No a máme tu zase duben! Ten čas ale letí, když se člověk dobře baví..
V posledních měsících jsme zase rozhazovala těžce vydřené peníze a koupila si novu klávesnici (mrtě! Tykokos! Má tak příjemně měkká tlačítka! A jen za 550? Pfu, skvost.) a protože jsem posedlá pěkným pracovním místem, i 2ks RGB osvětlení na monitor. Jichychy :3. Juchuchu :3. Jako jest pravdou, že s přicházejícím létem to nevyužiju, protože pracuji jen za světla a tohle osvětlení použiju jen v noci ale.. ach. Topovinky. Viz přiložená fotografie. Miluju to.
PS: neví někdo, kde bych si mohla koupit obyčejnou malou žárovku do lávové lampy max 25W? Ale ne LED?! Protože mi přijde, že už se nikde neprodávají a já fakt potřebuji do Julie (tak se ta lampa jmenuje) obyčejnou malou žárovku. (teď jsme na svém blogu dohledala, že Julii jsem dostala k Vánocům v roce 2013! Hustý)
Duben opět znamená 10k kroků. Opět nedodržím původně
nastavené limity. Opět se asi nedokopu k tomu, abych začala běhat. Ne
prostě. Jsem líná. Jo jsem. Vyčítat mi to bude moje důchodcovské já, dnešní já
to už ignoruje. Dnešní já řeší jiné „problémy“.
Zároveň, budoucí Pavlo, Jakubíček se vrátil z dovolené.
Té v Iráku. Přežil, žádná repatriace nebyla potřeba. Protože
jak on opakovaně říká, „Irák je safe“. To, že Ministerstvo zahraničních
věcí si myslí něco jiného pomineme, Jakub říká že je safe, tak je safe.
Každopádně, v době jeho dovolené jsme si proaktivně též vzala v práci
volno. Velice mi to pomohlo, protože v období 14 dní jsem nemusela „řešit
běžné pracovní sračky“ (termín, který nepochybně používají všichni rádoby
vedoucí pracovníci), ale když jsem se tento týden do práce vrátila, řešení těch
sraček mně skoplo mnohem výrazněji, než jsem chtěla.
Opět mi došlo, že to dělám špatně. Že zavírat oči před situacemi je blbost a že
je žádoucí je řešit. Ale, dokud nejsem donucena, odmítám cokoliv řešit- což je
špatně. Kdybych si měla dát sama ZV jako podřízený nadřízenému, fakt bych se
nepochválila. A nastavila bych akční plán. Potřebuji, aby mi někdo nastavil
akční plán!
