Pavli životní dramat jmenující se "Zavšechnomuže19stoletínakteréjsemsenepřipravila"

Pojď mi  žejo. Jednu recenzi zprava, druhou zleva! Achbože, víte jak moc mě to nezajímá? Tááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááákhle moc :)

Právě u mne probíhá totální zhroucení. Ze školy mě vyhodili. Ne teda jako až tak moc hustě, jen prostě musím skončit. Celou dlouho storku o tom vám vyprávět nebudu. Už jsem to za poslední 3 dny vyprávěla tolikrát, že mě to už příde ubohé. Prostě ve 3 ročníku, těsně před státnicemi (skoro, i tak bych prodlužovala) jsem byla kvůli jedné neudělané zkoušce donucena ukončit studium, protože je to A předmět (pro netušící prostě Povinný předmět podmiňující studium) a já ho již nemohu absolvovat. Je to čistě a totálně moje chyba, naprostá nepřipravenost a flákání celého zkouškového. Sice je pravda, že nám učitel mohl povolit další termín pro zapsání předmětu, což neudělal, ale v pohodě. Beru to na sebe.

Celých 14 dní, kdy se toto pomalu děje a všechno se hroutí jsme byla tak nějak nad věcí. Dneska mi to došlo a střídám návaly pláče, beznaděje a předstírání, že se to nějak vyřeší. No co, všichni musíme nastoupit do práce a skončit s flákáním a studenským životem. Sice jsme neplánovala, že to příde takhle z ničeho nic ale.. hm.. dobrý, jsme silná ne?

Takže teď mám v plánu být často a moc opilá. Nemluvě o Jimmym, ten je jasný jako slunce při poledni. Snažně se nebudu myslet na všechno, co jsme třeba ted v posledním roku ve škole objevila- počínaje menzou, konče párty s dětmi v Ačku. A ještě více se budu snažit nemyslet na to, jak dokonale sem se měla přesně před rokem touto dobou. Víte třeba, že teď bylo IEM v Katowicích a já tam nebyla?!?! Jo, až tak moc špatné to je.

Ale! Budu vyhlížet lepší zítřky. A protože jsme splachovací a snažím se být "vpohodě", lepší zítřky příjdou už zítra, protože tak to prostě chodí. A svět se točí!

Konec mého životního dramatu.

Bůh žehnej Tomášovi, že mi koupil ty piva, Mich, žes mi pomohla napsat ten dopis děkanovi a Spolubydlícímu , že se s ním nepochybně totálně a maximálně v úterý zruším :) Jste krásnými lesklými kapkami mléka v oceánu sraček :)))

Náhlý příval potřeby se vypsat ohledně toho, že už nejsem tak moc naštvaná a že chodím do školy..

Je to zvláštní, a hodně to napovídá o mé divné osobě, ale po dlouhé době píšu článek, kdy nejsem ani opilá a ani vyndaná (pokud nevíte co to znamená, asi s tím nemáte zkušenosti, protože jste nejspíš moc mladí a v tom případě jsem za vás ráda, že nejste takové smažky jako já, a nebo prostě nejste všeobecně takové smažky jako já..), ale mám takový pocit, že kolem sebe věčně šířím jen hnusnou atmosféru (i když vy stále píšete, že vás moje videa rozesmívají a udělají lepší náladu, ohledně čeho jsme teda jako hodně nadšená ale lehce v rozpacích) a tak to chci napravit a dám si Oreo, a napíšu zase něco normálního. Protože já umím i psát!

Nějak mě extra přešlo mluvit a natáčet videa jen a jen o sobě. Ta nálada, kterou jsem měla před rokem mě opustila a teď bych chtěla se dostat na vyšší level a mluvit zajímavější věci. Ale protože já jsem sebestředný člověk, tak to nějak moc nezvládám, proto moc neprodukuji.

Jiřík z Koněmrd (Jiří z Poděbrad)

Taky je to ale samozřejmě tím, že jsem se (více méně, teda spíše méně) úspěšně  dostala do třetího ročníku bakalářského studia na vysoké škole. Zasvěcení vědí, že tím pádem bych měla pracovat už na bakalářské práci a absolvovat státnice na konci roku. Hm.... No mám téma na Bakalářku, (Odbojová činnost Jana Karského za Druhé světové války), ale jaksi chybí podklady, chuť a hlavně tak nějak nemám čas a náladu. Protože jsme nesplnila kupu předmětů z předchozích dvou ročníků, mám cca jen 98 kreditů (ke státnicím musíte mít 180!!), nabrala jsme si hafo předmětů, na které skoro vždy chodím. Ale když už tam jdu, tak si zapisuji, což je neuvěřitelný pokrok a mám ze sebe dobrý pocit. A kvůli tomu, že jich mám vážně dost, dostávám se dom 3x v týdnu až v čtvrt na 8, a někdy i později, protože mám teď ohromnou potřebu chodit s někým někam pít a prožívat studenský život. (Jo ale mimochodem, bakalářku a státnice budu dělat až příští rok, protože teď mě k nim nepustí. Ale neříkejte to mámě, ona to ještě neví )

O tom nikdy nekončícím zkouškovém...

Měla jsem v plánu následující článek na blogu věnovat recenzi na nějakou knihu. Měla to být dokonce psaná recenze, což znamená, že bych šla do sebe. Ale! Posledních několik dní jedu v učení polštiny. Neumím se vyjadřovat už česky. Nevím co budu dělat, až za 14 dní úspěšně odjedu do Katowic studovat a tam budu poslouchat jen tu polštinu, jak se potom budu moci na blogu vyjadřovat, když to nedávám teď? Třeba při cestě výtahem (windą) si říkám patra (piętra) polsky, nebo když kamarád psal sms, tak jsem mu ji přediktovávala z češtiny do polštiny. Taky si nikdy nemůžu vzpomenou na slovo koupelna nebo koberec. Já mám totiž v hlavě łaženka a dywan.. << Což ale to všechno neznamená, že jsme zkoušku z polštiny dala, nedala. A nevím kde byla ZASE chyba :/

Včerejší Polština s Náboženstvím..

I teď bych se měla učit. Nejdřív tedy sehnat články na téma a pak se to téma naučit. A co dělám? Spím ;) A nevim jestli si jako můžu dovolit neudělat další zkoušku. Už stačí, že tento týden měl být můj poslední ale díky neúspěchu si to ZASE posouvám na další, kde mám už opět zapsané 4 zkoušky, které měli být hotové, ale nejsou.. 

Asi jsem hrozně hloupá na vysokou školu. A nebo hrozně hrozně hrozně moc líná. Nebo oboje dohromady.

Včera jsem se ještě šíleně vytočila když mi bylo řečeno, že nemůžu chápat pracující lidi, protože ti to mají mnohem horší. Jistě, já kvůli stresu si myslím, že se rozbrečím a pozvracím zároveň, připadám si totálně zdegenerovaná a tupá, ale pracující lidi se mají hůř. Jo, je pravda že za 14 dní bude po všem, ale zkouškové je M.A.S.A.K.R. a hlavně pro toho, kdo na to furt jen sere, jako já... 

Jo a víte, kolik knížek jsme si koupila za tento měsíc? Ani jednu! A úplně mi lezou na nervy všichni, kdo jich mají minimálně 15 nebo víc! Nemluvě o těch, co stále uzavírají spolupráce s nakladatelstvími nebo dostávají balíčky s recenzními knížkami -_- ...

A to by do  výcucu z dnešní deprese už stačilo

Tak se nějak rozlučte

a prosím, politujte mě :(

Nepříjemný dlouhý článek pln hnusu a sprostých slov pro všechny

Pfůůůů, asi nebyl dobrý nápad jíst teď tu hromadu špaget. V 0:58 v noci. Ale ono když dostanu hlad, tak nehledím na to kolik je hodin. Nebo na to, že jsme předtím měla už dva rohlíky a šopský salát. A sušenku..

Právě teď

Tak si to představte, člověk se bojotěší (bojí/těší) do Polska a ono tam nakonec možná nejede. Uchvatný. Už se nemohu dočkat, až za měsíc nastoupím do práce a začnu něco dělat, protože mi máma nedovolí prodloužit si studium o rok. Doprdele doprdele doprdele. Brečet budu až zítra.. Nebo možná už dneska? :/

Nevím, jestli byl tak extra chytrý nápad říct všem známým o tom, že mám blog. A že do něj pravidelně píši. Teď mám opět strach napsat něco osobního, protože si nejsem jistá, kdo si to všechno přečte. A taky vlastně není dobrý neustále ostatním to připomínat tím, když řeknu něco ve smyslu : "Tak za to o tobě napíšu na blog". Nenapíšu o nikom nic a to mě napadlo už 4 věci, co bych zde mohla zmínit ale nemohu, poněvač a protože by se to dozvěděli nesprávní lidé. A pak by to bylo trapné. Moc. Z čehož vyplývá, že až si založím třetí blog (tento je druhý, jen tak pro pořádek), opravdu o něm už nikomu neřeknu...

Zkouškové školní info : Mám zatím 9 kreditů a kdybych nebyla debilní imbecil, měla bych jich už asi 17? Možná. Jenže já jsem debilní imbecil, co si myslí, že když se začne učit 7 hodin před dvěmi velkými zkouškami, že to zvládne. Nezvládne. Takže v pondělí repete. A tentokrát k tomu musím přihodit ještě jednu velkou zkoušku, jakožto trest. A den na to si dám další velkou zkoušku, co na poprvé taky nezvládnu.. Jenže mám skvělé a úžasné spolužáky, co mě v tom nenechali a opakují to se mnou :)

cestou do 13. patra

Protože se momentálně dokážu utápět jen v myšlenkách na školu, začali mě všichni blogeři neuvěřitelně štvát. Všude samé úchvatno-skvělé recenze, které bych chtěla taky umět psát a nebo zase neuvěřitelně trapné, za které bych se hrozně styděla, které mají přesto více čtenářů než já. WUT?! A nebo chlubení se, kolik toho už přečetli, nebo jak jsou nadšení z knihy, kterou já četla už před rokem. Nebo všechno ostatní. Nemám náladu na to a nejraději si momentálně čtu stěžování, jak je všechno štve a nebo v lepším případě stěžování vysokoškoláků, co jsou na tom s učením hůř než já.

Ono mne to přejde, ale to jen v případě, že nám ty debilní Katowice potvrdí. V opačným případě budu tak půl roku nasraná a všichni mě budete nenávidět.  

Sherlock. Sherlock. SHERLOCK. Byla to nejlepší série na světě. A pokud 4 bude taky takhle šíleně dobrá, kdy se budou snažit abychom my fanoušci byli spokojení, klidně si zase dva roky počkám. I když mě to bude štvát. A hodně. Kdo všechno celý s03e03 měl v obličeji totální WTF obličej? Já to byla. A taky pořád řikala "Doprdele" a nebo "Proboha nééééé!" Je to nejlepší seriál :3

Zítra jsem si chtěla natočit video. Ale protože zase vstanu ve 3 odpoledne, kdy bude už naprd světlo, nenatočím nic. A stejně bych byla jen hrozně nepříjemná. I když to na videích není vůbec vidět! To je neuvěřitelné. Na blogu taková hnusná svině a ve videích přátelská slečna plná nadšení. V reálním životě jsme zase hrozně nudná. Dokud se neopiju, pak jsme zase šíleně trapná.

Pokud si to dočetl/a

a znáš mě v reálu

řekni mi o tom

jsem nervní když nevím

kdo to všechno čte..

Mějte se svěže xoxo

Pondělí a čtecí problém

Dnešní pondělí vyneslo "Nesnáším pondělí" na úplně jiné level..

.Školu jsem měla od 9.oo-18.oo. Jen abyste si to mohli představit. Jo a vlastně.. všechno to bylo v kuse bez nějakého volného času..
Začalo to tím že od 9.00 až do 15.00 jsme měli v kuse stejnou učitelku, co mluvila jedině polsky, a hlavně nám za celou dobu těch 6 hodin jen 2x 5 minut přestávky!! A to jsme seděli v těch miniaturních lavičkách, kdy na člověka je tak 10 cm místa!
 První cvičení s námi byla ve třídě jistá slečna, která sice byla v prvním ročníku, ale metala Polštinu tak, jako nikdo z nás druháků nedává. Přitakávala si s učitelkou a nikdo netušil, o čem se vlastně ty dvě baví. Pak jsme se náramně ztrapnila, kdy jsme o sobě po ní měla něco říct a zmohla jsme se jen na "Jestem Pavla i je mi 20 lat." Trapný..Taky jsme si uvědomila, že mám trému z mluvení před lidmi (i když nás je ve třídě jen 10) a to především v tu chvíli, kdy musím mluvit cizím jazykem.
Následovalo 3 hodiny v kuse něco, co se jmenuje Polština ve struktuře užívání. No .. četli jsme z Polské učebnice a snažili se vymyslet, jak se vlastně skládají nová slova. V Polštině. V tu chvíli nás už všechny boleli pupy (polsky zadek) ale ještě jsme u konce nebyli, protože následovala hodinu a půl cvičení, které má podobný zvláštní název, který si nepamatuji, protože mi to je úplně volný..
Následoval přeběh na další budovu, kde jsme měli další tříhodinovou přednášku z Dějin Novověku.

Ať si každý myslí co chce, studenti nemají tak krásný život!

Ale abych nebyl tak negativní... Koupila jsme si dvě nové knihy Jsem Roztříštěná od Taheret Mafi a   Křídla od Aprilynne Pike. a teď mám silný problém. Zamilovala jsme se do Vampírské akademie od Richelle Mead - tímto se omlouvám, že jsem o tom řekla, že je to nudné- a naposledy jsme četla 4 Krvavý slib. Kdo to četl, ví o čem je 4 a ví, že se musim urychleně pustit do 5 Spoutání Magií. Mám to doma, ale taky bych chtěla číst ty nové. Jak vidíte na obrázku, Křídla stála jen 99,- a na Jsem Roztříštěná jsme si dala 10% slevu, takže jsme vlastně koupila kvalitně :D
Ale upřímně, stála jsme v knihkupectví asi 10 min a  střídavě jsme nosila asi 7 různých knih, protože jsme nevěděla, co doopravdy chci koupit. Původně jsme šla pro Tak padne náš svět :D Nějak sem se trochu.. odchýlila. Tak možná za 14 dní :) 

Mějte se krásně a lahodně

A žijte dlouho a prosperujte.. 

O tom, jak jsem líná veš

Zjistila jsem, že jsme neuvěřitelně líná. Tak líná, že by měli vymyslet nové slovo, aby mě alespoň z části dokázalo vystihnout. Jo a ještě nezodpovědná. To si do seznamky rozhodně nezapíšu..

Mám v hlavě plány. Plány kvůli škole, postavě, životu a i třeba tomu, co budu dělat zítra. Ale, jak jsme už na začátku uvedla, nejsem schopna nic udělat. Abych vám dala názorný příklad : 3 měsíce jsme měla čas na to, naučit se na 3 zkoušky do školy - Angličtinu, Dějiny středověku a Pomocné vědy historické. No a udělala jsem jenom jednu (angličtinu) a to díky milosrdenství naší učitelky, které se líbilo moje pončo a nějak zavřela obě oči nad tím, že mi chybí k vykonání zkoušky 10 bodů. Hrdá na sebe nejsem.
Středověk jsme si prostě nezasloužila, protože na 2 termín jsme nejdřív zaspala, když jsme ho dostala znovu tak jsme se vůbec neučila a bavila se o blbostech s kamarádem do 3 do rána a na třetí pokus, který jsme fakt už chtěla udělat jsme se sice naučila, ale ne to, co bylo v otázkách. Taky na sebe hrdá nejsem.
No a o Pomocných vědách historických není ani co mluvit, protože na zkoušku jsme nakonec nešla. Jo, taková jsem já...

Taky si pořád představuji, jak budu mít úspěšný blog, jak budu běhat, abych nevážila to co vážím, jak budu natáčet videa a podobný věci. No.. a to nemluvím o tom, jak sem si plánovala vydělat 10 tácků přes prázdniny, abych mohla odjet do Polska na Erasmus a nemít nouzy o jídlo. Všechno co sem vydělala (2 350,-) jsme utratila za oblečení, knihy, jídlo a hromadu piv, které jsem za prázdniny vypila. Co k tomu jen říct?!

Stydím se za sebe a potřebuji nějakou obří dávku motivace, abych taková nebyla. Protože jinak netuším, jak dodělám školu..

Pokud bude nějaké příště (tím chci říct, pokud se "donutím" něco napsat) tak vám povím o tom, jak se mám a co si myslím. Ale myslím, že to se nestane. PROTOŽE JSME LÍNÝ VEPŘ!

Live long and prosper..

xoxo

Pýcha na úspěchy ve škole

Nevím, co jsme si mysela tím předchozím článkem o své "kosmetice". Nikdy jsem nebyla bautyblog a najednou si na něj hraju? Já, co si neumím vybrat barvu makeupu nebonamalovat kvalitně oční linky? /výsměch/
Je to hrozně zvláštní. Když jsme začínala blogovat, každý na svůj blogísek dával obrázky, které našel na internetu. Články plné elfek, anime, vlků a podobně byli nejčastější. Pak přišel čas a najednou se objevovali blogy, ve kterých jsme se svěřovali se svými pocity. Teď každý ukazuje kosmetiku... revoluce jako prase..

Kdyby někoho zajímalo, tak jsem udělala další zkoušku. Poslední dvě byli formou zkoušení a u toho samého učitele. Nejdříve to bylo Současnost a realie Polska. No... dostala jsme Malopolsko, uměla jsme totální neuvěřitelný nic (teda až na kapičičk o Kakówu) a stejně mi to ten učitel dal! A dneska jsme měla Slovanskou etnogenezi, neuměla jsme skoro nic, protože jsme se prostě neučila, protože jsme nezodpovědná blbka. Vytaháhla jsme si podělaný Avary, o kterých jsme věděla ještě menší nic. No a když jsem učiteli přiznala, že fakt to nedávám, že nevim ani, odkud přišli (z Asie, jako všechny kočovný kmeny) tak mi řekl, že to spolu nějak zvlásneme! Ten je tak hodnej, že kdybych ho unesla, tak bych ho nosila na rukou. Nakonec ze mě vážně něco vypáčil, ale prostě todle je tak nefér! Však mě měl vyhodit.. Ale to on udělá ještě ve čtvrtek, kdy mám sním poslední zkoušku tohodle semestru. Tu nejhorší - Úvod do Slavistiky. No, už se těším...

Jak skoro píšu knihu a jak skoro udělám první semestr

Každý si o sobě myslí, že má rozpolcenou osobnost. Jo myslím si to taky! :D
Jsem opět na sebe naštvaná ale za to, že jsme na sebe naštvaná, jak jsme psala v minulém článku. Né, nechci být stěžující se slečinka, kterou nemá nikdo rád. Zvlášť, když si za to všechno můžu sama a stejně to trvá jen pár hodin, protože jsme nesmrtelný optimista, který se raduje z takové maličkosti, , že se na mě náš pejsek usměje a je smutná z takové kraviny, že jsem po čtvrté dočetla jednu knížku, která má tak nepříjemně napsaný konec, že si musím vymýšlet vlastní alternativy.

A když jsme u těch super knížek. Opět jsme dostala chuť psát. Možná hlavně proto, že miluju postavu Peety (Hunger games) a nebo prostě proto, že někam musím zaznamenat všechno, co jsem si vymýšlela už někdy od 10 let. V notebooku mám asi 4 různé „rozpracované verze“. Což znamená, že vždycky napíšu první kapitolu, většinou stejnou ale trošku upravenou a pak nějakou kapitolu z prostředka či z konce. No a pak se zaseknu a nic dál nepíšu.

V notebooku mám vlastně napsané dvě různé knížky. Jednu fantas-magorii, kterou když dopíši, posadíte se z ní na zadek, ale protožě nejsem shopná to dopsat, nikdy to nikdy nepřečte. A druhá „povídka“ je spíše dívčího rázu. Už teď zbožňuju jednu postavu. Jak už jsem řekla, je to hlavně proto, že se charakterem podobá Peetovy, a vzhledem Joshovi (ten slaďoučký chlapeček vlevo). No, jsem prostě porád malá holka co zbožňuje herce, kterého nikdy neuvidí a je jen o měsíc starší než já. Platonická láska ve 20. Nikdy z toho nevyrostu.

Hodně jsme už uvažovala o tom, že budu tvořit videa. Jako VLogy. Vím, jak hrozně neúspěšná jsme u samotného blogování, a je jedno, že na magii (původní blog) jsem vydržela několik let, a proto mám obavu, že vlogování bude ještě větší propadák, ale ono je to tak populární! I když si říkám, že nikdy jsme nebyla na bauty komunitu, proto nemůžu točit bauty vlog, protože sama se nedokážu ani pořádně nalíčit a nedávno jsem si pořídila svojí první rtěnku v životě. Opět opakuji, že mi je 20..

Oficiálně oznamuji, že v zápočtech jsme úspěšná na 50%. Takže 2 jsem udělala a 2 ne. No... na to, že mě jich ještě pár čeká (oficiálně 4) to není nic moc. Alespoň mám ale už 6 kreditů, což znamená, že ještě 4 a nevyhodí mě ze školy. Nejlepší na tom ale je, že nejsem jediná, kdo není schopný napsat Dějiny náboženství líp než na 4 a Historický proseminář líp než na 65 %. V pondělí si dávám opáčko. Jupí.. Alespon tam nebudu sama.

A taky musím dodat, že jsme závislá na Instagramu. Nemám sice IPhone, tak jsme ho začala užívat teprbe před týdnem, ale už teď tam mám 18(!) fotek a nebojím se přidávat dál. Ó jak mé srdce vždy zaplesá, když se někomu moje fotka líbí, nebo když mě někdo odebírá! Proto, pokud toto někdo čte a chce odebírat fotky plné Bostonských teriérů mě samotné nebo nějakých super věcí, co si vyfotím, násladujte kralovna_pavla :)

PS: Kdo zná Hunger games ví, že Josh je zároveń Peeta. Jo, já vím. Je to taky jediný důvod, proč koukat na Hunger games film, protože se mi prostě nelíbí. Nevystihne to Kaniss strach, lásku, nepochopení, jako v knize. Film nikdy nebude jako kniha. NIKDY!  Ale vážně, než Peetovu Kapitol změnil, byl dokonalý. Jak Katniss držel, když měla oční můry, jak maloval a žárlil na Hurikána.  To jak chránil Katniss za svůj vlastní život. Jak mluvil. Kdo by to nemiloval?! A Josh je prostě láska už od doby, kdy nám oběma bylo 14. Mám v notebooku všechny jeho filmy až ted a na Cestu na tajuplný ostrov 2, protože větší kraviny neznám. Teda až na zfilmovaného Eragona...