pátek 17. ledna 2014

Spisovatel Pavla WinterNew a její rozepsané pseudo knihy

Tak jo, jdu konečně napsat tento článek. Myšlenka (teď sem si všimla že je to Myš Lenka :D:D! Nejsem nahulená, ale hrozně se tomu teď směji) na to se mi převaluje v hlavě už asi týden, možná dva...
(nevšímejte si různého formátování textu, ta sviňka nespolupracuje s wordem -_-)

Píšu knihu. Konkrétně píšu dvě knihy. V obou sou dvě slečny Audrey a Yenit. Potřebuji si patentovat tyto jména, protože čím déle mi trvá, než "knihy" dopíšu, tak mám větší strach, že mi to někdo ukradne.

Jedna kniha je něco jako.. hm... je tam magie, je to fantasy, Audrey je ejmocnejěší pól dobra a každé dobro musí být vyrovnáno zlem, což je Yenit. Celý příběh si v hlavě hraji už několik let. Vlastně od té doby, co vyšel Harry 1 film. 11/12 let? Páni! :D V hlavě už se mi momentálně odehrává tak děj třetí knihy. Vím přesně o čem to je, vím jaké tam jsou postavy, znám hlavní zápletku ale prostě to nedokážu vypsat. Protože když si člověk vymyslí nový svět, který musí fungovat na základech toho našeho a ještě do něj potřebuje zahrnout všechny reálně vymyšlené světy. Tak je to prostě trochu složité :) U této knihy mám napsané asi 3 a půl kapitoly. A abyste věděli, nepíšu postupně. Mám začátek, to jak Audrey zjistí něco o Yenit a konec. Jednou to chci dopsat, než mi někdo ukradne nápad z hlavy a pak budu za kopíráka, ale.. spisovatel má tak těžký život! :D
>>>




 .....V tom jsem se znovu probudila. Ani jsme si neuvědomila, že jsem usnula. Někdo mi velmi uvědoměle volá na mobil. Opět se podívám na budík, na kterém do tmy září 3:25. Super, takže je pořád temná noc. S námahou se natáhnu pro mobil a zjistím, že mi volá jeden z mých kamarádů, Josh.
„Děláš si ze mě srandu, že ano.“ Řeknu, když zmáčknu zelené tlačítko a přiložím si mobil k uchu.
„Neříkej mi, že spíš Audrey. Však je krásná noc.“ Jsem moc rozespalá na to, abych poznala, zda je to ironie nebo to myslí vážně.
„Ano správně, je noc! Lidi v noci spí! A tohle je už podruhé, co jsme se tuhle noc probudila.“  Snažím se mluvit co nejvíce naštvaně, to ale Joshe  nerozhází.

„No, já jsme zatím ještě spát nešel, kdyby tě to zajímalo, a kdyby si byla prozíravá jako já a nešla spát, nikdo by tě nebudil.“ Řekne můj kamarád, o kterém musím dodat, že je můj nejlepší ze všech co znám ale občas, jako právě teď mě spíš štve, než abych ho milovala. „A když jsme u toho, kdopak tě vzbudil předtím?“ ....  (kapitola 2. je to začátíček, proto tam není nic zajímavého :))

A druhá kniha není tak "zajímavá" ale momentálně mě baví psát víc. Opět je v ní Audrey a Yenit, tentokrát jsou to ale dvojčata. Jedná o "romatiku". Jsou tam dva chlapci, jeden je Josh (pocta Joshu Hutchersonovi), druhý je Dean (pocta Supernatural).  Ano, je to normální klasický trojuhelník, který trochu zavání čtyřuhelníkem, protože se do toho plete i Yenit.  Mám napsaných asi 8 nedokončených kapitol, které by měli všechny ještě projít korekturou. A ne, opět nepíšu postupně, mám kapitolu 1, 3, 11 a podobně :D Nemám vymyšlenou gradaci a konec. Nějak to nechávám běžet :) A protože mě v ostatních holčičích knihách štve, že hlavní hrdinky jsou panny, takže naschvál Audrey není panna. Dokonce byla lehce dě*ka, ale protože ji jeden chlapec velice ublížil, po čemž musela být nějakou dobu v nemocnici, sexu tolik neholduje. Takže tak! :D


....„Deane přestaň!“ vykřikla jsme a otočila se na něho. Stál pár kroků ode mě všimla jsem si, že dveře jeho auta byla otevřená, jak rychle za mnou vyrazil. „Já prostě nemám náladu na ty tvoje kecy! Uvědomuješ si, jak je těžký s tebou vyjít? Jednu chvíli si milý a pomáháš mi se školou, pak mě začneš urážet a pomlouvat před kámoši. Nedokážu s tebou měnit tak rychle postoje.“  Pustila jsme branku a sledovala ho. Pomalu se voda začala nacucávat i do jeho kožené bundy a džinsů. Po mých slovech vypadal trochu ublíženě, ale když už jsem začala, musela jsem to dokončit.
 „Já nechci být tvoje kamarádka jasný? Nechci tě vlastně už ani vídat nebo zdravit! Kvůli tobě mě nesnáší vlastní sestra, nebaví se se mnou moje rodina a to nemluvím o Joshovi!“  rozkřikla jsme se udělala pár kroků k němu. Po tváři mi stékala voda, takže jsme si nebyla jistá, zda jsou to slzy nebo je to déšť. „Všechno to imaginární co bylo mezi námi už nikdy, nikdy nechci opakovat!“ stála jsme jen pár centimetrů od něj a ty slova jsem mu křičela do tváře. Tentokrát to byl on, kdo nic neříkal..... (kapitola 11. Déšť) 



Jednu kapitolu jsem dokonce napsala, když jsme byla zhulená. Je to docela vtipné, protože to je část, do které se mi nechtělo. Nejhorší ale je, že má tolik hrubek a překliků, že se mi to ani nechce opravovat :/ Až jednou dokončím své pseudo knihy, které budou spíše povídky, určitě dostanete všichni nějakou mnohaprocentní slevu, protože si to zasloužíte. Jakožto moji čtenáři. Tak se o ní přihlašte v komentářích ;)

A to je vše!
Mějte se svěže
mějte mě rádi
a napište komentář! 
xoxo

2 komentáře:

  1. Chci slevu. Chci mega-slevu, protože si to zřejmě koupím. Já kopíruju nápady, které má moje kámoška. :D Mám na psaní knih stáhnutý bezva program- Storybook. Tak bys ho mohla vyzkoušet:)) Piš jen dál. :)
    By mě zajímalo, jaké by to bylo, kdybych psala ožralá :D

    OdpovědětVymazat
  2. Taky se hlásím o slevu! :D Pak ti taky pomůžu s propagací, napíšu pochvalné recenze a tak podobně ;) Taky bych chtěla napsat vlastní knihu, ale....neumím psát a nemám nápad o čem psát, cože trochu blbá situace :D

    OdpovědětVymazat

Děkuji všem za milé i nemilé komentáře :) Když budete přehnaně vulgární, příjdu k vám domů a vysypu kbelík hnoje do postele :*