Původní verze videa bez sestříhání měla 20!!minut, takže to, že to teď má jen 12 a kousek je totální maximální úspěch. A taky na youtube se to nahrávalo přes 8 hodin, ale mohu vám tak nabídnout verzi 1080p HD, kterou stejně pořádně nepoznáte..
Tento TAG jsme měla připravený už přes měsíc, ale protože jsme měla zkoušky, neměla náladu a neměla klobou, došlo na něho až teď. I když předtím jsme ho zkoušela natáčet už 3x ale protože jsme byla lehce pod parou pokaždé, nějak jsem se nemohla dostat dál než za 30 otázku. Nojo :D
Nebyla jsme nominována ale našla jsme ho na youtube. Podle mých informací to u nás ještě neletělo, ale pokud ano, tak pardon. Je to knihomolská verze TMI TAGu, takže se skládá také z 50 otázek ale tentokrát se týká knih. Nic těžkého :)
Tag rozhodně natočte taky, hlavně mě zajímá odpověď na otázku 49 :) (kolik máte knih)
Otázky jsou vypsány dole pod videem, je to můj umělecký překlad.Když jsme ale natáčela to video, nějak jsem všechny otázky neřekla správně, protože.. no.. však víte. Jimmy :))
Maru, doufám, že si předpokládala, že tě nominuji, protože se tak i stalo. Tááádadýý :)
Já článek a komentáře napíšu. Nechte mě dýýýchat a rozjeďte si velkou šou. JÁ si šou rozjíždím už od začátku zkouškového a teď mám pocit, že z toho umřu. Jsem hrozná. Jak jako mám zvládnout státnice?!?!
(bez spoilerů jen obrázky z 3B -4 serie)
Tohle sem dávám, abych věděla. Protože bytostně maximálně a celým srdcem i všemi jinými orgány miluji Stilese / Dylana. A nestydím se. Za 5 dní jsme shlédla celý Teen wolf a všude teď vidím všechny lidi z toho. Protože jsme slepá a nevidím na televizi, dneska jsme si myslela, že je tam Derek. Stiles je ale všude, nemohu kvůli němu spát, celá série 3B mi zastavila dech. Nemůžu se soustředit na nic jiného, celý Pinterest si tím zasírám. Youtube mi pořád nabízí video ohledně Teen wolf a Dylana/ Stilese, protože ty svině googlový jsou propojený jak něco.
Viděli jste film Stážisti? Nevím jestli mám víc milovat Dylana jako IT neerda nebo jako Hyperaktivního sarkastického vtipného Stilese, nebo jako Nogitsune. Jo dobře, miluji ho jako nogitsune. Blbá úvaha..
Pokračuji v učení se Polské literatury od 19 století do současnosti. Včera jsme z toho brečela, protože jsme kráva co se neumí připravovovat dřív a raději kouká na maraton Teen Wolfu. Ale toho nelituji. 3 serii si zopakuji, až v úterý ukončím zkouškové. To bude mega!! <3
(PS: Marušinko, víš že za to můžeš ty, že ano? Tím tvým článkem který si nedávno publikovala o těch kocourech. Uplně mě to ohledně Dylana nahlodalo, že jsme se na ten Teen Wolf musela kouknout. Všechny mé srdeční otřesy jsou na tvou hlavu!!)
+ pár ilustrativních fotografií, které se mi kupí a kupí v notebooku a v mobilu. Hádejte, kterou z nich mám jako pozadí mobilu?
Je trochu hloupý nápad psát o tomhle článek, když je večer a máma půjde za chvíli spát. Ale psát to stejně jdu!
Mám panické strachy z noci. Z bubáků, strašidel, tmy. A jsem dospělá normální fungující bytost, ale někdy je to v řiti.
Nevím kdy to přesně začalo, vždycky jsem tak moc po*raná z věcí nebyla. Sice je pravda, že na horory jsme se nikdy nedívala tak moc aktivně jako moje kamarádky. Taky jsem moc nepodnikala zajímavé výpravy do schátralých domů, nebo nevyvolávala duchy. Jednou, dvakrát maximálně za můj život. Ale teď bych to už nikdy neudělala. N.I.K.D.Y.
Když jsem naposledy koukala na horor, bylo to ve společnosti dalších 3 kluků. Za tím jedním sem se krčila a schovávala se za jeho rameno kdykoliv kdy sem měla tušení, že se něco stane. Zvládla jsme takhle v tomto adrenalinovém výkonu shlédnout asi 3 fakt nehezké horory. Mama, Sinister a v Zajetí démonů(to nechápu doteď, jak jsem to mohla vůbec přežít). Z jednoto toho filmu mě chytla nová moje stracha. Myslím, že to bylo právě v tom posledním zmíněném. Je tam jedna scéna, ve které figuruje holčička bouchající hlavou do skříně, pak nějaké řeči a střih na to, jak největší strašící zmrdka skočí ze skříně. Napoprvé při sledování jsme to neviděla, protože jsme se schovala za rameno. Bohužel chlapci byli nespokojení z toho, že jsem to neviděla, tak mi to po dokoukání pustili osobisto ještě jednou. Lekla jsme se tak, že jsme se rozbrečela a klepala se 10 min po tom. Od té doby mám strach z otevřených skříní. A to i přes den. Když tu skříň vidím, nemůžu se na ní ani dívat a zavírám ji s odvráceným pohledem. Samozřejmě, do skříní chodím normálně pro věci, otevírám ji normálně, ale nemůže zůstat nedovřená.
(na ten obrázek si při usínání rozhodně vzpomenu..)
V Polsku na univerzitě jsme měli učitelku, která za den koukala na 2-4 filmy. Každý den. Viděla opravdu naprosto všechno. Bylo jí jedno, zda je to francouzský film, polský, anglický... Prostě koukala na všechno a milovala to. Sama nás pak vyučovala v předmětu, ve kterém jsme se ustavičně koukali na filmy a potom je rozebírali. V kabinetu měla milion DVD seřazeny podle žánru. (blázen)
Už pár dní přemýšlím o tom, že bych si chtěla někam zaznamenávat, na co se to vlastně koukám a především kolikrát za rok. Víte, já když něco miluji, tak na to čumím pořád dokola. Já vždycky když totiž jím, tak si u toho musím pustit nějaký film. A když jsme u toho sledování tak ho většinou i potom dokoukám. Zatím největší skóre shlédnutí filmu mám pravděpodobně u HP3, Pitch Perfect, Stopaře a hned na to dohání všechny Marvel filmy, protože Marvel filmy já miluji. M.I.L.U.J.I. (Protože noták, všichni hlavní protagonisti jsou prostě mega k*ndy. Iron Man, Thor, Capitán? :3 A nemluvě o Strážcích galaxie)
Proto je tady můj krásný, decentně okopírovaný, leč pořád originální projekt s názvem Filmová statistika.
Právě jsme dokonala posledního Hobbita. Každého zasáhlo něco jiného, mě ale nejvíc to, jak se mohl Bilbo po tom vše vrátit zpátky domů? Když toho tolik viděl a tolik věcí prostě zažil. To jak vešel do dveří Dna pytle... No prostě nechápu jak se mohl vrátit. (Miluji Martina Freemana a nebylo by lepšího herce než jeho. Musím si stáhnout znovu Stopaře.. a taky Sherlocka... A taky Na konci světa) Stále nad tím kroutím hlavou a cítím divnou tíhu na srdci, jak kdybych měla malý záchvat astmatu. Tvl Bilbo! JAK SES MOHL VRÁTIT!!
Ale kurva právě jsem prožila totální prozření, které mi úplně obrátilo život naruby.
Každý máme nějakého oblíbeného trpaslíka, u většiny lidí, stejně tak i u mě vede Kili. No víte proč, je to prostě fešáček a tak dále. Musím sice totálně zapomenout a nevšímat si celé té "věci" s Tauriel, protože s tím nesouhlasím, ale jedeme dál. Aidan Turner, tak se jmenuje herec hrajícího Kiliho, hrál v Nástrojích smrti : Město z kostí. A víte proboha koho tam hrál?!? (nemohla jsme si vzpomenout na jméno té postavy tak jsme to jak idiot teď hledala v knize) Luka!! Toho vlkodlaka, který byl "strýček" Clary, protože její máma nebyla dost velká holka na to, aby přiznala že ho miluje. No víte o kom mluvím. Já teda ten film extra nemusím (nemusím ho vůbec, lituji, že jsme se na to vůbec koukala) ale panebože! Teď z toho nebudu moci usnout.
Upřímně mu sluší více dlouhé trpasličí vlasy, než vlkodlačí plnovous. Dělá ho to o deset let starším, což v jeho případě není dobře. Vždyť mu je teprve 31! Pořád ještě patří do věkové kategorie, se kterou bych mohla navázat vztah :3 (protože je jenom!! o 9 let starší)
Jsem profesionální odkladač. Né obkladač, ale oDkladač. Zítřejší zkouška odsunuta na 14 dní do budoucna, dnešní ústní část zkoušky odsunuta na 14 dní do budoucna. oDkladač. Tak by se měl jmenovat vysokoškolský syndrom. Protože se slovo prokrastinace stala moc mainstream.
K životu jsme přestala potřebovat všechny ty "popíčky" a jedu už jen čistě v tomto. (Až na Fall out boy, protože se mi o Patrickovi dneska zdálo a twl. Moje nová nejoblíbenější skupina! Protože mi pomohl s kufry i když měl přítelkyni a měl vytetované peříčko /G-E-Y/ na klíční kosti)
Na dnešní den jsem spala jen 1 hodinu. JEDNU HODINU. Před 5 hodinou raní jsme usnula, protože normálně v období zkouškovém tak usínám. Jenže pak jsme musela vstávat v 6 hodin, což je hodinu po tom co jsme šla spát. Ale nějak sem ten den zvládla, test dokonce napsala (i když Saša ne, což znamená že se nemůžu pořádně radovat) a ve vlaku sice usínala ale protože já se vždycky lehce pošklebuji všem, kdo to ve vlaku/autobusu zalomí, mám i takovou hroznou touhu je fotografovat, sama jsem udržela oči otevřené.
Pak jsme ale došla dom, převlékla se do pyžama, pustila (znovu) Strážce galaxie a hodila pepka do postele. A to bylo prosím pěkně 4 odpoledne. Probudila jsem se krátce po 8 večerní. I i když už úplně neumírám, bolí mě hlava jak prase ale přece jsme si musela počkat na to, až budou dávat Sex ve městě, protože i když většinu dílů zdám úplně zpaměti, konec 6 série vždycky obrečím. Božskému snad fandil každý ;).
(teď jsme strávila 10 vteřin hledání na klávesnici "É". Asi musím jít pokračovat ve spánku)
A taky jsem byla běhat. Poprvé ve svém životě sama. A i když jsem uběhla asi tak minutu stálého běhu a zbytek jsme se musela procházet, bolí mě celý člověk. Ale už i lidi, co mě znají krátkou dobu si všimli, že jsme nějaká tlustá, tak se nedá nic dělat. Jeden můj "milovaný" kamarád mi dneska řekl, že mám velkou prdel. Přesně těmito slovy. Není nad to vybírat si upřímné kamarády že :))
Protože od pondělí mi začíná totální nejhorší 14 dní ve škole, kdy mám 7 zkoušek a potřebuje je všechny udělat, a co nejlépe i na první pokus, učím se. Sice začínám něčím, co sem se učit vůbec nemusela, kdybych nebyla kráva a nesmazala si počítač dřív, než jsme udělala prezentaci, ale to nevadí. Zatím čtu knihu na České země o malířce Zdeňce Braunerové a moje posedlost lepičkama dostává teda zabrat. Na 70 přečtených stránkách jsme použila cca 25 lepiček. Zítra musím skočit do Teska pro nové :D
Ale o tom nechci mluvit, školní článek mám v plánu asi v pátek. To vám ukážu i rozvrh mých zkoušek a snad už poctivě vypracované nějaké ty věci do školy a SNAD 3 zkoušky budu mít už za sebou.
V youtube tvorbě se chci konečně trochu dostat dál od knih, proto jsme natočila video na téma Žlutých aut. Jedná se o hru, která právě s žlutě zbarvenými auty počítá a my ji s kamarádky hrajeme už pár let. Včera jsme ale došli k diskuzi, kterou ještě Maruška z teamu Peety utvrdila, že hra je převzatá od někoho, možná z nějakého filmu nebo kdoví odkud, protože ji zná i někdo, kdo nemá na nás žádnou návaznost. Ale to neva. Dokonalost hry na Žluté auta to nijak neposkvrnilo. Porto to hrajte s námi!!
Ps: Ten rádoby "kovbojský" vzhled, který jsem ve videu projevila se mi líbí. Nekonečnost a dokonalost klobouku (áách slunce slunce!!) plus ty copánky, které dokonale prodlužují moje vlasy je top. Teď to mám mimochodem taky.
ALE TA PRDELKA MÍSTO BRADY! Panebože... -_-
Pokud tu hru znáte, tak se svěřte! A pokud ne a hrát ji budete, jsme jenom ráda. Jednou sním o tom, že půjdu po Pardubicích, kolem po Palacké nebo po Hradecké projede žluté auto a random člověk, co kolem mě bude procházet mi dá menší ránu pěstí do ramene a řekne "Žluté auto." Pak bude dál pokračovat a dělat, jakoby nic :))
.jpg)
