Jupijajé démone na dovolené

 No a máme tu zase duben! Ten čas ale letí, když se člověk dobře baví..

V posledních měsících jsme zase rozhazovala těžce vydřené peníze a koupila si novu klávesnici (mrtě! Tykokos! Má tak příjemně měkká tlačítka! A jen za 550? Pfu, skvost.) a protože jsem posedlá pěkným pracovním místem, i 2ks RGB osvětlení na monitor. Jichychy :3. Juchuchu :3. Jako jest pravdou, že s přicházejícím létem to nevyužiju, protože pracuji jen za světla a tohle osvětlení použiju jen v noci ale.. ach. Topovinky. Viz přiložená fotografie. Miluju to.

PS: neví někdo, kde bych si mohla koupit obyčejnou malou žárovku do lávové lampy max 25W? Ale ne LED?! Protože mi přijde, že už se nikde neprodávají a já fakt potřebuji do Julie (tak se ta lampa jmenuje) obyčejnou malou žárovku. (teď jsme na svém blogu dohledala, že Julii jsem dostala k Vánocům v roce 2013! Hustý)

Duben opět znamená 10k kroků. Opět nedodržím původně nastavené limity. Opět se asi nedokopu k tomu, abych začala běhat. Ne prostě. Jsem líná. Jo jsem. Vyčítat mi to bude moje důchodcovské já, dnešní já to už ignoruje. Dnešní já řeší jiné „problémy“.

Zároveň, budoucí Pavlo, Jakubíček se vrátil z dovolené. Té v Iráku. Přežil, žádná repatriace nebyla potřeba. Protože jak on opakovaně říká, „Irák je safe“. To, že Ministerstvo zahraničních věcí si myslí něco jiného pomineme, Jakub říká že je safe, tak je safe.

Každopádně, v době jeho dovolené jsme si proaktivně též vzala v práci volno. Velice mi to pomohlo, protože v období 14 dní jsem nemusela „řešit běžné pracovní sračky“ (termín, který nepochybně používají všichni rádoby vedoucí pracovníci), ale když jsem se tento týden do práce vrátila, řešení těch sraček mně skoplo mnohem výrazněji, než jsem chtěla.
Opět mi došlo, že to dělám špatně. Že zavírat oči před situacemi je blbost a že je žádoucí je řešit. Ale, dokud nejsem donucena, odmítám cokoliv řešit- což je špatně. Kdybych si měla dát sama ZV jako podřízený nadřízenému, fakt bych se nepochválila. A nastavila bych akční plán. Potřebuji, aby mi někdo nastavil akční plán!

V rámci této mé 14 denní dovolené, si dovolím uvést jednu příšernou statistiku:
od 22.3.2024 do 7.4.2024 jsem vypila : 45 piv (K10, G10, K11), 8 lahví prosecca, 1 láhev rumu a 34x jsme si nasadila klobouk.
Což je hnus.
A učebnicový příklad nehlídaného alkoholismu.
A bobtnající průser, který jednou bouchne.

Nechlubím se, do prdele, tímhle se nejde chlubit, ale jen si zapisuji do svého deníčku tuto informaci a Pavlo doufám, že až si tohle za pár let přečteš, zhrozíš se s myšlenkou, jak tohle jde přežít a proč si byla tak odporný chlastající/smažící prase.

Je dobře, že se můj muž vrátil, protože před ním si nemohu dovolit lejt jako duha, což ale zase způsobuje, že jsem nepříjemná a nervní, protože mi to chybí. Pokaždé, když odbije 17 hodina, šla bych do ledničky a otočila těch 6 piv a rozpitou láhev prosíčka co tam teď mám, ale nemůžu, leč mne vidí a měl by s tím problém. Doprdele. Závislot na alkoholu je zasranej démon!

Ale to nechme být, když o tom začnu, lidi si myslí že si vymýšlím a dělám zajímavou, kolik toho dokážu vypít. Popravdě, je to volání o pomoc, které není vyslyšeno 😊  

Což mne přivádí k informaci, že za 14 dní jedeme se SPV zase na Moravu na Den otevřených sklepů. Těch sklepů je dámy a pánové 40! A v každém sklepu bude minimálně 5 ochutnávek. A protože, jak jsme si na uvedených počtech ukázali, Pavla se nedrží zkrátka, takže cca do 15.00 budu nabombená jako debil, že se opět může stát, že ztratím telefon, stabilitu, potažmo sebeúctu. Jupijajé.

Ne, dost, toto je poslední článek, ve kterém mluvím o démonech. Nebudu o tom mluvit, třeba samy odejdou. Dělám z toho zajímavou soutěž a senzaci a to není správný přístup. Konec.

(PS: to, že znám reálná čísla vypití je proto, že si již více jak rok eviduji excelovskou tabulku, kam si to píšu. Což znamená, že i s pití jsem si udělala soutěž, protože je přece „sranda“ udělat si další čárku propitého dne)

Otáčím list.

Zase jsem se dostala do temnoty.

Jdu si nasadit ponožky a ohodnotit 12 e-mailů.

možná