Obsese jménem Gallavich

 

Snažit se napsat článek na téhle debilní klávesnici bude mordor, každopádně mám alespoň výmluvu, proč mám v textu tolik chyb. Není to proto, že jsme debilní negramot, ale proto, že mám blbou klávesnic 😊

 

Může mi jako někdo vysvětlit, proč se najednou Pavla stává čtenou na blogu a sledovanou na intragramu/Tiktoku? Jako upřímně, díky moc jo, ale proč teď? Ve fucking 30 letech!?
Jako abych nepřeháněla, zapomeňme na tisícový shlédnutí, to jako nehrozí panebože, ale pokaždé, když dám nějaký „obsah“, začnou mi skákat srdíčka. Pokouším se nebýt namyšlená, ale jde to těžce.

PS: Tento článek píšu 7.3.23, je úterý, jsem v práci, ale doma. Přišla mi výplata, muž není doma a mám dobrý den. Píšu to pro sebe, abych si to za 4 roky přečetla a vzpomněla si, jak jsem byla obsesivní. Prudce.

Každopádně, tento článek musím věnovat Gallavich.

Protože moje srdce puklo. Ty kráso. Panebože.

(abych to vysvětlila)

15.ledna 2023 jsme začala na Tiktoku narážet na „klučičí lásku“ z jednoho pro mne neznámého seriálu, kde se děly velké věci mezi jedním menším tmavovlasým chlapcem a jedním vyšším rezavým chlapcem. Absolutně jsem ten seriál neznala, ale protože opakovaně říkám, moje guilty pleasure je klučičí láska a jejich společná interakce se mi velice líbala, začala jsem googlit a přišla jsme na to, že tito chlapci jsou ze seriálu Shameless. A Shameles dávají na HBO MAX, který máme. No tak jsme 20.ledna 2023 začala koukat. A byl to zničující smrtelný masakr. M.A.S.A.K.R.!!!!

Jak jsme tvrdila, že jsem byla zničená z Mladá modrá krev z Netflixu, tak to nebyl ani flus oproti tomu, co jsem zažívala/ stále prožívám/ s chlapci z Gallavich (ustálené spojení které se vžilo všemi fanoušky vztahu mezi Ianem Gallagherem a Mickey Milkovichem z důvodu s10e12).

Shameless jako takový je skvělý seriál. Je to na jednu stranu hrozně těžký seriál, protože obecně řešeno, je to o chudé rodině 6 dětí a jejich otci (nesnášíme Franka!) co žijí v South Side a prožívají všechno špatný, co se může v životě prožívat. Ale zároveň je to vlastně komedie. Všechny hodně těžký scény jsou vždy následovaný nějakou úplně nejvíce stupidní scénou..

Trochu mne ze začátku vyděsilo, že seriál je již ukončen od roku 2021 má fucking 11 řad, každý řada má 12 dílů a každý díl má hodinu. Takže pokud chci být poctivá a vidět všechno, strávím na tom 132 hodin! (spoiler- neviděla jsme všechno- Franka jsem začala přeskakovat už ve 4 sérii, v 7 jsme přeskakovala už i Fionu, v 8/9 sérii jsme sledovala jen trochu Iana a Carla).

Každopádně myšlenka- již jsme to před asi 20 dny dokoukala, přesto však se toho nemůžu vzdát. Mám toho plný Pinterest. Mám to na tapetě telefonu i tabletu. Celý TikTok jen o Gallavich…   Na youtube jsme si našla, že můžete koukat na All Gallavich scene od 1-11 sérii. A je to nejlepší věc na světě. Koukám na to prakticky denně. Ne na celé, ale většinou začnu první pusou v 3 a projedu do 4. Pak skipnu 5, dám si 7 a pak 10 a 11.

Zde přikládám jednu scénu z S03e05. Jen pro názornost. Mám ji moc ráda. 

Panebože, miluju 3 serii (PROTOŽE!- Ano, je pravda že to začne na konci 2 série první svatbou Mickeyho, ale to teď nekomentuju) A MILUJU i 4 serii, tu miluju nejvíc. 5 je moc bolestivá a nezvládám na ni koukat - nevěřím Ianovi, protože ubližuje mému Mickeymu.  Pak ale konec 7 serie v docích a úprk do Mexika?!  Nebo DOPRDELE 10 série ve vězení?! Nebo konec 10 série a celá svatba?! Jak je Mickey konečně volný? A jak jim to společně sluší na těch schodech? Nebo to s tím  „Little domestic Bitches“.. achjo..

Každopádně. Celá tato moje obsese pramení z Mickeyho Milkoviche. Nejlepší charakter ever. Za těch 10 let se posunul z totálního „nejšpinavějšího kluka“ do nejlepšího manžela na světě. Protože znovu, jak se přizná ve 4, jen aby mu Ian neodešel? To jaký je v 5 serii?! Jak se stará?! Jak se nechá zavřít do vězení v 9 sérii jen proto, aby byl s Ianem?! Jak se v 11 stará o Terryho?!  Tyvole.. No láska prostě.

V telefonu i v tabletu mám uložené svoje nejoblíbenější TikToky. Když mám „špatný den“ tak na to čumím pořád dokola. Když jsem opilá (což je poslední dobou každý den, hahahha) tak se zaseknu, sleduji velkého Pusíka (můj IPad- nejlepší kamarád tykokos!) a jen se nechám vést na vlně obsese.

Ale racionálně vím, že toho musím nechat. Byly to úžasné 4 týdny sledování, kdy jsme chodila spát ve 4 ráno, jen abych to mohla dokoukat. V práci jsme pak nic nedělala, protože jsme MUSELA projíždět pinteresty, tiktoky, youtube- prostě cokoliv, jen abych načerpala další obsah. Ale protože mi je kurva 30, musim se zase začít chovat jako 30 letá paní, a ne jak 14 letý dítě, které se zaláskuje do fiktivní postavy ze seriálu.

Každopádně, teď si jdu objednat náramek s písmenky, kde bude napsáno „Gallavich“. Jebu na to, že je mi 30 😊

(Už mám jeden náramek, kde mám „TBGPSSMM“. Jakože Tiranus Basilton Grim Pitch, Simon Snow a Mickey Milkovich.. obsese.. Je úsměvné, když obsah svého náramku musím někomu vysvětlovat..)

 

Tím končím. Teď se jdu podívat na pár scén. Musím se podívat znovu na scénu z klubu. A první scénu z vězení. A když Mickey je propuštěn. A PAK TYKOKOS, ráno před svatbou. Všechno co ve mně je se soustředí jen na tuhle jednu scénu. Jak je Mickey malinký. A to trapný tetování. OMG. MILUJU)

 

Pěkný den buřti

Po letech zkušeností, po návalu spokojenosti a po klučičí lásce a po opravdové lásce

Právě jsem si uvědomila, že je už mnoho měsíců od té doby, co jsem napsala poslední článek – konkrétně je to 30 měsíců a 5 dní. Ten čas ale letí, když se člověk dobře baví…

Ve zkratce, mnoho prvních měsíců na nové pozici (SPC CC/TeamLeader CC) bylo špatných. Těžce špatných. Teď na to občas i s láskou vzpomínám, ale byly dny, jsem jsem za celý den nic nejedla. Nespala jsem. Pracovala jsem obecně 11 hodin denně a myslela jsem, že se zabiju. Nejmilejší vzpomínka je, jak jsem se složila nervama nad řízkem. Tu historku fakt mám ráda.

Zde úryvek z článku, který jsem nikdy nezveřejnila, ale byl napsán dne 5.11.2019 cestou z práce…

Jsem s nervama v prdeli. Prvních 14 dní to byl největší masakr, nemohla jsem spát, nemohla jsem jíst, nestíhala jsem chodit ani na záchod nebo pít. Každý den jsem byla v práci 10 hodin a to jich mám zaplacených jen 8 a samozřejmě pro SPV přesčas není. Práci jsem dodělávala doma. O víkendu jsem dělala prezentaci na hodnocení a na KPI, který mi bylo stejně zamítnuto a práce na 3 hodiny k hovnu. Dělám práci i za své ope, protože trapně věřím, že to sama udělám lépe a rychleji (ještě trapnější je, že opravdu reálně to sama udělám lépe a rychleji), i když to vůbec není náplň mé práce a proto potom nestíhám dělat to, co je náplň mé práce. To co neudělám hned, například napsat někomu e-mail nebo vytisknou nějaký proces, do 15 minut zapomínám a vzpomenu si na to až cestou z práce.

 

Od té doby, co však přišel Covid a aj naše CC se přesunulo na HW, nějak se to změnilo. A víc uklidnilo. Lidi už nejsou pitomí, nepotřebují mne ke každému hovoru, systém funguje. Zároveň mám hrozně moc šikovných lidí, až fakt zpětně čumím, v co vyrostli a co všechno zvládnou. Nikdy jsme je jako nepodceňovala, ale prostě klobouček. A zároveň prostě ten Hw (práce z domova)! - A Pavla btw miluje práci na HW. (Nikomu to neříkejte, ale už jsem schopná svou práci stíhat, i když denně pracuji tak max 4 hodiny v průměru). Což znamená, že někdy pracuju i jen hodinu…)( a pak jen čumim do telefonu..)

Za tu dobu co dělám co dělám, jsem dokonce už i 2 lidi vyhodila. Jsem velký kápo.

Konstatuji, že práci mám ráda a jsem v ní dobrá. Trapně a hrozně naivně i řeknu, že i mí podřízení, kolegové a nadřízení vědí, že jsem v tom dobrá. Takže úkol splněn. V posledním článku jsme si přeci stýskala nad tím, že jako SPV musíte mít nějakou autoritu a já že ji nemám, a tak dále. Je to v klidu Pavlo v minulosti, dá se to!

 Přiznám však, že i tak jsem měla o trošinku raději, když jsem byla konzultant CC na původním mýtě. Byla jsem spokojenější, přinejmenším poslední dva roky.  

No nevadí!

Každopádně!

Když už píšu, povím Vám i jiné informace.

Víte, že si poslední dobou velice užívám Disney+, potažmo Netflix. Fakt ty kokos. Upřímně, měsíčně nás stojí všechny tyhle vychytávky moderní doby hrozně peněz a za dob PirateBay jsme taky uměli fungovat, ale prostě mít možnost kdykoliv a kdekoliv si pustuit seril na telefonu? Ach..

Nebo to samé, momentálně jsem propadla nutnosti kupovat si knihy do čtečky v telefonu. Stačí dvakrát kliknou a najednou máte novou knihu a nemusíte nikam chodit. Takhle jsme se právě v sobotu v noci na základě nějakého TikToku rozhodla, že si musím koupit knihu „ON“. Tak do 3 minut jsem už četla. A za 6,5 hodiny zase dočetla.  (a je to ksakru Spisy jako hovado! Pavla miluje klučičí lásku – známe, články o Nedej se jsou tu minimálně 4, každopádně !ON! je klučičí láska násobená ještě klučičí tvrdou láskou. A jako ano, informace o kuřbě hned v první kapitole mne trochu zaskočila, když si však v kapitole poslední dali sexííííček na gauči s takovou parádou, už to bylo ízy čízy)

Prostě, ach! Nemluvě o mé závislosti Youtube potažmo Youtube music. No nic. Pavlo z minulosti, tohle se ti bude líbit!

 Každopádně, když jsem už nakopla tu klučičí lásku.. Od dob Nedej se a Simona z Bazem jsem marná. Nemluvě od dob Kam tě vítr zavane, protože to je neuvěřitelně potěšující dokonalost. Ještě ale zničujíčejší byla fuckin Mladá modrá krev na Netfllixu.. Ty kokos, pokud mne něco zničilo jako pořádně, tak to je tohle. Jako taková exploze, kriste nohyste! Miluju to. Jako živočišně. Poslední série přijde v tomto roce. Asi si vezmu na to 3 dny dovolený, abych to mohla pořádně zpracovat a vidět to minimálně 4x.

  Opět, i na toto téma jsem napsala článek dne 15.11.2022, dva dny potom, co jsem dokoukala poprvé druhou serii >

Miluju scénu s rybičkami z první série. Miluju, Kristovy nohy nejvíc miluju konec druhé série, jak se Wilhe podívá na Simona po proslovu a začne hrát ta fucking hudba. To je nejsilnější okamžik všeho. Z celýho fucking netflixu.. Z celý do prdele nekonečný kinematografie! Oni vážně nemusí mluvit, stačí je jen sledoval, jak se pozorují.

No a protože jsme spalující fanoušek knižních klučičích lásek, jednu jsem si taky začala psát. Nechci to zakřiknout, dopředu však ale vím, že to nikdy nedopíšu, ale poslední měsíc mě to dělá šťastnou. Liam a Noah se v mém podání už i docela profilují. Pavlo z budoucnosti> včera jsme napsala tu scénu, kdy přijde domů Liam a po bonbonkách, první náznaky od Liama a omluvu v kavárně. Jsme momentálně u 5 dne, kdy Noah má pauzu s Juli.

Moje kniha nemá název, ani vlastně nemám dokonale domyšlený zvrat- jestli Itálie nebo bar a co bude kámen- jestli přeřek v telefonu nebo fotky na instagramu- ale baví mě to. Žádná kapitola není dokonalá, trochu se stydím to dá i na wattpad, ale prostě dělá mne to šťastnou. Moc. A dopředu vím, že mám raději Liama než Noaha.

Když jsme u toho, jdu raději psát. Česíček!

Jo a! Mimochodem. Jsem vdaná. V červnu 2022 jsme měli s mým mužem svatbu. Už se nejmenuji tak, jak jsem se jmenovala skoro 30 let. Už nebydlím tam, kde jsem bydlela skoro 30 let. Mám manžela, jsme šťastní a pokojení. Máme psíka, který je nejmilejší koláček na světe. Bez debat. (Můj muž zrovna teď hraje COD a pes spí) Jsem dospělá, jsem šťastná a můj muž je ksakru nejlepší na světe. Pavlo z milosti, dopadlo to dobře!  Jo a do prdele svatba?! Ta byla boží. Stála raketomet (udávám cca 370k) ale byla skvělá. Škoda toho jídla, že jsme ho moc nesnědla. Měla jsme ale asi 18ks Aperolů, počasí sice vedro ale akorát, přišli všichni kdo měli. S mužem jsme šli spát v půl 6 ráno. Dokonalost. Fakt, Pavlo z minulosti, skvělá to svatba byla! Kéž bych to mohla zažít ještě jednou, stejně, se stejnými lidmi a mužem. Dokonalost!

A poslední věc! Formule tvl! Opět to má spojení s Netflixem a Drive to Survive, ale fakt si těžce ulítám na Formulích. Viděli jsme celou sezonu 2022/2021 a většinu 2020, nemůžu se dočkat 2023. Stále si držím Charlese a obecně Ferrari. Udělal jsme si kvůli tomu i speciální mikinu. Těším se, fakt! A jsem potěšena, že jsme do toho těžce nalanařili Jaroslava. Ten vánoční dárek- tričko s Gunterem- je majštrštik! To si Pavlo ze současnosti udělala skvěle!

No jejda. Zase se to někam zvrhlo.

Zajímá mne, jestli tohle celé někdo přečte.
Jestli vůbec někdo kdo to čte mne vlastě zná..
Trapně bych požádala o komentář, ale není rok 2015 😊

 

Pavly malé ódy o sobě samých a o namyšlených kravkách

Občas je pěkně na palici, jak všichni trpíme sebeklamem.
O sobě samých.

Ve smyslu, že nás všichni kolem berou takové, jací jsme. Že si určitě o Vás myslí jen to dobré, že jste milí a přátelští, že samozřejmě občas bouchnete, ale vždy to má racionální důvody, že jste holka do nepohody, skvělý vůdce a kamarád.
No ale realita je potom taková, že jste pro ostatní namyšlená kravka.
Ne, že bych to měla teď potřebu psát proto, že mi toto někdo řekl. Že jsem namyšlená kravka. Ale kdoví, co si lidi myslí žejo?

Samozřejmě se většinu času snažím působit přirozeně. Více méně. A mile. A podobný sračky. Ale fakt bych chtěla vidět lidem do hlavy protože věřím, že málokdo pochopí Vaší osobnost. Moji osobnost. A to rozhodně nejsem nic složitého. Docela normální, docela hloupá holka. Co jí je 26.
A po 4 letech v práci konečně může oficiálně říct, že dělá kariéru. Protože od 15. 9. 2019 bude Pavla SPV. (jéééé.....)

A to je podnět pro článek.
Ne však pro takový, kdybych vzpomínala na časy minulé, kdy jsem SPV být chtěla a nebyla (protože na jednu stranu, myšlenka na SPV mne nikdy nenapadla, maximálně teda párkrát, když můj chlapec byl SPV a mluvil o tom, jak to hrozně nesnáší), ale spíš pro sepsání jisté obavy, že nejsem vhodný materiál pro SPV.

(SPV myslím supervizor. Vedoucí na callcentru.. pro ti co nepochopili..) 

Žiji totiž ve své bublině která říká, že vedoucím (stejně jako učitelem), nemůže být každý. Realita je samozřejmě taková, že vlastně každý může být učitel i vedoucí, jen ne všichni mohou být dobrým vedoucím či učitelem.
A já chci být dobrá tvl!
Ale co když to neumím sama ovlivnit? Protože jsme absolutně konfliktu-vyhýbající. A to jako vedoucí je na hovno. Taky jsem občas dost falešná a hraji si na kamarádku, což taky jako vedoucí je dost na hovno. A dělám si oblíbence. A občas se mi nechce pracovat. A dobře si nevedu v roli zodpovědného člověka. A neumím rozdávat úkoly. A zvládat stres! No... což je všechno na hovno jako vedoucí.

Ale můj hlavní problém bude, co si o mne budou myslet lidi pode mnou. Jako ti co mne neznají, ti co budou třeba i o 10 let staří a já jim budu vedoucírovat. Já nechci aby si mysleli, že jsem namyšlená kravka!
Můj chlapec říká, ať na tyhle věci seru. Že je důležitý můj pocit, jak já si o sobě myslím, že si vedu a že nikdo další do toho nemá co kecat (krom mého nadřízeného- hahaha...). Ale samozřejmě tento racionální pohled na věc mne neuspokojuje a já chci vyšilovat. 

Takže tak.
Píšu si, protože za půl hodiny jdu domů z práce (poprvé a naposled jsme o víkendu od 6 -18! Masakra. Nesnáším to) a potřebovala jsme trochu zabrat čas, abych furt jen nečuměla na televizi.
Když jsme v tý práci žejo..

Tak to je všechno teda

Čus bus 

(až příště napíšu, budu SPV tyvole)

(hnus) 

ÚZB - déšť, lidi a blbost!!!!

Achjjooooo panebooožeeeee..
(nebudu tento povzdech komentovat, ještě by se k někdo v práci urazil a už mě to nebaví)
(Budu to komentovat až za 15 minut, až tu v práci nikdo nebude a budu si moc v klidu postěžovat)


Mám ráda když prší.
Fakt!
Protože v tom vidím ten potenciál zelené louky, zeleného lesa, zelené trávy na zahradě a po minulém létě, kdy všechno bylo nechutně mrtvý, hnědo šedivý a suchý, to to bude příjemná změna. Minimálně do července, než se to zase všechno posere.
Mám ráda prostě když prší a tečka.
Poslední dobou, když usínám doma sama, pouštím si i do sluchátek 3-6 hodinovou smyčku letní bouřky. Samozřejmě tolik hodin to nevydržím, poslouchám tak půl hodiny max a pak jsem mrtvá. S usínáním jsme neměla problémy, ale je to příjemné na vypnutí a přemýšlení.
Takže buďme kurva rádi za ten jarní déšť a přestaňme si už stěžovat. No tak prší venku no! Vezměte si deštník.

15. minut uplynulo...

Už jsem říkala, že jsem tolerantní a milý člověk. Pokud jsem to ještě neříkala, říkám to teď. Jsem tolerantní, milý člověk. A chápavý. A nápomocný. A ne moc agresivní. Jsem jen silně sprostá a silně emotivní.
No a fakt mi už ale začíná hrabat z kolegů v práci. Nebudu se rozepisovat, ale někdy moje sebeovládání trpí jako svině. To pak musím odcházet si zakouřit, abych unikla sračkám, co se tu řeší,  pustit si rádio do sluchátka, abych vypnula ty sračky co se tu řeší a nebo prostě si začít psát článek a přehlušit tím ty sračky co se tu řeší. Většinu času unikám do práce, jako že začnu něco dělat, ale k večerním hodinám tu toho na práci moc nebývá, takže to je pak těžký. 
A to mám práci fakt ráda!
Musíme si to užít, že děláme co děláme, když v prosinci končí tendr kurva! A ano, je na číču, že k tomu musíme dělat BO, je na číču, že k tomu musíme dělat Benzinu, ale co jako. Peníze ta to dostaneme tak huš už!
Konec stýskání si nad kolegy. Nebudu to více rozepisovat. 

......

A teď z absolutně jiného soudku...

****

Takových let udržuji  psání blogu ani ne proto, že bych reálně měla co říci (však podívejte se výše na tento článek, případně níže na všechny články předchozí), ale spíše proto, abych si dokázala, že umím psát.
Samozřejmě, nemyslím si, že jsem člověk, co by uměl psát knihy, romány nebo jen trapné články či povídky, ale poslední dobou spěji k názoru, že i dost "spisovatelů" psát neumí.
Asi bodám extra do vosího hnízda ale..

PROMIŇTE, ALE MUFFIN A ČAJ A I KOLÁČKY A SPIKLENCI NEJSOU DOPRDELE DOBRÁ KNIHA!!!!!!

Podlehla jsem venkovnímu tlaku a musela jsem si obě knihy koupit. Jednu jsem přečetla včera, druhou mám aktivně rozečtenou dnes.
Jako ona se mi kniha nelíbila, aniž bych ji četla, uvědomila jsem si však, že je to extra omezený pohled na věc, tak že si to přečtu. No a tyvole...
ty voleeeeeee..
fakt..
Asi mne to donutí i natočit video. Ale abych mohla k tomu říct úplně nejvíc, musím si koupit minimálně ještě jednu knihu tohoto rázu. Víte jak, tématika LGBT. Protože zatím mám za sebou jen Probuzení Simona Spiera, tu od Johna Greena, co přesně nemám ponětí jak se píše (zas tak dobré to nebylo, že by mne to donutilo si to pogooglit a napsat správný název) a  nečekaně Nedej se. A protože můj názor silně trpí především kvůli vlivu Nedej se, musím si koupit ještě něco, aby sem si to porovnala.
Ale dnes to dočtu a budu asi tolik plná emocí, že o tom natočím zítra video.
Pokud se mi budou chtít mít vlasy - abych si je v průběhu videa mohla všechny vytrhat.
(Protože jsou to blbost knihy!!) 


No a to by pro dnešní den stačilo.
Krásně mi uběhlo 38 minut, takže zase můžu jít kouřit.
Když venku tak hezky prší :))

čau! 

Dovolená v Namu (a malý odstaveček o Nedej se- jako vždycky..)

Tak jsem zase dočetla Nedej se.

Dala jsem si zákaz tuto knihu číst, ale protože je to víc jak půl roku, co jsme to četla naposledy (což je vysoce úctyhodné když uvážíme, že jsme tu knihu sebou tahala víc jak 5 měsíců ustavičně v batohu) a tak jsem si dovolila zákaz porušit a znovu si to přečíst. A pořád je to super. Pořád je to fajn. A dokonalé. A sladké. A pořád budu Baze se Simonem milovat jako nikdy nic jiného (jako myslím nic jiného knižního)

Mrzí mne však, že z toho nemám už ten pocit jako po prvním, druhém a třetím přečtení. Když to znám zpaměti, není to ončo, ale.. pořád je to Aaaaaaaaaaaaaaachhhhhhhh.

A už jsme říkala, že bude dvojka? Možná jo. Můj blog vlastně není už nic jiného, než stýskání si nad dokonalostí této knihy. 

Například jsme byli s mým chlapcem na dovolené. Ve Vietnamu. Na 21 dní. A na blogu ani zmínka. Ani dokonce nebude žádný vlog z toho.
Asi stárnu a tyto věci přestávají být pro mne důležité. (Jako blog a vlog)

Ale když už o tom píšu, Vietnam byl SUPER.
Jako ano, každá dovolená je svým způsobem super. 21 dní se nemusíte o nic starat a jedinou otázku, kterou si člověk denně položí je "Co budeme jíst" a "Jak dlouho budeme na pláži". No a podobné otázky tohoto rázu.
Pavla miluje Pho Bo Tai, takže o snídani/oběd/večeři bylo vždy postaráno (opravdu za tu dobu co jsme tam byli, jsme Pho měli každý den. Někdy několikrát. Za 35 Kč? No nekup to! A jak bylo dobrý. Aaaachjo! To v Čechách nemáte šanci zažít). Ale nesnáším mořské plody. A nejím ani jiné živočichy vodní. Nesnáším ten smrad...

 Zároveň ve Vietnamu, světe div se, je dost velký parno. Dusno. Vedro. A Pavla to miluje. Když jsme přiletěli do Da Nangu a já jsme vystoupila z letištní haly a do obličeje mne fláklo to totální nechutný vedro, byla jsme nejvíc šťastná.
Ano, počasí nám úplně nepřálo a mohu tvrdit, že asi 50% veškerého času tam stráveného jsme měli hnusně zataženo, jednou dokonce lilo jako prase, ale to se dalo přežít. Největší liják jsme stejně strávili v Tucaně na pivu. Na několika pivech (nakonec asi na 10?)
Taky když jsme dorazili do Ha Longu na jeden z divů světa, kde je nejkrásněji, stejně jsme měli hnusně. Nasere. Ale! i tak jsme se koupali mezi ostrovy, skákali z lodě do moře a bylo fajn.
Dovolená je Fajn.
A jezdili jsme na motorce, koupali ve vlnách které byli větší než my, že se nedali ani přeskočit, takže jsme se museli nechat flákat jimi do obličeje. A potkali hromady Budhů úplně všude. Jezdili taxíkem za 15 kč. Dali si Vietnamský Ballon. 7 hodin strávili na cestě na motorkách, kdy Pavla nesnášela svět, nesnášela svého chlapce. Potkali krysy větší než malý pes.  Hromady evropských turistů. Denně jsme narazili na nějaké Čechy, takže jsme tolik nemohli mluvit sprostě (to ale Pavlu stejně nedonutilo nemluvit sprostě. Pavla je totiž totální kanálník) Fakt ta Asie se stává obrovsky Evropany navštěvovaná destinace.
Dali jsme si BiaHoi na ulici v Hanoji (a taky McDonalda v Hanoji...). A pak dalších 70 piv v plechovkách. Jeli 16 hodin vlakem přes polovinu státu. Zpátky letěli letadlem 1,5 hodiny. Nenáviděli Pongy a všechny lidi jim podobný, kvůli jejich nechutnosti a chování (hrozně řvou, neakceptují Váš prostor a furt jen kašlou a plivají, jak kdyby měli nějakou těžkou plicní nemoc).Projeli jsme kus džungle motorce.
Taky jsme se tak moc jednou na motorkách opálila (ne, neřídila jsme, byla jsem jako batůžek), že jsme měla obličejích krásný černý s růžovými tvářemi a neměla jsme žádné kruhy pod očima! U zrcadla jsme pak strávila asi 5 minut a nemohla se vynadívat.
No a tak. Už je to skoro 2 měsíce, co jsme se z Vietnamu vrátili.
A bylo to nejvíc fajn
Vím, že na každé dovolence je nejvíc fajn, ale mě se tam líbilo moc. Bylo tam moře. Bylo tam vedro. Byla tam džungle. Absolutní neřád a chaos na ulicích, bordel a šílenost, ale mně se to líbilo moc. Chtěla bych se tam vrátit.
(Jen ale pro úplnost, se vším všudy - očkování, víza, letenky, ubytování, jídlo, motorky a sračky k tomu- nás to cca stálo 30 tisíc. A to je trochu hodně)

A taky jsme byli v Kataru. Na 11 hodin co jsme čekali na přestupu na další letadlo, tak jsme se podívali do Doha. A to bylo taky neskutečný. Takhle masakrálně zazobaný město člověk musí vidět. Ty baráky. Ty Auta. Ty obchody pod barákem (my máme večerky, oni mají prodejny Ferrari)!

No a asi tak.

To by mohlo zase pro dnešek stačit.

Toto píšu zase v práci.
Víte, že nám konečně dali druhý monitor! Celé O2 na 2 monitorech funguje celou věčnost, jen k nám se to zase dostalo až po 10 letech. Neva! A protože Pavla si umí "dupnout" a jsme tu vlastně služebně nejstarší, mám nejlepší a největší monitory. Mecheche.
Jo a pořád jsme v práci nejvíc nařachaný borec. Zase teď za měsíc duben jsme v 3 nejlepších operátorech z našeho oddělení. Hustý co?
Jsem tak namyšlená.

Tak se mějte hezky

Čusko busko lidi.

(Mějte se krásně a svěže.. a tak dále) 

Plno hvězd na obloze pro jednu 18 letou dvacetšestku

Těším se na BFL. 

Protože zase mi bude 18 let, budu mít na obličeji třpitky, případně nějaké kamínky aka. "je párty, tak budu tak vypadat" , a bude léto.

 Léto chlast, lehké drogy a všude žrádlo.. 

Zlaté časy dámy a pánové 

Zlaté časy!!

Ne, nebude mi samozřejmě 18. Bude mi 26. Ale proč nemít 3 (Pavla moc doufá že 4) dny, kdy prostě svět je jen o Vás, děláte si co chcete (samozřejmě v rámci mezí a vztahové harmonie s přítelem!) a jediné, komu se můžete vyzpovídat je Vaše peněženka.(Na minulém BFL jsem nechala 8 litrů jen za 3 dny. 3 dny na festivalu, kdy se Pavla neomezovala. Hrůza děs)

Kdysi dávno (cca 3 roky zpět) jsem psala články zhulená. Nechci říct "zlaté časy" ale prostě jiné časy. Teď si dám 6 piv a jsem mimo. Druhý den je vždy špatný. Protože se na mne podepisují všechny mé léta. Jo ale teď nemám 2 piva a jeden Capitan a Cola. Ale už 7 hodin sem nejedla, takže jsme trochu opilá. Trochu víc. Hruza

Když už jsme u toho...
Byla jsem teď na očním (můj pan chlapec si vymyslel dokonalou věc, že mi k narozeninám zaplatí brýle) a zjistila jsem nemilou věc. Už 3 roky nosím jedny brýle (reálně brýle nosím tak 11 let) a z dejme tomu 1,5 dioptrie se najednou stalo 2.5 dioptrie. To znamená, že až 25.10. 2018, dostanu nové brýle, zase uvidím více světa. Takže Pavla zase uvidí více hvězd na obloze! To je dámy a pánové ukazatel sleposti. Kolik hvězd vidíte na noční obloze. A musím říct, že já toto léto sem jich neviděla moc (žádný eufemismus, opravdu myslím reálné hvězdy na obloze) Není potřeba dalekohledu. Jů já se tak těším! A hlavně tedy proto, že jsem si vybrala hezké kulaté velké Ray Bany :3 Jé. Dokonalost. (Další nenápadná výhoda práce v O2. O2 Vám zaplatí benefity, za které si koupíte nejvíc cool brýle)  Asi je pravděpodobné, že na mne prvních 14 dní všichni budou koukat divně, ale Who cares? Nikdo, přesně. Pavla se bude cítit dobře..

(tahle reálně vypadají všechny články, které jsem nikdy nezveřejnila. Výprd do tmy, který nemá smysl ani informační hodnotu. Proto vždy v této fázi psaní článek uložím, ale nezveřejním. Ale protože teď už se s tím seru fakt 30 minut, rozhodnu se, že to zveřejním. Bez pointy, bez poselství a bez konce. Hnus co?) 

2 základní věci, souroucí mne na knihách, co trapně stále čtu. I ve svých letech

915 stránek ! Panebože...

Únor
Měsíc, kdy jsem naposledy napsala článek, který jsem byla schopná zveřejnit.
Hmmm, ten čas ale letí co?

Žasnu nad lidmi, kteří umí psát recenze....

(to je jen výkřik do tmy. opravdu to nesouvisí s článkem ale jen sem si musela postesknout)

Sere mne, že stále a vytrvale čtu knihy, které mne neuvěřitelně serou. Víte jak, knihy co jsou psané pro 16 lete dívky (teď to nemyslím jako urážku, ale jako reálný popis knižního žánru- mám toho doma plné police). Serou mne ve 2 základních věcech.

1. Máte nějakého hlavního hrdinu/hrdinku. Je vykreslen/a v nějakém světle jako totál masakr nakládač, borec, nejsilnější osobnost a člověk s jasnými zásadami (nebo případně totální opak. Totál  nula a nicka a špína z dlaždičkové podlahy). A pak nejméně 4x v průběhu knihy se zachová ÚPLNĚ rozdílně, než je jeho/její charakter popsán. Nebo se bláznivě a úplně do někoho zamiluje ("OOO ten můj vyvolený je kouskem mé duše, který mi celý život chyběl" a podobné blábláblá), ale pak nějakým naprostým nedorozuměním se mezi nimi něco stane, a nejednou tu dotyčnou osobu nenávidí z celého srdce, chce ho/jí zabít a prakticky se i o to pokusí. A přitom ještě před 3 stránkami vytváří básně na jeho/její nádhernou tváří s odvážným srdcem..
To jsou chvíle, kdy knihu odkládám, hrozně si zavzdychám nad takovou krávovinou, trochu si i zanadávám, občas to někomu řeknu (můj chlapec, kolegyně v práci..) a dělám, že knihu odmítám dočíst.

2.No ale pak se ke knize vrátím, překoušu se těma sračkama a zase nastanou ty skvělé krásné stránky, kdy čtu do půl 4 do rána, protože se tam dějí úplně extra věci a samé líbačky, akcičky, dokonalé věcičky a já jsme zase zabraná do děje. Takže i když knihu tak z 14% považuji fakt za blbost, zase se k tomu vrátím a moje dušička v některým místech plesá, tleská a tančí, protože se toho TOLIK děje.

Tímhle způsobem se prostě nikdy nedostanu k normální literatuře, která by byla alespoň trochu odpovídající mému věku.

I když jsme začala číst Scifi. Teda to začala číst, by mělo být v uvozovkách. Takže "Začala číst".
Sic jsou to jen reálně asi 3 knihy z mého seznamu, ale no cooož, je to něco.
Ale je to na mne mnohdy trochu težší čtení (protože fakt musíte vnímat, co vám děj říká, ale většinou jsou to jen technické popisy, které nikoho moc nezajímají, ale tím, jak je to v 60% knihy, prokousat se tím musíte). A já pak mám zase nutkání si koupit nějaké 16letou knihu.

A pak si ji fakt koupím a moje utrpení střídané s potěšením se zase opakuje.

Díky práci máme každý měsíc v rámci benefitu v O2 Active 200 bodů na nákup knih. No a to Vám většinou stačí na 1,5 knihy. Pavla chtěla být kreativní a koupit si něco, co by si v tištěné podobě nekoupila (protože nemá místo). Tak sem si stáhla první díl Skleněný trůn. Hm.. (teď by těm, kteří to četli mělo docvaknout, že celá hlavní část článku je převážně reakce nad dočtením druhé dílu Půlnoční koruna).. No chtěla jsem to, protože to před tak půl rokem až před 4 lety frčelo, když to aktivně vycházelo....
 Názor na to nechci podávat. Ale teď jsem se fakt jako masakr zhrozila, že třetí díl má nějakých 915 stránek? Jako panebožeeeee. To bude zase promrhaných hodin..

Takže tento článek je jen 20 minutové oddechnutí, než se do toho 3 dílu pustím.. A až ho dočtu (věřím, že tak za 5 dní- víkend jsme v práci, takže budu jen číst a číst, ale do té doby musím nahrát pár hodin na novém Assassin's Creed- Odyssey :3) tak si i stáhnu čtvrtý díl. No a pak pátý. A i šestý, pokud to má 6 dílů? A pak, až to budu mít všechno za sebou, budu vědět, že jsme takových 70 hodin čistého času obětovala něčemu, co nebylo ani potřeba, ale v srdíčku mi po tom stejně zbude temná stopa.

Jdu číst.

Je fakt jednou napsat článek a  zveřejnit ho 

Těch nezveřejněných mám alespoň 10

klasička lasička