nikdy to ani nebude jen kniha (a filmy). Pro nás to prostě žije a je to součástí života. A konkrétně Expecto Patronum, protože mám strach ze tmy, bubáků, strašidel, a prostě ze strachu. A tohle mě přece logicky ochrání :) A néé, nevymyslela jsme si tyhle důvody jen proto, abych to ospravedlnila a nevypadala pak jako idiot a blbostí na zápěstí. Prostě to chci. TEČKA!!
Ale chtělo to i hromada jiných lidí. Na googlu je obří škála různých míst, písem a variant tohoto tetování. Ale mě to nevadí. Prostě to chci a tak je mi jedno, že to má tisíce jiných lidí. Alespoń vím, že nejsem na světě sama a že mi někdo rozumí :)
(PS: a to ještě nepočítám ten znak Zmijozelu, jak mi by slušel)

A druhá volba je možná trochu originálnější. Na stejné místo chci arabským písmem slovo Lež. Já něvím proč vlastně, ale chci to už hodně dlouho. Nebudu tvrdit že proto, že nerada lžu, nebo že vůbec nelžu nebo podobný rádoby dobrácký kecy, ale prostě proto, že Lež...

A taky, opět na podobné místo, korunku. Prostě jsme prostě Královna. Mám to i na šerpě z maturiťáku. A když si někdo může dát na ruku klec s ptáčky, lapač snů, hvězdy, kočku, kotvu nebo klíč jen proto, že se mu to líbí, já si dám korunku. A nemusím se vlastně nikomu ospravedlňovat. Je to moje tělo, moje kůže, moje peníze a moje bolest. Já si budu dělat ksakru co chci! Je mi přece skoro 21!! 



A já vím
píšu tady proslovy
a nakonec to nedopadne
ale doufám že jo :)

pátek 15. listopadu 2013

Jak mi Sinister okusuje knihy

To, že vlastním Sinisterskou činčilu asi víte. Už párkrát jsme o tom psala. V tomto videu vám ukážu, jak mi ta malá odporná příšera žere knížky, jak do nich zarývá svoje zoubečky a nemá z toho ani výčitky svědomí. Taky se dozvíte, že jsme vlastně neuvěřitelně hloupá, protož si za to mohu sama. Kdybych je nikde nenechala válet, tak by mi je totiž neokousala. Příjemnou milou zábavičku J



To je ona. Sinister. Ta vražednost ji kouká z očiček

Ale už jsme se poučila
Za poslední měsíc
mi neokousala ani jednu knihu

středa 13. listopadu 2013

Divergence a snaha nesoudit

Po shlédnutí traileru na Divergenci mám pocit, jako by mě ta kniha volala z poličky. Jako by mi nařizovala, abych odhodila, spálila a zadupala knihu co čtu právě teď (Hostitel) a pustila se znovu do ní. Vidím ji, jak ne mě mrká a volá mě. Ksakru proboha. A to já tak nesnáším zfilmování knih, ale ten trailer je moc fajn. I když... (teď nadchází zase nesouhlasné připomínky) už teď mám pocit, že Tris a Tobias se k sobě chovají jinak než v knize. Ale přejdu to. Dokud nebude 21.3. 2014 zatím nemůžeme vědět, jak to v tom filmu bude doopravdy. (BOŽE PROSÍM MOC, Ať to nezkazí. Ať to není blbost!!)


Bohužel, ale v březnu budu na Erasmu v Polsku, takže do kina na to nepůjdu (nějak si nedokážu představit, že bych šla na film v angličtině s polskými titulky, nebo nedej bože na polský dabing!!!), takže si buď budu muset udělat výlet třeba do Ostravy do kina (vtipná představa, docela lákavá) nebo si to budu muset stáhnout (což já nedělám, skoro..). Taky vám škola tak hrozně komplikuje život?!

Dala jsme si předsevzetí/ spíše challenge. Budu se snažit knihu nesoudit podle obalu. Mám totiž takový pocit, jako kdyby na mě celý svět v posledním týdnu útočil. Všude vidím anglické nápisy "Nesuď knihu" a je jedno co zrovna dělám. Instagram, Tumblr, blog nebo Youtube. Vidím to všude, takže to beru jako zprávu a budu se snažit nebýt tak povrchní. Největší záhul mi ale samozřejmě dá neodsuzovat měkké vazby. Nemusím opakovat, že je nesnáším, protože je nesnáším (už ve škole jsme se učila > vazba V8 klasická kniha, ne žádná V3). Vždy když je držím přijde mi to spíše jen jako nějaké katalog a ne kniha. Ale od zítra to tak nebude! Vyhrála jsme knihu Jarní měsíc, která je brožovaná vazba. Jako můj první popud bylo, dát ji na poličku a už na ni nikdy nesáhnout. ALE! Místo toho jsem si ji vzala, přečetla pár stránek a neodsuzuji - alespoň ne moc. Jsem na sebe opět hrdá :)

Teď se ještě 5x kouknu na trailer Divergence
Pak se asi kouknu i na knihu
zase
6x přečtená a přitom je stále jak nová!

pondělí 11. listopadu 2013

O tom, jak Vás vlastně všechny nenávidim a nenávidim i sebe a i ty knihy

Původně jsem chtěla napsat obří hejt. Byl i oprávněný, což vám vysvětlím níže, ale teď mám dobrou náladu, tak to nebude ono. Byla jsem ve škole, poctivě si odseděla 6 hodin Polštiny, pak si poctivě odseděla 3 hodiny Novověku (jak já ty podělaný Habsburky nesnáším). Když jsme dojela domů, byla jsme totálně vyšťavená a chtěla jsem umřít, ale pak jsem se dozvěděla, že jsem vyhrála knihu, takže jsme náramně olala radostná. Takže můj hejt není takový hejt, jak by měl být. Ale stejně ho napíšu! 

Nesnášim vás!! Nesnášim nesnášim nesnášim!!
Přibližně před dvěma měsíci, kdy sem si žila normální pohodový život (tzn. neblogovala jsem), jsem při příchodu do knihkupectví měla pocit, že bych si měla koupit tak 3 knihy, které se mi líbí. Dnes, kdy jsme zavítala do knihkupectví mám pocit, že bych si jich měla koupit 485 plus nějaké k tomu jako bonus!! Ne měla koupit, MUSELA KOUPIT! A samozřejmě za to nemohu já, protože já nemohu za nic, ale vy. Vy co vás sleduji, vy, co píšete krásné pochvalné články na knihy. Vy, co děláte měsíční chvástačky a tagy a recenze a všechno. Vy všichni co tady jste. Protože když vidím, co máte, jak je to super a jak jste šťastni, když čtete, chci taky. Chci taky!!

Ano, můžete namítnout, že přece nemusím vůbec dát na vás. Že vás vlastně nemusím ani sledovat. Že mám všechno tady zabalit a jít žít znovu ten pohodový život. Ale teď už to nejde. Když totiž jsem u nás v "obchoďáku", kde máme Knihy Dobrovský, musím se tam jít podívat. A když na mě kouká Den co den, Pokrevní pouta, Než jsem tě potkala, Hvězdy nám nepřály nebo třeba Hledání Aljašky, prostě to tam nemůžu nechat. Nebo můžu vlastně, dneska jsme to tam nechala všechno, ale úplně mi to trhalo nervy a srdce. Kéž bych byla zazobaným dítětem, které na co ukáže, to má :/.


Mám jednoho kamaráda, který sbírá boty. Nebo nevím jestli se tomu tak dá říkat, ale je prostě posedlý jedním druhem bot. Nejsou zrovna nejlevnější a bohužel skoro každý měsíc vychází nová a nová edice. Mohla bych vám o tom sáhodlouze povídat, protože jsme toho o těch botách slyšela dost. Ale to není téma článku. Téma je to, že jakmile jednou začnete s nějakým koníčkem (sbírání/ nakupování bot, sbírání/ nakupování knih) je to v pytli. Sice knihy stojí "jen" nějakých 250- 500 kč, takže se to dá zvládnout, ale ne v té míře, jakou bych chtěla.

Za poslední půl rok jsme si nekoupila nic nového na sebe. Koupila jsme si ale hned několik knih. Mám z toho radost, ale když se podívám do své skříně, chce se mi brečet. Vím, že potřebuji novou zimní bundu. Chtěla jsme i kalhoty na snowboard, helmu a brýle. Teoreticky i prakticky jsem na to peníze měla. Ale pak i to zkazil Hostitel, Tak padne náš svět a Tygrovo prokletí.  Hrozný, HROZNÝ koníček ty knihy!  


Jdu  z toho plakat a vztekat se do postele
a číst u toho znovu Hostitele
protože pak budu plakat a vztekat se kvůli Ianovy (znovu)
Nebo že bych si přečetla něco jiného?! O.o

neděle 10. listopadu 2013

Tak padne náš svět - Megan Creweová

Opět se tomu neříká recenze, ale "něco jako recenze"

Tak padne náš svět - Megan Creweová

Anotace:  

Začíná to jako svědění, kterého se nemůžete zbavit. Pak přijde horečka a šimrání v krku. Pár dní nato budete vykládat svá tajemství na potkání neznámým lidem, jako by byli vaši staří přátelé. Za další tři dny vás postihnou paranoidní halucinace.
 A pak budete mrtví.
Šestnáctiletá Kaelyn žije se svou rodinou na ostrově poblíž pobřeží, který postihne záhadná nemoc. Nejdřív zemře jeden člověk, pak jich začne umírat mnohem víc. Všichni mají strach a ve chvíli, kdy je jejich ostrov uvalen do karantény začíná boj nejen proti vražedné nemoci ale i proti gangu, který se nechce dělit o zásoby, které mají být pro všechny.

Příběh:

Není to žádná dystopie z budoucnosti (Teď je tu podle mě až moc). Není to ani fantasy, není to scifi. Je to něco, co se může stát teď a tady. Tedy teoreticky. A tím je to právě zajímavé. Jak všichni umírají, jak se někteří chovají jako odporní hajzlové a hůř než zvířata, aby přežili hlavně oni (hm.. asi to jsem i  já, nojo) a jak naopak někteří se snaží pomáhat a i na vlastní nebezpečí se starat o ostatní. Strach o vlastní život, strach o život vaší rodiny. Snaha vyrovnat se se smrtí ostatních. Není to strašidelné, jen je to.. já nevím.. prostě zajímavé.

Obálka:

Zaprvé: obálka by krucinál neměla spoilerovat knihu. Nikdy. Od toho je tu anotace. To se tedy netýká této knihy, obálka vám prakticky nic neřekne a to já mám ráda. Mám ráda složité krásné obálky (Tygrovo prokletí, Divergence), které jsou parciálně lakované, plnobarevné ale prakticky nic neříkající. A mám ráda i obálky, které jsou dokonale minimalistické. To je právě tato. Má neodolatelně dokonalou žlutou barvu.  Která kniha má žlutou barvu?! Mě teda jich moc nenapadá. A hlavně to písmo před celou stránku. No prostě krása. Druhý díl (Životy které jsme ztratili) je sice ještě krásnější ale o tom teď nemluvíme.  ALE...
 Nesnáším- NESNÁŠIM-  Brožovanou vazbu (vázanou?!) prostě nenenene. Ne. NE. Nee. Ohýbá se to, mačká se to, a prostě tak proboha nevypadá kniha. Ne pro mne. A ano, já vím, kniha se stává knihou svým obsahem ne svým obalem ale... prostě jsem povrchní člověk co to nesnáší.  A hlavně jak mám dát k ostatním knihám tuhle, když prostě je úplně jiná? Ach jo…

pátek 8. listopadu 2013

O prvním pravidelném čtenáři, komentářích a řazení společnosti blogerů

Protože se mi nechce číst v Město ze skla ta část, kdy se Claryina matka probudí, Jace odejde hledat Valentýna a tak dále, píšu znovu článek. Pustila jsme si OneRepublic- Couting stars a budu počítat, kolikrát mi za psaní článku bude hrát. Ksakru mě to tak baví

Chystám natočit video o tom, jak mi Sinistr žere knihy, což může mít i podnázev- proč nesnáším PaperBacky. Určitě to bude moc super video, už jsme to točila asi 2x, ale to bylo v době, kdy jsme ještě nepublikovala a jen o tom snila, což mě vlastně přivádí na další odstavec...



Proboha! Mám prvního pravidelného čtenáře!!! Moje reakce, kterou jsme po tomto zjištění, které jsem napsala kamarádce na fcb byla takováto : "YEEEEEEEEES, MÁM PRVNÍHO PRAVIDELNÉHO ČTENÁŘE! To je pocit kurwa :D Kurwa!!! ". Z toho jasně vychází že 1) jsme neuvěřitelně sprostá, 2) až moc prožívám věci, co jsou docela nepodstatné a 3)proboha jasně konečně!  Já vím, někdo kdo má 350 a více čtenářů tohle neřeší. Ale já konečně vidím, že někoho zajímám a že doopravdy nepíšu takové blbosti, jak to většinou vypadá, protože někdo je ochotný to po mě i číst! Jsem v takovém rozpoložení, že bych slečně Wolf Draven byla ochotná poslat i nějaký dárek, jen nemám jaký a nesnáším dohady s českou poštou ohledně toho, kolik musím platit za balík. Tak někdy příště. Až budu v budoucnosti dělat nějaké soutěže, ty slečno budeš protěžovaná ;)

A taky kdybyste to nevěděli- žiji a preferuji zásadu, že za každý komentář by se měl člověk odměnit komentářem. Smysluplným, slušným a milým komentářem k článku. Protože prostě jsme tak vychovaná. A jsme taky vychovaná tak, že vše musím komentovat nebo alespoň likovat, protože nějaká odezva od čtenářů/sledovatelů je přesně to, po čem autor nejvíce touží. TEČKA!

(Písnička hraje právě po 8. Hádala jsme se totiž z činčilou, protože mi skočila na klávesnici a napsala nějaké blbosti do článku, tak sem ji dávala oříšek, který nechtěla, tak jsem ji dala rozinku a následovně sušený šípek. Teď sedí vedle mé ruky a chřoupá)

Sinistr činčila
Extrémně mi nevyhovuje řazení společnosti blogeů/vlogerů. Buď musíte být Beauty, Knižní, Fashion, Lets player, a nebo podobně . Pak máte možnost být něco mezi, psát nebo vlogovat o tom, co vás napadne a snažit se zapadnout, i když vlastně nemáte kam, protože se nezařazujete. No prostě divné. Sleduji už tolik lidí, jak na blogu nebo na youtube a nebo co si jen pamatuju adresy a já sama mám pocit, že ani nevím, ke komu chci patřit. Vlastně chci ke všemu.  Jen je divné, když potom komentuji nějaké video nějakého vlogera na youtubu, ten se pak podívá na můj kanál a tam samé knihy. Mám pocit, že mě to dostatečně nevystihuje.


právě hraje píseň po 10
myslím si, že to asi pro dnešek stačí
začínám ji totiž nesnášet...


čtvrtek 7. listopadu 2013

Film- Enderova Hra (2013)

(není to recenze, je to soubor zážitků. Jinak bych nadávala na nedostatečný projev vedlejších postav)

Scifi snímek Enderova hra je filmová adaptace knižní předlohy se stejným názvem, kterou napsal v roce 1985 spisovatel O.S. Card. Tato kniha se v okruhu čtenářů, kteří čtou scifi literaturu těší veliké oblibě. Četla jsem hodně článků, kde Enderovu hru označují za jednu z nejlepších knih právě tohoto žánru. A to by nebyli hollywoodští producenti, aby se nesnažili zničit/zlepšit něco, co už lidi milují. Nesnášim ten zvyk, že každá kniha co je alespoň trochu dobrá musí být zfilmována...

Abych hned na začátku přiznala: knihu jsme nečetla a ani do nedávna, kdy jsme na filmu byla jsme netušila, že vůbec existuje. Takže moje závěry vycházejí jen z dojmu filmu a nějak nemůžu posoudit, jak je to v knize. Ale to se brzy snad změní, protože knihu si musím přečíst!

O čem je film : Země přežila útok mimozemské rasy. Bohužel válka, která se odehrála má na svědomí mnoho milionu mrtvých. Všem je ale jasné, že další invaze bude tentokrát devastující a proto se lidstvo snaží nalézt dokonalé vojáky. Tito vojáci jsou děti, kteří prochází speciálním výcvikem a jen ti nejlepší se dostanou do Vojenské školy. Jedním z těchto dětí je i Ender, který se má stát podle všech hlavním velitelem.

pondělí 4. listopadu 2013

Book Haul - říjen

Sice je pondělí a v pondělí já netočím videa, ale dneska prostě je speciální den. 1. nešla jsme do školy, protože mě bolela hlava, ale později jsme se dozvěděla, že stejně nám 6 hodin cvičení odpadlo a za 2. máma mi dovolila objednat si knihy a zaplatí mi je. Bůh žehnej lehkému nátlaku!

Nyní ale k videu.
Jak jste se mohli dočíst v názvu článku, jedná se o Book Haul za měsíc říjen. Můžeme tomu říkat i Chvástačka, nebo Nakupování nebo cokoliv jak kdo chce. Jak uvádí ve videu, za měsíc říjen jsme si koupila více knih, než za zbylý rok 2013. Konkrténě jsme si předtím koupila 5 knih (Divergence, Rezistence, Loď mezi hvězdami, Město z popela a Město ze skla), tentokrát jsme si ale knih koupila 7!! A z toho 4 v jednom týdnu. Není nic krásnějšího než zaplněná polička :)

Nyní si ale užijte moje krásné video, a pokud budete mít chuť, můžete ho i okomentovat zde na blogu nebo na youtube. A kdybyste si mne přidali do odběrů, páni, to by bylo taky super :) 


A speciálně jsem se kvůli videu malovala, strojila a hlavně vylézala z postele, takže si toho važte :) A ano, vypadá to, že jedna linka mi trochu ujela, ale neujela, jen to tak vypadá.


pátek 1. listopadu 2013

Tygrovo Prokletí - Colleen Houcková

Hned na začátku řeknu větu, která ospravedlní všechny negativa knihy : Proboha, to je tak krásný obal!  Nikdy jsme neviděla nic superovějšího :3

(moje recenze nejsou jako jiné recenze, zvykněte si) 

Tygrovo Prokletí - Colleen Houcková 

Příběh se mi líbil. Je to něco jiného než všechny ty dystopie, upíři nebo andělé/démoni a hlavně to zase není Amerika. Nacházíme se v Indii, což je hezká změna. Sice hned na začátku mi bylo jasné, že tygr není jenom tygr, že pan Kadam bude velký kámoš a že Kelsey bude milovat svého tygra.

Knihu "znám" už hodně dlouho. Myslím si, že na světě je hodně málo lidí, co aktivně čtou, kteří by tuto knihu nečetli. Což je popravdě obří nevýhoda, protože o Kišanovi a Renovi jsme slyšela už tolikrát, což je tak obří spoiler, který se těžko nevnímá. A právě toto je to, co mi hned na začátku čtení hodně vadilo.

Vím, že naprostá většina slečen, je team Kišan a proto jsme se já snažila, do tohoto nezařadit. Celou dobu čtení jsme se snažila myslet na Rena, obdivovat toho modrookého tygra a nehledět na jeho bratra a na to, jak ten se chová. Při líbacích scénách jsme se nutila do úsměvu a nakonec se mi to povedlo, mám ráda Rena. Nevím ale, jestli mi to vydrží i u následujících knih, ale teď to tak opravdu je (snad). Sice ano, Kišan je zajímavější. Je Mladší a je to černý tygr! Proboha to mluví za vše ale nechci být přelétavá. Zatím (příští týden si jdu snad pro druhou knihu, tak očekávám, že se můj názor velice rychle změní..).

-SPOILER!!-
Nemůžu si ale odepřít tento odstavec : 80% knihy je super. Vyvíjí se to tak jak má, hezky to odsýpá a čte se vám krásně. Jenže.. Jakmile se Ren a Kelsey dostanou do Kiškindy hrozně mě to štvalo (sralo). Záměrně se naučím mít ráda jejich pár a Kelsey začne řešit vnitřní dilema, jestli zůstat s Renem, jestli ji nemiluje jen proto že je ředkev (PROBOHA! Každá holka si o sobě myslí, že je ředkev!!) a nakonec se rozhodne, že i když ho miluje dá mu volnost a blablabla. Moje Zmijozelské já s tím tak hrozně nesouhlasí! Když někoho miluji, tak nedělám scény, když vím, že ten druhý dokonalý mě taky miluje a prostě jsem s ním ne?! Ježíííš. Vážně jsme kvůli tomu chtěla přestat číst. Nemám ráda, když hrdinky se nechovají tak, jak bych se chovala já. Což je samozřejmě jen můj osobní problém a ostatním to může přijít eňo ňuňo.

Samozřejmě nelituji koupi této knihy. Už jenom kvůli tomu, že to má tak krásný obal. Taky je příjemné, že všechny knihy od nakladatelství CooBoo co mám doma, mají stejně výšku, takže na poličce vedle sebe jim to moc sluší. Ale nejsem z toho tak odvázaná, jak bývám. Je to milé příjemné čtení, naučíte se, jak se hindsky řekne princezna, nebo jako se nazývají nějaké Indické pokrmy. Ale pokud se i v dalších knihách bude Kelsey chovat jak blbka, co nehledí na své pocity a řeší jen nějaká vnitřní dilemata, fakt mě to naštve. 
Klady: 
+ dokonale dokonalý obal, 
+ tloušťka knihy (čím víc, tím líp)
+ tygři

Zápory: 
- vnitřní dilema Kelsey
vnitřní dilema Kelsey
vnitřní dilema Kelsey
(jednou to nestačilo napsat )



úterý 29. října 2013

Jak nenávidím kočky a psy

V nejbližší době se to tu bude zelenat článkami (jak se to proboha skloňuje? Debilní Polština... po 10 minutách) články, kde se budu věnovat vlastně všemu jen ne tomu, k čemu sem primárně tento blogísek založila. Takže tu nebodou žádné kvalitní věty na knihy. Ne nebudou, jsme neschopná a psaní recenzí mi hrozně připomíná školu a já momentálně opět prokrastinuji. Proprokrastinuji se až ke zkouškám. To je můj život :). Ale mám v plánu recenzi na sérii Křídla. Dávám tomu tak.. 8 dní. Do 8 dní to vážně udělám.

nyní ale k nadpisu článku 

Já miluju zvířata. To opravdu ano. Asi všechna až na nějaký odporný podmořský věci, co žijí v km hloubce, z které mám fobii a vypadají přesně, jako ztělesnění mých strachů. Dokonce i ty kočky a psy miluju. Doma máme stále 5 koček, plus občas nějakých těch 8 koťat, dokud neodejdou (rukou mé vražedné mámy) do země zapomnění. Taky máme doma 2 psy a vždycky jsme psy měli a vždycky snad mít budeme. To tedy úvodem. Ale proč toto píšu?

Možná jste si všimli (píšu to v každém druhém článku), že rozvážím letáky po naší vísce. I když to asi nesnáším, stále na tom pracuji. Co ale nesnáším víc, než ty letáky je ty kreténský psi, co neuvěřitelně odporně štěkají, strkají hlavu těsně ke schránce a kdyby mohli, nejraději by mi ukousli polovinu obličeje, nebo alespoň ruku. Skáčou, vrčí, chovají se jak dementi, i když mě už musí znát a prostě musí vědět ŽE JIM VEZU JEN LETÁKY A ŽE NEMÁM V PLÁNU JE VYKRÁST. Boháákrystééé! A hlavně jeden černý německý ovčák, měl jednou skoro štěstí a skoro se mi do obličeje zahryzl. Fakt, měli by k těm letákům dávat zdravotní pojištění..

Kočka a nějaká nebohá myš. Nevhodný obrázek, já vim :)
A jak už jsme se párkrát asi zmínila (asi v každém druhém článku), mám doma činčilu. Už je hrozně rozmazlená, protože jsem ji naučila na oříšky, který nesmí ale miluje je a ted nic jiného nesní. No ale to sem nepatří. Nedávno činčila běhala po pokoji u mého bratr a máma ji musela vyhnat, protože ona ji tam pustila. Bohužel, byly otevřené dveře na chodbu a nakráčela si to do místnosti kočka, co se jmenuje Kočka a jakmile spatřila činčilu, co se jmenuje Světlana, tak se na ni vrhla. No a protože Kočka je hodně dobrá lovkyně, zahryzla se do činčily a než jsme ji stihla chytit ( a obloukem ji vyhodit z mísnosti), činča měla potrhané ucho a nohu. Nyní se s kočkou demontrativně nebavim a dávám ji dost najevo, že je to hodně moc sprostý slov. Je ale zvláštní, že kdyby se Světlana zahryzla do Kočky, na tu bych naštvaná nebyla. Nojo... (Činčila je mimochodem už ready, pár dní se s námi nechtěla bavit, ale teď už na to snad zapomněla a noha i ucho se jí skoro uzdravilo)

Plyne z toho ponaučení, že blízké shledání mezi tak odlišnými rasami (Člověk x Pes, Kočka x Činčila) nikdy nedopadá dobře, takže musíme doufat, že nás nikdy nenavštívi Mimozemšťani.

Pac a pusu
Live long and prosper 
a fuck the rules! 

sobota 26. října 2013

Špek z rosolu

Nechci se před nikým vychloubat ani se nikomu posmívat!

Hned na začátek chci uvést : Ano, nejsem tlustá a ano, kdybyste vypadali jako já, tak byste se radovali, a ano, vím že mám dobrou postavu. Díky, fajn, ale strčte si to někam, nemám ráda řeči o tom, jak je kdo tlustý, jak je kdo hubený, jaké má kdo stehna, zadek, prsa, špeky nebo boky. Nezajímá mě to (i když v tomto článku si budu dost protiřečím). Každý je nějaký, někdo s tím co má může něco dělat, někdo nemůže. Ale ať kdo vypadá jakkoliv, nikdy není s tím spokojený. NIKDY! 

Moje máma mi už pár měsíců, co jsem se po 2 letech vrátila bydlet domů a žeru jak hovado říká, že když ona vážila jako já, byla se mnou v 6 měsíci těhotenství. Nebo když byla stará jako já, vážila mnohem méně. Netvrdím o sobě, že jsme špekoun (omlouvám se, pokud toto slovo někoho uráží), ale když každých 14 dní chodím na plasmu (součástí prohlídky je i vážení na váze) a vidím, že moje váha postupně a stále stoupá, docela mě to děsí. Nebo to, že jsme se v létě narvala do svých kraťas jen tak tak. To je teprve děsivé.

Nikdy jsme nedržela diety. Nikdy jsme aktivně nesportovala a vlastně jsem si žrala co chtěla a nic nedělala. Ano, na základce jsme sice byla ta, co předvádí  cviky na hrazdě nebo koze, ano běhala jsme za naší školu 800m, hrála vybíjenou, volejbal a basketbal a skákala do písku, nikdy mě to ale nijak neuspokojovalo a nechtěla jsme se v tom angažovat (dělala jsme to jen kvůli tomu, abych nemusela do školy a připadala jsem si hrozně moc hustě a namachrovaně).To bylo ale před 6 lety a pravdou ale je, že v současnosti těžko popadám dech, když dobíhám na vlak, na kolečkových bruslích ujedu maximálně 100m, aniž by to na mne nezanechalo nějakou trvalou stopu a celkově mi dělá problémy, jít a zároveň mluvit. Jsem jeden velký kus rosolu, který by měl celulitidu dokonce i na obličeji, kdyby to šlo.  A tak to chci změnit.

Všichni známe 30 denní výzvu. Jo, i já to zkouším. Dávám si Zadek/stehna a Břicho. No. Začala jsme včera, a to, že jsme to dneska zopakovala je pro mne, jako kdybych vylezla na Mount Everest. Jsem na sebe hrdá, pyšná, poplácávám se po rameni a očekávám uznání a blahopřání. Včera jsme byla neuvěřitelně akční, takže místo 50 dřepů jsem si dala asi 160 s menšími rozestupy. Dneska za to hluboce platím, protože nemohu ani dosednou na záchod, aniž bych nezaskučela. Ale stejně jsem se vzchopila a dala si 60 dřepů. Panejo, asi budu fitnes trenérka! Ještě sice dneska musím dát cviky na břicho, což asi nezvládnu, ale jsem plná motivace, tak snad to půjde :)

Všude píšou, že to nejhorší co můžete udělat je říct si, že začnete zítra. Já začala včera, takže nejsem nejhorší :)

A v pondělí si dám Chickenburger
a bagetu s nugetkama a majonézou
a párek v rohlíku se spritem :)

pátek 25. října 2013

HG za 28 dní

Je pátek a já nenatočila žádné video. Nevím, jak si to odpustím, ale prostě sem nemohla. Nebo spíše nechtěla? Nevím. Ale znovu jsem si četla všechny Hunger Games, a zas mě to tak pohltilo, že jsme 3 dny nemohla prostě dělat nic jiného.

Už jen 28 dní do filmu. (28 dní do mých 21 narozenin). Já nevím jestli se těším nebo ne. Když jsem četla Vražednou pomstu, tak je mi úplně jasné, které věci ve filmu nebudou a že Peeta nebude Peeta. Achjo, já tak nemám ráda zfilmování knih (řikám to porád dokola, snažím se i vás donutit, abyste to neměli rádi)! Ale ještě víc se bojím toho, až zfilmují Sílu vzdoru. Nedokážu si totiž přestavit, jak zahraje Josh nepříčetného/vražedného/pomateného Peetu. Jak udělají to, že uhoří Prim? Nebo to, jak v knize se nevěnuje tolik prostoru, když umře Finnik, jestli ve filmu to bude víc natáhlé, když už teď tolik slečen ho miluje, a to jsme ho ještě neviděli ani na plátně. Nebo to jak se sesype Katniss. A nebo ty poslední řádky předposlední kapitoly a poslední kapitoly, kterou všichni tak milejeme...  Ale bude to určitě božské, ale netěším se na to. tečka.

Teď jsme rávě strávila asi 30 min na Instagramu a hledala věci pod #Hungergames #Books #lovebooks, a zase jsme byla ohromená. Miluju instagram a Trumblr, tam toho vždycky najdete hromadu, nad čím člověk může brečet, smát se nebo se jen přihlouple usmívat, protože to co tam píšou je dokonale užasné. Instagramujeme!

28 dní..
Miluji Peetu Mallarka. 
A Josh vypadá jako dokonalý Peeta 


pondělí 21. října 2013

Zlomené srdce z konců knih

Já v posteli s Aaronem :) 
Stále mám zlomené srdce po přečtení knihy Jsem Zlomená, a to to je už týden. Možná by se hodila recenze, určitě se k tomu dostanu, protože teď, když se mé pocity z toho rozležely, dokáži kloudně uvažovat. Ale myslím si, že si jí vezmu zítra do školy a přečtu si jí ještě jednou. To je ten "sladký" život vysokoškoláků, protože musím dvě hodiny čekat na přednášku a u toho mohu číst. Jupí! ...

Možná jste si mohli povšimnouti, že knihám říkám podle jmen chlapců, které v nich obdivuji. Mám doma Tobiase, Peetu, Tamaniho a třeba Iena. Jejich sladká jména mám napsaná i tužkou na poličce. Nojo, asi nejsem zcela v pořádku, ale to nevadí. Hlavně se to nesmí dozvědět moje učitelka na Polskou literaturu. Donutila by mě totiž milovat Mickiewicze a to já nechci. I když krásně spíše. Ách já miluji poezii z romantismu :)

Teď mě napadl ještě dodatek, že já mám zlomené srdce vlastně úplně ze všech knih. Teda ze všech konců knih. Je to hrozné. Před dvěma dny jsem dočetla čtyř dílnou sérii (jak se tomu říká? ne Trilogie ale...??) s názvem Křídla od Aprilline Pike a... mám zase zvlastně zlomené srdce. I když vyhrál ten kdo měl, ta poslední kapitola byla podpásovka. Všechny konce knih jsou podpásovky! Proč nemůžou být jako nekonečný seriál Ulice? :/

A s tímto koncem se končím
protože od toho konce sou
aby se s nimi končilo ...


pátek 18. října 2013

Booktuber TAG- The first & The last

Očividně je na mé osobě vidět, že miluji Tagy. Je to tak. A dokud neudělám všechny tagy, co se knih týkají, nebudu spokojená :) 

Tentokrát se jedná o Tag s názvem The first and The last. Tento Tag obsahuje 10 otázek, které se týkají jak knih tak i kamápenek videí. Každá otízka má dvě části, a jak podle názvu poznáte, jedná se o část kdy se řekne Moje první a Moje poslední. Na vysvětlování jsme nikdy moc nebyla, tak snad to chápete.

Video je už 2 dny "staré" a za tu dobu jsme si stihla koupit ještě 2 nové knihy a přečíst je takže některé informace nejsou nejaktuálnější, ale to je drobnůstka. Takže doufám, že se vám video bude líbit, a že tento Tag také uděláte a pošlete ho dál :)


čtvrtek 17. října 2013

Sam s křídly, nadpozemská rychlost čtení a 62. kapitola

1. PROBOHA! Konečně jsme viděli Sama s andělskými křídly! A jak mu opadávalo peří. Ách to je krása. I když to byl samozřejmě Ezakiel, ale stejně. Jak já miluji andělská křídla :) I když nechápu, proč Jered musí hrát toho Ezakiela s takovým odporným úšklebkem, je takový pomalý a všechno. Casstiel je vždycky "normální" a netváří se, jak kdyby měl zaražené prdy, tak proč Ezakiel? Nechápu. Ale stejně super díl. I když z nepochopitelného důvodu nemám ráda Kevina. (mluvím o Supernatural dílu 9x2)

2. Moje máma byla lehce zděšená, když jsme ji dneska řekla, že jsme si za týden koupila 4 knihy. Jsem šílená. Nejšílenější je, že mám už 3 přečtené a tu poslední dočtu dneska. Proboha, nesnáším to, jak rychle čtu. Já totiž ani nepotřebuji prakticky záložky! Když začnu číst v den, kdy nejdu do školy, prostě tu knihu skoro neodložím, dokud nedočtu a většinou, když má kniha cca 350 stránek ji dočtu za nějakých 6 hodin? No to je šílený..

3. Kdo nesnáší spoilery a nečetl  Jsem zlomená >> NÁSLEDUJÍCÍ ODSTAVEC NEČTI, JINAK MĚ BUDEŠ NENÁVIDĚT!
Proboha. 62 kapitola mi zničila život. Aaron. Jsem team Aaron! A když začala ta kapitola (jak si to tam rozdávají), říkala jsme si "Ano! Konečně!" a ona na konci řekne Adam. No to.. prostě.. ne... jako..!!...
Když jsme to četla, srdce mi bušilo jak zběsilé, a to ne kvůli tomu, že to bylo sexy a vzrušující, ale proto, že se dělo to, co jsem chtěla. A nakonec, to takhle pokazí! Řeknu vám, jak bude pokračovat třetí kniha. Aaron nebo Adam umřou. Protože jak by si jinak Julliet vybrala mezi nimi žejo, tak jednoho Taharet Mafi zabije. Klidně se i vsadím. O 50 kč!

  Nesnáším, když píšu článek a někdo mě vyruší. Konkrétně, že mi začne volat. Pak ztratím niť a nemůžu dál pokračovat. To se stalo teď, takže víc vám toho neřeknu. I když jsme rozhodně chtěla, ale už nevím, co to bylo :(

Jsem zlomená je trefný název
protože teď jsem zlomená
protože Aaron by měl vyhrát
protože za ním stojíme my, my ze Zmijozelu! 

sobota 12. října 2013

O půjčení Harryho a čárkování knih

Můj bratr si ode mě půjčil (no prostě si to vzal, nepůjčil) Harryho 7. Celý den přemýšlím o tom, co s tou knihou asi dělá, jak jí ohýbá rohy a jak si o ní utírá svoje mastný odporný ruce. Dnes z toho asi neusnu.

Já vim, asi jsem paranoidní, ale prostě mám knih málo, mám o to prostě strach! A ještě ke všemu, ta kniha je z paklu všech 7 Harryho knih a všechny knihy byly čteny zatím jednou, protože jsme je dostala před rokem k narozeninám a četla jsme si to znovu všechno postupně. Poznám každý ohnutý růžek!!!  Ještě ke všemu je to měkká vazba, které tak bytelně nesnáším, protože se hned roztrhají, povolý, ohýbají.. achjo. Vůbec jsme mu to mimochodem nechtěla půjčit, ale on přišel a vzal si to. Hajzl.

Začala jsme si do knih psát (tužkou samozřejmě) datum, kdy sem si je koupila a čárky, kolikrát jsme je četla. Je sice pozdě, protože mám takhle označeno jen 4 knihy + ty nové Harry Poterry, ale stejně mi to přijde jako super nápad. Za pár let, když si budou mé děti číst mé knihy tak se společně budeme bavit o tom, jak je ta kniha stará, kolik tam mám čárek a podobně. To bude bájo! Jen je škoda, že sem začala až takhle pozdě, protože by mě třeba zajímalo, kolikrát jsme doopravdy četla právě třeba Harryho 6 nebo Ptolemayovu bránu, protože ty jsou stoprocentně moje nejvíc čtené knihy. Ale to už nikdy nezjistím :/

Teď čtu znovu Hostitele od Stephanie Mayer. U té si pamatuji, že jí čtu po 3. To je zatím takový standart :) Protože miluji Iana a na každé 100 stránce brečím jak želva.

To je vše sexy přátelé
Mějte se krásně a svěže


čtvrtek 10. října 2013

Tag - 25 náhodných faktů o mně

Měla jsem skvělý nápad natáčet video v HD. Nejenže jsme si zaplnila celou pamětovku, při skříhání videa se mi sekal celý ntb, renderovalo se mi to půl hodiny a na youtube nahrávalo 2 hodiny! Už nikdy tento skvělý nápad mít nebudu. NIKDY! (a to nemluvím o tom skvělým nápadu dám tam ty efekty, které mi video smrsklo doprostřed a zjistila jsem to až na youtubu..)

Je to tu!
Nějak jsem si oblíbila Tagy, protože je to hrozně jednoduché, baví mě a to prostě tak. Tento TAG jsme natáčela asi 8x, protože pokaždé se mi to nelíbilo. Konečně jsme to ale dneska dodělala a jsme tak nějak spokojená. I když po dorenderování mně napadlo, co jsme mohla říct místo čeho, že jsme tam nedala titulky a že jsme tam opravdu neměla dávat tu "animaci" posouvání. Ale co, z chyb se člověk učí, příště to zas bude o něco lepší :)

Doufám, že se vám video bude alespoň trochu líbit, že zanecháte například komentář nebo like, a že se uvidíme i u dalšího videa :)


sobota 5. října 2013

O blogu a mé neustálené osobě

Abyste se naladili na stejnou vlnu, jako já, když píšu tento článek, musíte si pustit Britney Spears- Work B*tch a Adama Mišíka- Tvoje světy a pouštět si to porád dokola. Pak pocítíte energii jako já a můžeme dosáhnout naprostého pochopení. 

Abyste mě pochopili doopravdy, musím vám o sobě něco říct. Tedy spíše říct něco o tom, proč tento blog vůbec existuje, aby nedošlo k nějakým neshodám :)

1. Nikdy jsme nebyla na blogspotu, vždycky jsme preferovala blog a proto mi nějakou dobu trvá, než si tu všechno nastavím, aby to bylo krásné a oslnivé. Ale od blogu jsme se chtěla dostat dál a tak jsme přešla sem. 

2. Já nejsem normální ustálená osoba. Vím, že hodně lidí si o sobě rádo myslí, že je jiná, že je šílená a podobně, takže já nejsem výjimka. Ale podle některých mých článků si všimnete, že nejsem každý den na stejné vlně, často měním nálady a postoje. Proto někdy píšu jak blbec, píšu mnohonásobné přídavná jména, skáču z jednoho na druhé. Jindy zas jsme naštvaná, smutná, podrážděná a tak píšu melancholické články plné poetických a filozofických otázek. 

3. Todle není jen knižní blog! Není to ani jen blogísek deníček a ani to není jen blog o kosmetice. Je to všechno dohromady. Jsem totiž neschopná držet se jedné věci a proto jsme zaměřená na všechny a prakticky na nic. 

(4. Dočetla jsme Vampírskou akademii. Moje srdce je roztrháno, protože jsem Team Adrian a taky prostě jsme smutná z toho, že jsme to už dočetla a zas nevím co dělat. Musím si to všechno koupit a znovu přečíst, protože to bylo opravdu dobrý. Vím že je ještě třeba Sucuba nebo jiné knihy od stejné autorky, ale to se mi teď nechce. Teď se chci utápět ve smutku z dočtení...) 

čtvrtek 3. října 2013

video Tag- Merry, Kiss and Cliff/ Svatba, polibek, útes

Dneska ráno jsme si speciálně přivstala, a než jsem šla na vlak do školy, natočila jsme video. Je to opět Book Tag, protože ty mám prostě nejraději :) Tentokrát se jedná o dost populární, který se nazývá Merry, Kiss and Cliff. S pravidly se asi nemusíš rozepisovat, určitě je znáte a nebo o nich mluvím ve videu.

Kvalita není nejkrásnější a taky si určitě všimnete mé paskvilní češtiny, špatných pádů, koncovek a střídání nespisovných a spisovných slov. Prostě takhle mluvím, jak vypatlanec. Budu na tom pracovat :) 


středa 2. října 2013

O tom, jak neumím psát a nemám v sobě nic kreativního

Člověk by řekl/ si o sobě myslel/, že když přečte hodně knih, bude umět i psát. Že do sebe natáhne tu můzu, ten um a půjde mu to samo. Že nebude muset přemýšlet o následujícím slově/větě, že to prostě naťukáte do klávesnice a bude to dokonalé... No.. nevím jak u vás, ale já jsme asi abnormální, co tohle nemám. PROČ?!

   Nejsem vůbec kreativní. Neumím malovat, zpívat, hrát na hudební nástroj, tancovat, vyprávět historky, vytvářet něco graficky (i když jsme maturovaný grafik) a psát už tuplem ne. Už od malička se snažím napsat "knihu". To slovo kniha je v závorkách, protože ať se snažím sebevíc, ať mám dokonalý nápad na příběh, vím, že nikdy to nedojde do finálové podoby. Nikdy nedokážu tak dobře vykreslit postavy, příběh a hlavně hlavní zápletku. Kniha totiž, pokud to nevíte, nemůže být nudná..


Už od dob Harryho Pottera jsme se tak nějak naučila, že pokud chcete, aby se kniha vážně líbila a abyste si pamatovali, co se v ní děje, chtělo by to, aby každá kapitola   obsahovala něco podstatného. Když se řekne Princův útěk, Sectum Sempra nebo třeba jen Věž v bouři (ano, všechno je z HP6, protože tu jsme četla nejčastěji), vím prostě o co se jedná. Ale i z jiných knih, které mají nadepsané kapitoly (příklad Eragon) vím, co se v té a oné kapitole děje. Protože se tam vážně něco děje!

   A tak to není jenom u knih. Když člověk píše, nějak by měl vědět, co tím vším chce říct. Jo. TO je můj problém. Povětšinou si totiž vymyslím začátek, momentálně u tohoto článku je to ten první odstavec a pak se snažím nějak cucat věty z prstu. Dneska mi to docela jde, jindy je to horší. Proto ze mě nikdy nic nebude. Proto nikdy nebudou slečny omdlívat z mého dokonalého hlavního hrdiny/hrdinky. Proto nebudou brečet když umře někdo důležitý. Proto nebudou mít nadšené motýli v břiše, když se hlavní hrdinka a hrdina nakonec začnou líbat nebo konečně si přiznají, že se milují. Proto nebudou chtít vyhodit moji knihu, protože naschvál na konci zabiji hlavního hrdinu a pomstím se tak Jonathanu Stroudovi, protože nikdy nepřekousnu to, že Nathaniel umřel.. 

Co tímto chci říct? Nic. Jen že nevím, proč vlastně vůbec bloguji, když na to ani nemám. Já vím, přece blogovat může každý, ale já chci být prostě na lepší úrovni a když jsme se to nenaučila za cca 7 let, co nějaké blogy mám, už k tomu asi nikdy nedospěji. KSAKRU!

Další můj problém je, stejně jako s vyprávěním historek, že neumím ukončit pointu. Takže se jen trochu ztiším a nechám vyplynout tento článek do ztracena....

pondělí 30. září 2013

Pondělí a čtecí problém

Dnešní pondělí vyneslo "Nesnáším pondělí" na úplně jiné level..

.Školu jsem měla od 9.oo-18.oo. Jen abyste si to mohli představit. Jo a vlastně.. všechno to bylo v kuse bez nějakého volného času..
Začalo to tím že od 9.00 až do 15.00 jsme měli v kuse stejnou učitelku, co mluvila jedině polsky, a hlavně nám za celou dobu těch 6 hodin jen 2x 5 minut přestávky!! A to jsme seděli v těch miniaturních lavičkách, kdy na člověka je tak 10 cm místa!
 První cvičení s námi byla ve třídě jistá slečna, která sice byla v prvním ročníku, ale metala Polštinu tak, jako nikdo z nás druháků nedává. Přitakávala si s učitelkou a nikdo netušil, o čem se vlastně ty dvě baví. Pak jsme se náramně ztrapnila, kdy jsme o sobě po ní měla něco říct a zmohla jsme se jen na "Jestem Pavla i je mi 20 lat." Trapný..Taky jsme si uvědomila, že mám trému z mluvení před lidmi (i když nás je ve třídě jen 10) a to především v tu chvíli, kdy musím mluvit cizím jazykem.
Následovalo 3 hodiny v kuse něco, co se jmenuje Polština ve struktuře užívání. No .. četli jsme z Polské učebnice a snažili se vymyslet, jak se vlastně skládají nová slova. V Polštině. V tu chvíli nás už všechny boleli pupy (polsky zadek) ale ještě jsme u konce nebyli, protože následovala hodinu a půl cvičení, které má podobný zvláštní název, který si nepamatuji, protože mi to je úplně volný..
Následoval přeběh na další budovu, kde jsme měli další tříhodinovou přednášku z Dějin Novověku.

Ať si každý myslí co chce, studenti nemají tak krásný život!


Ale abych nebyl tak negativní... Koupila jsme si dvě nové knihy Jsem Roztříštěná od Taheret Mafi a   Křídla od Aprilynne Pike. a teď mám silný problém. Zamilovala jsme se do Vampírské akademie od Richelle Mead - tímto se omlouvám, že jsem o tom řekla, že je to nudné- a naposledy jsme četla 4 Krvavý slib. Kdo to četl, ví o čem je 4 a ví, že se musim urychleně pustit do 5 Spoutání Magií. Mám to doma, ale taky bych chtěla číst ty nové. Jak vidíte na obrázku, Křídla stála jen 99,- a na Jsem Roztříštěná jsme si dala 10% slevu, takže jsme vlastně koupila kvalitně :D
Ale upřímně, stála jsme v knihkupectví asi 10 min a  střídavě jsme nosila asi 7 různých knih, protože jsme nevěděla, co doopravdy chci koupit. Původně jsme šla pro Tak padne náš svět :D Nějak sem se trochu.. odchýlila. Tak možná za 14 dní :) 

Mějte se krásně a lahodně
A žijte dlouho a prosperujte..